Český jazyk, nebo českí jazik? Vyškrtneme z abecedy ypsilon?

S advokátem a docentem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Zdeňkem Koudelkou (51) jsme si povídali o zavedených pravidlech, záludnostech i možných změnách českého jazyka. Vyškrtneme písmeno ypsilon z naší abecedy? A dostane tím slavný Hamletův výrok Být či nebýt zcela jiný rozměr?

Netajíte se názorem, že písmeno ypsilon je v českém pravopise v podstatě zbytečné. Mohl byste upřesnit, z jakého důvodu byste jej zrušil? 

V hovorovém jazyce se výslovnost y a i neliší. Ženy šly a Muži šli jsou věty se stejně znějícím slovem šli. Psaný text slouží k uchování mluveného projevu. Tedy pravopis má sloužit lidské řeči, nikoliv nad řečí panovat. Protože v mluvě užíváme jedno i, nechť je jedno i též v psané formě.

Je pravda, že pokud se podíváme na diskuze na sociálních sítích, nebude asi o hrubky nouze. Myslíte si, že Češi pravopis neovládají, a proto by se měl změnit?

Pravopis nemá být zbytečně složitý. A pokud je, dochází k tomu, že v rámci běžné komunikace není respektován.

A proč zavrhujete zrovna tvrdé y, proč ne to měkké? 

Písmeno i je v psané češtině více rozšířené než y, takže je snadnější odstranit menšinovou výjimku než většinové pravidlo. Evropské písmo má základ v latině, kde bylo původně jen jedno i, které označovalo dříve též hlásku j. Později se vytvořilo samostatné písmeno j a v latině bylo zavedeno i y, ale pro přepis přejatých slov z řečtiny. Rovněž jihoslovanské jazyky opustily y a ponechaly si i.

Vybavujete si ještě nějaký příklad ze zahraničí? 

Totální změna pravopisu proběhla v některých státech, když měnily svou abecedu. Například rumunština byla psána původně převážně cyrilicí a od roku 1860 latinkou. Velkou pravopisnou reformu a zjednodušení písma prodělala ruština roku 1918. Turečtina byla až do roku 1928 psána arabským písmem a pak latinkou. Ve 20. století v němčině ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku zrušili ostré s (ß) a je nyní psáno jako ss, zatímco v jiných německy mluvících státech se stále užívá, byť se omezilo ve prospěch zdvojeného ss.

Co třeba slovenština? 

V blízké slovenštině Bernolákova i původní Štúrova jazyková verze tvrdé y neobsahovaly. Proto v zápisu slovenské hymny v Dobrovolnické písni z roku 1851 žádné y na rozdíl od dneška nebylo a první verš byl psán: Nad Tatrou sa blíská, hromi divo bijú... Do slovenštiny tvrdé y zavedl až jazykovědec Martin Hattala pod vlivem češtiny. Za zkomplikování pravopisu byl kritizován, když se y a i vyslovují v mluveném jazyce stejně. Hlavním zastáncem zrušení y byl předseda Slovenské jazykovědné společnosti a generální tajemník Slovenské akademie věd a umění jazykovědec Ľudovít Novák. V roce 1953 bylo ve slovenštině zrušeno tvrdé y alespoň ve shodě přísudku s podmětem. Od té doby se ve slovenštině píše ženy išli s měkkým i ve slově išli stejně jako muži išli.

Je ale tak radikální zásah v podobě zrušení tvrdého y v češtině vůbec reálný? 

Reálný je. Pamatuji se na diskuze, zda psát tácy s měkkým i, když po c jako měkké souhlásce se píše měkké i, ale zároveň jde o mužské neživotné podstatné jméno a skloňuje se podle vzoru hrad s tvrdým y. Takže je jen na rozhodnutí tvůrce pravidel, jakému dá přednost. Nakonec vždy vyslovujeme to samé i. Na počátku 19. století se psalo písmeno j jako g, dlouhé í jako j a v jako w, takže první verš Máchova Máje byl psán Byl pozdnj wečer – prvnj mág.

Pakliže by ze školních osnov zmizely diktáty, čemu by se žáci místo nich měli v hodinách věnovat? 

Diktáty by nezmizely zcela, jen ty zaměřené na psaní i/y. Jsem zastánce toho, aby ušetřené hodiny výuky při jednodušším pravopisu byly ponechány češtině a věnovaly se literatuře, schopnosti vyjadřovat se a slohu.

Kdybychom ale psali například niní a ne nyní, vždicki a ne vždycky, nečinila by pak školákům problém správná výslovnost? Neměli by sklony k změkčování i tam, kde není?

