Naše domovy za minulého režimu: Obývací stěny, sifonové láhve, remosky a papiňák

Některé věci si člověk nechává raději pro sebe a nikomu je neříká. Jenže, pokud bydlíte v klasickém paneláku, váš soused bude mnohdy o vašich intimních záležitostech vědět. Jejich masová výstavba začala v šedesátých letech minulého století. Bydlet tehdy v paneláku, to bylo něco, i když byty v nich byly jako přes kopírák. Nemuseli jste řešit topení, teplou vodu a mnohdy ani mandlování prádla, které bylo v té době v módě. Ve společných prostorech totiž byla mnohdy nejen sušárna, ale také mandl. A když už jste obdrželi vysněný dekret na byt, na řadu přišlo jeho zařizování, na které si mladí manželé brali novomanželské půjčky. Nutno podotknout, že byly bezúročné a daly se splácet několik let.

Dnes se jim tak trochu vysmíváme, ale spolu s televizorem byly vizitkou každé domácnosti. V obývací stěně nechyběla skříňka na gramofon ani vyklápěcí minibar. V něm byly kromě alkoholu také broušené skleničky. Vzhledem k tomu, že výrobců nábytku bylo poskrovnu, všechny obývací stěny v podstatě vypadaly na jedno brdo. Některé byly lesklé, jiné matné, většinou hnědé barvy. V ložnici pak nechyběl klasický peřiňák, do kterého se uklízelo povlečení. Dětským a studentským pokojům, ale i kancelářím pak vládl stavebnicový nábytkový systém řady U-101, všeobecně známý pod názvem Universal. Na trh vstoupil v roce 1971, jeho výroba byla ukončena na konci devadesátých let.

Starší z nás si určitě pamatují na stěny v bytech vymalované válečkem. V 70. letech pak přišly do módy tapety. O samolepicích si však můžeme nechat jen zdát. Při tapetování se každý pořádně zapotil, protože ani lepidla nebyla taková jako dnes. Ale mít vytapetovaný byt a k tomu na podlaze jekor, to si přál téměř každý. Netkaná jednobarevná textilie, která se vyráběla v Ivančicích, šla skutečně na dračku. Sehnat se dala ve více barvách – béžové, šedé, modré, červené a lahvově zelené. Byla ideálním řešením podlahy také v dětských pokojích. K dostání byl ještě kovral z libereckého Bytexu, který měl i různé vzory.

Kuchyňské kouty v panelácích byly malé. Většinou disponovaly plechovou nebo umakartovou kuchyňskou linkou v bílé barvě. Součástí každé kuchyně byl špajz – prostor, ve kterém se schraňovaly konzervy, zavařeniny, mouka, cukr a další potraviny. Na podlaze pak bylo lino. Vařilo se na plynovém sporáku značky Mora, žádaným kuchyňským kouskem byla lednička od společnosti Elektrosvit. A pak tu bylo kuchyňské nádobí a spotřebiče. K nepostradatelným pomocníkům patřila remoska, elektrický pečicí hrnec, ve kterém se peklo jak maso, tak třeba buchty. Byl skladný, levný a řada domácností si ho s sebou vozila na chaty. Vymožeností byl papiňák, ve kterém šlo vaření pěkně od ruky. Než se ovšem československé hospodyňky naučily s tlakovým hrncem správně manipulovat, ne jeden oběd skončil na stropě.

Takovým socialistickým SodaStreamem byla sifonová láhev, která sloužila k výrobě sodovky. Do skleničky se nalila šťáva, zalila se sodovkou a během minuty vznikla oblíbená limonáda. Sifony se vyráběly z hliníku nebo ze skla a narážely se do nich bombičky, které se kupovaly v sadě po deseti kusech. Podobně fungovaly také šlehačkové láhve, do kterých se nalila smetana ke šlehání a přidáním kysličníku uhličitého vznikla nadýchaná šlehačková čepice. Tou se většinou ozdobil oblíbený nedělní dezert, pudink.

V panelácích byly koupelny součástí bytového jádra a sotva jste se v nich otočili. Šedé nebo béžové umakartové stěny, plechové vany a umyvadla byly jejich společným znamením. Pračky proto stály mnohdy v chodbách nebo kuchyních. Tatramatky při ždímání pochodovaly bytem a mnozí z nás si určitě vybaví, že se na nich při ždímání sedělo, aby se zatížily. Ne každý ale měl automatickou pračku. Řada domácností si vystačila s vířivou pračkou značky Romo. V mnohých panelácích byly prádelny společné, což mělo jistou výhodu. Ve sklepě se vypralo, pověsilo, usušilo, a pokud byl v domě i mandl, tak také vyžehlilo.

Firma Tesla vyráběla gramofony, magnetofony i rádia tranzistoráky, která byla pro tehdejší dobu typická. Někteří cool mladíci je nosívali hlasitě zapnutá venku v ruce u ucha v domnění, že upoutají pozornost dívek. Nejoblíbenějším přenosným tranzistorovým rádiem bylo IN70 z roku 1970. Oblibě se těšily i gramofony a gramofonové desky. Žádaný byl například kufříkový elektrický gramofon. Výběr desek byl však omezený. Populární zahraniční kapely se u nás sehnat nedaly. Daly se ale přivézt z Maďarska anebo se pro ně chodilo na ilegální burzy.