Dvougenerační řadovka po kompletní rekonstrukci. Vznikl originální členitý prostor plný světla

Řadový dům v Praze pochází z roku 1928. Původně byl prostřední z pěti jednopodlažních rodinných domků, které tvořily ucelený architektonický celek. Pozdějšími přestavbami a nástavbami se ale jednotný vzhled celé skupiny vytratil.

Současní majitelé koupili dům v roce 2002, v té době byl již dvoupodlažní, ale byl v hrozném stavu. Pustili se do rekonstrukce svépomocí a začali šetřit na větší přestavbu. Snili o důkladné rekonstrukci, na kterou nakonec došlo až v roce 2020.

„Dům byl sice obyvatelný, ale dispozičně nám nevyhovoval a střecha byla v havarijním stavu, takže každý déšť znamenal stres. Teklo sem, a když byl silný vítr, bála jsem se, že se ráno probudím bez střechy nad hlavou,“ vzpomíná majitelka domu.

První architekt, se kterým přestavbu řešili, je bohužel zklamal. „Nepřicházel s ničím novým a navrhoval naprosto nepraktické věci, třeba velká neotevírající se okna. Pak nám kamarádka doporučila ateliér Skutek. Zpočátku jsme byli opatrní, ale pánové nás ohromili. Nespěchali jsme, takže zhotovení projektu trvalo rok, ale výsledek stojí za to,“ popisuje majitelka. Nakonec spolu řešili nejen exteriér, ale i interiér domu.

Už na první schůzce byli v šoku, když viděli, kolik různých variant a možností jim architekti nabídli. Později se návrhy zpřesňovaly, ke každému jim uvedli výhody a nevýhody a jak se postupně poznávali a oni věděli, co rodina očekává a co se jí líbí, variant ubylo. „Někdy jsme si trvali na svém, ale ve většině případů jsme si nechali poradit. Často jejich nápady daleko přesahovaly naši představivost,“ dodávají majitelé.

Původní domek byl velmi stísněný a tmavý, rodina si přála ho rozšířit a prosvětlit a získat v něm dostatek úložných prostor tak, aby tu stále bylo uklizeno. Dále majitelé chtěli, aby byl dům navržen jako dvougenerační, tedy aby se v budoucnu dal rozdělit na dvě bytové jednotky. Nakonec se toto uspořádání hodí už nyní, protože se k nim nastěhovali prarodiče.

Během plánování se ukázalo, že byl dům dodatečně podsklepen, což narušilo jeho statiku. Komplikace přineslo i zjištění, že ačkoli byly v původní dokumentaci dvě stěny mezi domy, v některých místech byla jen jedna. A v neposlední řadě byl problém dostat se vůbec na pozemek v zadní části, kde vznikla přístavba – mnoho práce tedy bylo ruční.

„Navrhli jsme tvarově jednoduchý, pravoúhlý dům. Dispozice je koncipována pro jednu dvougenerační bytovou jednotku, jejíž předností je sdílení společných a venkovních prostor. Aby bylo rovnoměrně distribuováno světlo i do středu hluboké dispozice, pracovali jsme s různými výškami stropů, se světlíky a zářezy,“ popisuje architekt Ondřej Dvořák.

Podlahová plocha domu je 232 m2. V přízemí je sdílený pokoj s kuchyní, který se využívá k setkávání širší rodiny, ložnice a pokoj pro hosty, v patře pak denní společný prostor opět s kuchyní a tři ložnice orientované na jih.

Z dětských pokojů jsou děti nadšené, mají v nich i své zašívárny přístupné po žebříku. A svou ložnici v patře, na kterou navazuje zimní zahrada, miluje i paní domu. Přestože je vsunutá do hloubky dispozice, podařilo se ji proslunit. Přes den navíc může ložnice splynout s hlavním obytným prostorem a zvětšit ho.

„V interiéru převládá světlá barevnost, vestavěné prvky jsou většinou bílé, tvarování je střídmě pravoúhlé, detaily jsou navrženy s ohledem na uživatelskou praktičnost a materiálové řešení klade důraz na odolnost a snadnou čistitelnost,“ doplňuje architekt Jiří Matys.

Autory návrhu jsou O. Dvořák, J. Matys, V. Martínková, M. Gál a T. Strnad z ateliéru Skutek architecture, který vznikl v roce 2004 pod vedením tvůrčího dua Ondřeje Dvořáka a Jiřího Matyse. Poctivý přístup ke každému zadání dává prostor ke vzniku nekonvenčních návrhů a praktických řešení. Více na www.skutek.cz.