V případech, které uvádíte, je stejná výslovnost i, ale jen se v takovém případě před měkkým i nepíše n s háčkem. Měkké i změkčuje předchozí souhlásku, kdy ovšem nejde o jinou výslovnost měkkého i, ale o výslovnost ď, ň, ť, jež se v takovém případě píší bez háčku. Takže by se psalo ň či ď s háčkem všude – niňí, ťinťítko. Takto přirozeně píší háček nad ň malé děti, protože vědí, že ň se píše s háčkem. Teprve poté jim paní učitelka vysvětlí výjimku, že pokud se po ň píše i, tak se ň píše bez háčku.

Ale co když mění i/y ve slovech význam – například být a bít nebo mít a mýt. Odhadoval by se tedy jen z kontextu? 

Každý si může změřit, jakou dobu za den tráví ústními rozhovory a jakou psaním. Pokud někdo není spisovatelem či písařem, určitě více hovoří než píše. A přestože v hovoru užíváme jen jedno i, tak si rozumíme.

Existují podle vás i nevýhody, které by zrušení tvrdého y přineslo? 

Nevím o žádné nevýhodě než té, že část obyvatel nebude chtít změnu ze zásady. Zjednodušení pravopisu je samo o sobě výhodou. Vždyť v hovoru nerozlišujeme Mynář a Minář, byť ze souvislostí každý pozná, zda jde o prezidentova kancléře, nebo vůdce chvilkařů.

Jste pro zachování nějaké výjimky – například ve jménech? 

V psaní vlastních jmen je výjimka možná. I dnes je někdo Fišer a Fischer nebo Miler, Miller či Műller. Ponechal bych změnu případného pravopisu jména na každém, jen by musel ohlásit na příslušný úřad, že si přeje ponechat původní variantu nebo volí novou.

Stejně by se to řešilo i v případě názvů firem, adres či webů? Nebo bychom měli raději zaregistrovat doménu Prozeni.cz?

Pravopis u nás není právní předpis. Žádný zákon jej nevynucuje. Do obchodního rejstříku si každý může napsat název své společnosti, jaký chce a podle jakého pravopisu si zvolí. Může být v cizím jazyce a různých dialektech. Podnikatel si může zvolit, že se jeho společnost bude jmenovat např. Tramvaje, a. s. nebo po brněnsku Šaliny, a. s. To se projevuje i v literatuře. Moravskoslezský literát Ladik Větvička píše své texty důsledně podle pravidla Piš, jak slyšíš. V Německu se při jazykové reformě 1996 některé noviny rozhodly užívat nadále předreformní pravidla. Pro děti je pravopis závazný, protože za chyby dostanou pětku. V běžném životě si však webovou stránku může vytvořit každý, jakou chce.

Generace vyrůstající v České republice s novým pravopisem by ale měla problém se čtením textu v podobě, v jaké ho známe dnes. Jak by to tedy bylo s knihami?

Řešilo by se to jako v předchozích změnách pravopisných pravidel. Když jsem chodil na gymnázium, byla ještě poměrně hojná varianta gymnasium. Rovněž se psal název fakult s malým písmenem. Dnes se píše Filozofická fakulta Masarykovy univerzity a dříve filosofická fakulta Masarykovy univerzity, protože velké písmeno příslušelo jen univerzitě, nikoliv jejím organizačním složkám, což jsou i fakulty.

Dnes se píše Nejvyšší správní soud a za první Československé republiky to byl nejvyšší správní soud s malým n. Ještě před rokem 1989 se uvažovalo o zrušení y a experimentálně část studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy užívala určitý čas jen jedno i. Pamětník napsal, že si na to zvykli rychle.

Když jsem chodil do školy, byla hrubá chyba napsat kapitalizmus, muselo se psát kapitalismus. Nyní mladý i starý čtenář ví, že jde o totéž, byť někde čte kapitalismus a jinde kapitalizmus. Pravidla platí do budoucnosti. Přepisují se dějiny, při změně pravidel se však staré texty nemění. Podstatně větší obtíž je, když máme číst starší knihy psané švabachem. I při čtení knih z první poloviny 19. století musí být český a moravský čtenář poučen, že g se čte jako j atd.

A jsou v českém jazyce ještě nějaké jiné zbytečnosti, které nám ztrpčují život? Napadá mě například zájmeno mě a mně, to se vyslovuje také bez rozdílu… 

Též dlouhé ú a kroužkované ů vznikly jiným vývojem, ale dnes označují stejnou hlásku mluveného jazyka. Když jste v zahraničí u počítače bez české klávesnice, je problém kroužkované ů napsat. Čeština má více záludností, ovšem čas věnovaný ve školách drezuře a diktátům psaní i a y je větší než jiným nepravidelnostem.

Čeština vám jde dobře? Tak se otestujte, jak jste na tom s matematikou!