Článek
Katka (36) není rozhodně žádná děva volných mravů, ale stalo se, že jí před nějakým časem do života vstoupili dva muži. Oba se jí líbili, tak s nimi začala randit s tím, že se časem ukáže, s kým je jí příjemněji. „Zpočátku to bylo samozřejmě na platonické rovině, jen večeře, kina a podobně. Jenže byli super oba,“ říká Katka.
Neplánované nadělení
A tak s oběma navázala i intimní vztah. „Neplánovala jsem to, prostě se to stalo,“ dodává Katka. Jenže osud znovu zakročil, a i když Katka brala antikoncepci, otěhotněla. A teď neví, kdo z těchto dvou mužů je otcem dítěte, které čeká.
Katka prý ani na vteřinu nepřemýšlela o ukončení těhotenství. „Vlastně mě až vyděsilo, že když jsem to zjistila, měla jsem radost. Samozřejmě i strach a také vím, že jsem v dost špatné situaci, ale dítě jsem rozhodnutá si nechat,“ tvrdí rezolutně budoucí maminka.
Jediné, co řeší, jsou dva možní tatínkové.
Tři možnosti
Jak se k situaci postavit? V podstatě jsou tři možné scénáře:
- Vybrat si - Bez ohledu na to, který muž je biologickým otcem, by Katka mohla sama zhodnotit, kdo z nich má lepší kvality pro tuto roli. Tomu pak oznámit, že spolu čekají dítě, a s druhým se rozejít.
- Ani jeden - Katka také nemusí o svém těhotenství říct ani jednomu, veškerou zodpovědnost by tak vzala na sebe. S oběma muži se může rozejít a dítě vychovávat sama.
- Pravda - Kdyby se Katka k problému postavila čelem, řekla by mužům celou pravdu. Že udržovala vztah s oběma a nyní čeká dítě. Po jeho narození je pak možné zjistit pomocí testů, kdo je tatínek.
Říct všem zúčastněným pravdu je velmi těžké, ale je to asi nejlepší cestaFoto: MinDof, Shutterstock.com
Hlavní rizika
Je to nepříjemná situace, takže nelze čekat, že se najde příjemné řešení. Ani jedna možnost není rozhodně ideální, ale s tím už se nedá nic dělat. Katka by v prvé řadě měla být upřímná sama k sobě. „Je podstatné, jak to vše vnímá ona sama, co by si přála, co je pro ni nejdůležitější. Mít otce dítěte, znát pravdu? Nebýt sama? Nebo něco úplně jiného?“ říká terapeutka osobního rozvoje Klára Gelnarová.
Nicméně první dvě varianty jsou nejspíš mnohem rizikovější než ta třetí. Nevědět, kdo je biologickým otcem, je trochu nefér vůči dítěti (má jednoduše právo vědět, kde je jeho původ, jak přišlo na svět), ale je to i risk čistě fyzický. „Příroda je mocná a umí zamíchat kartami. A někdy uchopí pravdu do rukou za nás. Někdy se třeba komplikuje zdraví dítěte a pomoci může jen biologický otec. Není to samozřejmě pravidlo, ale v terapeutické praxi takových příběhů slýchám mnoho,“ říká terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.
Jednoduše řečeno, nikdy nevíte, co se potomkovi stane, a znát biologického otce (a tím pádem i další příbuzné) může leckdy pomoci v hodně vážných situacích.
Navíc, pokud se žena rozhodne mlčet a nehledat pravdu, bude tak v podstatě doživotně žít ve lži a nejistotě. A to samé platí pro její dítě.
Pravda je těžká, ale…
Odborníci se shodují, že ačkoliv je jít s pravdou ven nejtěžší, je to zároveň asi nejlepší možné řešení. „Pravda a otevřenost je někdy těžká a bolí, ale je to cesta, která v sobě neskrývá žádná zákoutí a kostlivce ve skříni. To, že se situace co nejdříve objasní, je velký bonus pro dítě,“ říká Klára Gelnarová.
Souhlasí s ní i Lucie Mucalová. „Mé doporučení zní: říct mužům, jak se situace má. Ano, je tu obrovské riziko, že budou ženu přesvědčovat, ať jde na přerušení těhotenství, mohou vyhrožovat, obviňovat, prostě cokoli. Mohou se cítit zrazení, využití, ponížení, připadat si jako dárci semene. A není se čemu divit. Byla to ženou rozehraná hra na dvě strany,“ tvrdí Lucie Mucalová. Na ženě je přijmout v podstatě jakýkoli postoj dotčených mužů, nést zodpovědnost za své činy a za dítě, které se má narodit.
Nicméně všichni v tomto příběhu – Katka, oba muži, i nenarozené dítě – mají právo vědět. A není asi v životě zásadnější událost než stvoření nového života. Zatajovat cokoli v této otázce je nefér. A žít ve lži jen ze strachu se většinou nevyplácí.
Znáte někoho, kdo se do podobné situace dostal?
