Cestování za pár šupů aneb Jaký je život letušky?

S Jolanou Břízovou (21) jsem se seznámila před dvěma lety ve skotském Edinburghu. Už od patnácti let měla jasno: „dream job“ pro ni představovala práce letušky a dělala vše, aby uspěla. Ve třetím ročníku střední školy Jolana odjela na tři měsíce pracovat do Londýna kvůli angličtině a po maturitě vyrazila do světa splnit si svůj sen.

Co člověk musí udělat, aby ho přijali do letecké společnosti?

Základem jsou cizí jazyky. Je třeba umět na pokročilé úrovni minimálně anglicky. Důležitý je i zájem o práci. Není to pro někoho, kdo by si chtěl jen vydělat peníze. Co se týče samotného výběrového řízení, tak to není nic ojedinělého. Pošle se životopis, vyplní anglický test přes internet a pak už se čeká, jestli se ozvou. Je důležité to nevzdávat po prvním neúspěchu – většinou se to napoprvé nepodaří.

Co by měli zájemci čekat od pohovoru? Je pravda, že letuška musí být krásná a lehká?

Obvykle se ptají, jestli byl člověk už v zahraničí sám, jestli si dokáže představit, že žije bez rodiny ve státě, kde nikdy nebyl. Zájemci musí být hodně přizpůsobiví. To, že jdou na pohovor v Česku, neznamená, že budou žít v Praze a létat do světa. Letecká společnost svým zaměstnancům určí „base“, tedy základnu, kde budou žít a odkud budou létat.

Co se týče kritérií, tak každá společnost to má jinak. Některé světové letecké společnosti mají nároky na vzhled opravdu přísné. Mají takovou šablonu, jak by měly jejich letušky vypadat. U nízkonákladovek stačí umět jen anglicky, ale větší společnosti vyžadují znalost více cizích jazyků.

Je nějaká věková hranice pro tuto práci? 

Většinou to dělají spíš mladší lidé zhruba do 45 let. Potkala jsem se ale i s paní, které bylo kolem 60, a pokud mám správné informace, tak nejstarší letušce na světě je 82 a do důchodu se pořád ještě  nechystá. Letuškou už je víc než 60 let.

Co obnáší přípravný kurz a kdo ho platí?

Někteří zaměstnavatelé kurz hradí, jiní ne. Trvá přibližně šest až osm týdnů. Ještě před zahájením jsme museli dodat potvrzení od specializovaného lékaře – pokud má někdo problém se zrakem, příliš citlivé uši na změnu tlaku nebo třeba kardiologické problémy, pak by prohlídkou neprošel. Na kurzu jsme se dozvěděli úplně všechno, co v praxi k práci potřebujeme. Učili jsme se, co se v letadle jak jmenuje, k čemu to slouží, jak to používat. Co dělat v krizových situacích, jako je třeba přistání na vodě nebo požár na palubě.

Součástí je i kurz první pomoci, také jsme museli plavat v oblečení, naučili jsme se vytahovat z letadla rafty… Další část je bezpečnost: dozvěděli jsme se všechno, co můžou a nesmějí mít lidé na palubě a jak reagovat v případě ohrožení.

Už jsi to někdy použila v praxi?

Je celkem běžné, že lidé omdlévají a je jim špatně. Také se nám stalo, že jednoho pána bolelo u srdce, takže jsme mu museli kontrolovat tep a hned po přistání mu zajistit záchranku. Jednou jsme kvůli vichřici nemohli přistát.

Jaká je náplň tvého pracovního dne? 

Na letišti musím být 45 minut před letem. Máme brífink, kde probíráme, kolik je pasažérů, jestli na palubě budou malé děti nebo třeba lidé s handicapem, protože ti vyžadují speciální péči a mají na palubu přednostní vstup. Také řešíme, jaké je počasí, jestli máme čekat turbulence. Než začnou nastupovat pasažéři, kontrolujeme celou palubu: jestli nechybí hasicí přístroje, kyslíkové masky nebo záchranné vesty. Pak už pomáháme lidem se vším, co potřebují. Po příletu se znovu všechno kontroluje, uklízí a připravuje pro let zpátky.

Kolik zemí jsi už za rok, co létáš, navštívila?

Dokud jsem byla v Belgii, tak jsem létala skoro po celé Evropě. Nejčastěji do Španělska, Portugalska, Itálie, Spojeného království, Řecka, Bulharska a do Česka. Protože pracuju u nízkonákladovky, tak jsem měla málokdy možnost v rámci pracovního dne z těch zemí něco vidět. Obvykle se totiž létají dva, někdy čtyři lety denně, což znamená tam a za pár hodin zase zpátky do základny.

Splnilo se ti tedy přání víc cestovat?

To určitě ano. Letecké společnosti svým zaměstnancům dávají velké slevy na letenky. Díky tomu jsem za rok, co tuhle práci dělám, navštívila víc států než kdy předtím. Napomáhá tomu i naše pracovní doba: pracuji vždy pět dní a pak mám tři dny volno. Byla jsem v Americe, v Dubaji, v Dominikánské republice, ve Španělsku a několikrát v Itálii.

Lákala by vás práce letušky?