Z několika bytů v centru Prahy vznikl jeden s vlastní pavlačí. Okouzlí jednoduchostí a původním charakterem

V samém centru Prahy, v blízkosti Staroměstského náměstí a uprostřed staropražských uliček a střech, stojí dům z roku 1895, který kdysi býval s ostatními propojen sítí průchodů a dvorů. V jeho nejvyšším patře se nacházel sedmipokojový byt, který byl ale po roce 1948 necitlivě rozdělen na několik bytových jednotek bez dostatečného zázemí.

Tuto situaci se rozhodl změnit současný majitel, který byt pořídil pro svou rodinu. Opět z něj chtěl vytvořit jeden plnohodnotný celek. Přál si v maximální míře zachovat či obnovit původní charakter interiéru a zároveň získat pohodlné bydlení. Protože už dříve spolupracoval s ateliérem Skutek architecture, oslovil pro rekonstrukci právě je.

„Výchozí rozparcelovaná dispozice byla odsouzena k postupnému vybydlování. Adaptace prostoru na jeden velký byt umožnila spojit komfort užívání s obnovou původního charakteru interiéru s výhledy na moře červených střech v blízkosti Staroměstského náměstí,“ uvádí architekt Ondřej Dvořák.

Užitná plocha bytu je 167 m2 a po odstranění rušivých stavebních nánosů se současná dispozice blíží původní podobě. Po stranách klenuté střední chodby se nacházejí čtyři ložnice a hlavní obytný prostor. „Kuchyň je tak, jak tomu bývalo dříve, samostatná, ale spojení s hlavním pokojem je posíleno natolik, že sceluje prostor do jednoho funkčního celku,“ popisuje architekt Jiří Matys.

Hlavní pokoj je nejblíže vchodu, klidnější část bytu s ložnicemi je od něj dále. Hlavní ložnice je stejně jako kuchyň orientovaná do klidného dvora a od střední chodby ji akusticky i pohledově chrání komorní předprostor s vlastní toaletou.

Chodba pak ústí do krátké dřevěné pavlače, ze které se vchází do koupelny. Část s umyvadly je otevřená, navazující část s vanou a sprchovým koutem je uzavřená v samostatné místnosti.

Konstrukce stěn a stropů byly v dobrém technickém stavu, ovšem většina původních historických prvků v interiéru se nedochovala a zbylé byly neopravitelné. „Špaletová okna, dveře a podlahové krytiny zůstaly sice z větší části dochovány, ale jejich stav neumožnil repasi a bylo třeba vyrobit řemeslné repliky. To se týkalo i dřevěné stěny pavlače, která byla v havarijním stavu,“ říká Ondřej Dvořák.

Veškerý nábytek je autorský, architekti ho navrhovali ve spolupráci s majitelem bytu. Vsadili na jednoduchost a barevnou střídmost tak, aby nové prvky zdůraznily dochované historické prostředí a nepřehlušily ho. Stěnové vestavby kuchyně, hlavní ložnice a zázemí jsou bílé a tvarově prosté, čistě bílé jsou i stěny a stropy.

„Okna historických domů bývají relativně malá a osvětlenost pokojů denním světlem je zřídkakdy dostatečná. Proto převažuje bílá a světlá barevnost. Ze stínicích prvků bylo nejvhodnější zvolit zatmívací závěsy, které lze nejsnáze plně rozhrnout,“ popisují architekti

Co se týče technického řešení, je úsporné a efektivní. Byt je vybaven komorou a technickou místností s tepelným čerpadlem pro podlahové vytápění a chlazení stropních podhledů, takže je tu i v letních vedrech příjemně.

Autory návrhu jsou Ondřej Dvořák, Jiří Matys, Tomáš Strnad, Matyáš Gál a Silvia Novosadová z ateliéru Skutek architecture. Podstatou každého projektu je nalezení a zhmotnění nové podoby v kontextu místa a jeho paměti. Více na www.skutek.cz.

Krásné bydlení v centru Prahy ze staré prádelny