Článek
Při výběru kuchyňského nádobí se většina lidí rozhoduje podle materiálu. Nerezová ocel je odolná a dobře se udržuje, teflon je druhé jméno zdravého vaření s minimem tuku a keramiku si mnoho lidí spojuje s nepřilnavostí a snadnou údržbou díky reklamám, jež ji propagují. Každý z těchto materiálů však má i svá rizika, o kterých je dobré vědět.
Na co pozor u teflonového nádobí
Teflon je u spotřebitelů skoro synonymem zdravého vaření, protože umožňuje přípravu jídla na minimu tuku a ještě je skvělý z hlediska údržby, neboť se na něj nic nepřichytává. Je považován za bezpečný, ale i tak byste si měli dát na pár věcí pozor. Mgr. Nina Pálešová a Bc. Barbora Rudzanová z RECETOX (Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí, Masarykova univerzita) na některé rizikové faktory upozornily v rámci projektu Zeptej se vědce:
- Nepoužívejte teflonovou pánev, která je poškrábaná – částečky teflonu by se mohly dostat do jídla a následně do trávicího traktu. Nejsou jedovaté, ale jsou ostré a mohly by trávicí trakt mechanicky poškodit.
- Pokud je vrchní vrstva poškozená, mohou se potraviny dostat do styku i s materiály ze spodních vrstev, jež pro styk s nimi nebyly určeny ani certifikovány, takže poškozené nádobí nepoužívejte.
- Dodržujte výrobcem určenou maximální teplotu, na kterou se má zahřívat. U nádobí to nejčastěji to bývá při smažení 170–220 °C, při pečení cca 170–250 °C. Pokud například teflonovou pánev rozpálíte nad 260 °C, může docházet k tepelnému rozkladu teflonu a jeho uvolňování ve formě drobných částic či plynu, jež může způsobovat zdravotní obtíže.
Starší teflonové pánve hlídejte, aby nebyl porušen jejich povrch - pak je už nepoužívejteFoto: Farofang, Shutterstock.com
Na co pozor v případě nádobí z hliníku
Hliníkové nádobí a příbory, které si možná pamatujete z restaurací a školních jídelen, už zmizelo, protože mohlo reagovat s kyselými a slanými potravinami a hliník se uvolňoval do jídla – pak se mohl podílet třeba na vzniku neurologických onemocnění. V sedmdesátých letech se začalo mluvit i o jeho možném vlivu na vznik Alzheimera, což se ale nepotvrdilo. I tak se ho většina domácností zbavila a nahradila jinými materiály.
Hliník využívají výrobci velmi rádi a hojně, většinou ho najdete v jádru nádobí, kde se hodí jeho schopnost dobře vést teplo. „Od 60. let minulého století se začal hliník v případě výroby nádobí oxidovat (anodizovat), čímž se na něm vytvoří pevná ochranná a odolná vrstva. Ani tento oxidovaný hliník se ve většině případů u nádobí vůbec do styku s potravinou nedostane, protože je buď mezi vrstvami nerezové oceli, nebo pod vrstvou nepřilnavého povrchu,“ vysvětluje Jan Fabini, majitel firmy Fabini, jež vyrábí a vyvíjí právě nádobí.
Na co pozor u nádobí z nerezové oceli
Nerezová ocel (jak ji vyčistit) patří mezi velmi oblíbené materiály při výrobě nádobí – oceníte hlavně její odolnost. Jde o bezpečný materiál, který by ale měl být kvalitní, abyste si byli jisti, že se z něj neuvolňuje do jídla nikl a chrom. To se může stát, pokud je nerez méně kvalitní a necháte v něm delší dobu kyselé potraviny. Není to ale množství, které by nějak ohrožovalo zdraví, potíže mohou mít jen lidé alergičtí na nikl.
Na co pozor u měděného nádobí
Měděné nádobí má vynikající tepelnou vodivost a navíc i krásně vypadá. Je ale dražší, není vhodné pro indukci a nesnese mytí v myčce (co dalšího nepatří do myčky). Protože měď nesmí přijít do styku s potravinami, je opatřeno vrstvou z jiného kovu (nerez nebo cín). Ve chvíli, kdy by se tato vrstva poškodila, neměli byste nádobí dál používat. Dobrou zprávou je, že ji můžete nechat opravit. Měděné nádobí byste neměli ani příliš rozpalovat, pokud je prázdné, doporučená maximální teplota je do 205 °C.
