Byt po babičce prošel radikální proměnou. Na svém místě zůstala jen ložnice!

Byt velký 62 metrů čtverečních se nachází v bratislavském domě z poválečného období a jeho stav byl zcela původní až do září roku 2013, kdy se současný majitel pustil do rekonstrukce. „Dříve tu žila moje babička, já jsem se nastěhoval v roce 2002, ale k akci došlo až po delší době. Chtěl jsem, aby se prostor více přizpůsobil mému životnímu stylu, a hlavně se trochu otevřel,“ říká 35letý muž.

„Interiér vypadal přesně tak, jako když se do něj nastěhovali vůbec první obyvatelé, potřeboval tedy změnu doslova od podlahy. Týkala se elektrických rozvodů, podlah, stěn, stropů, nábytku i celkové dispozice,“ vzpomíná architektka Soňa Pohlová ze studia Nice architects, které bylo projektem pověřeno.

Původně zamýšlel majitel pouze obnovu materiálů a rozvodů a přál si propojit obývací pokoj s kuchyní a případně zvětšit koupelnu. Konečný návrh, který mu architekti Soňa Pohlová a Tomáš Žáček předložili, ho však svou rozsáhlostí ohromil. Do té doby si neuměl představit, že by se dala udělat až tak velká změna, a přitom při zachování rozumného rozpočtu, který byl hlavním požadavkem.

„Největším úskalím celé rekonstrukce byly vlivem nefunkčního potrubí staré rozvody. Nové jsme museli rozumně promyslet, abychom předešli nečekaným poruchám a zbytečnému prodražení. Naopak velkou předností byl velkorysý nosný systém, který nám dovolil opravdu obrovské zásahy a úpravy,“ říká Soňa Pohlová.

Původní dispozici definovala dlouhá chodba, z níž byl přístup do všech dalších místností, tedy do kuchyně, obývacího pokoje, ložnice, koupelny a na toaletu. „Naše řešení bylo vskutku radikální, na původním místě a s původními rozměry zůstala jen ložnice, ostatní pokoje byly buď přemístěny, nebo jsme změnili jejich půdorysný tvar,“ vysvětluje architektka.

Díky výraznému zmenšení chodby se navíc podařilo získat pracovní kout s knihovnou, kam zároveň zavěsili houpací síť, kde může majitel nerušeně relaxovat. Dočkal se i větší koupelny, která zůstala oddělena od toalety, a do níž se dá nově vstoupit přímo z ložnice.

V bytě na první pohled zaujmou netradiční povrchy stěn i stropů, k jejichž objevení došlo v podstatě šťastnou náhodou. „Když jsme vstoupili do starého bytu, v jednom pokoji odpadl ze stropu kus omítky a ukázala se nám unikátní konstrukce. Rozhodli jsme se vroubkovaný strop i stěny z pálených cihel zachovat, pouze jsme je očistili od staré omítky a nabílili,“ vzpomíná Soňa Pohlová.

Originální struktury krásně kontrastují a navzájem se podporují s hladkým povrchem knihovny a obkladů, jež jsou stejně jako takřka veškerý nábytek, vyrobené na míru z OSB desek potažených vrstvou lamina. Na stěnách vytváří obklad dynamické šikmé linie, které částečně poukazují na původní strukturované povrchy a zároveň zdůrazňují LED osvětlení.

Design nábytku a šikmých linií je podpořen antracitovými hranami, k čemuž pak doladili i ostatní zařízení.

„Vzhledem k tomu, že se rekonstrukce nesla v duchu nízkého rozpočtu, soustředili jsme se spíše na vytvoření velkorysého prostoru, ale díky rozumné distribuci financí se nám podařilo zakomponovat i pár designových kousků, jako jsou třeba jídelní židle TON. Největší radost však máme z toho, že se nám povedlo vytvořit svěží dispozici, která dovoluje plné využití bytu,“ uzavírá architektka.

Co na radikální proměnu říkáte? Líbí se vám strukturované povrchy?