Bydlení Osmanyho Laffity v třípatrové hvězdárně: schody na dálkové ovládání i vzpomínky na Kubu

Kdyby mu přestal vydělávat módní byznys, mohl by se Osmany Laffita živit jako průvodce ve své třípatrové vile, která kdysi sloužila jako observatoř. Doma u uznávaného návrháře kubánského původu to totiž vypadá trochu jako ve výstavní galerii a trochu jako na zámku.

Na první pohled vás v interiéru uchvátí množství zlatých detailů i starožitností, ale najdete zde zakomponované také kusy nábytku z obchodního domu Ikea. Na někoho z obývacího pokoje možná dýchne trochu kýče, ale kdybyste si poslechli návrhářův výklad, pochopili byste, že každý kousek nábytku, každý obraz, soška či dekorace mají v interiérech renovované vily své místo i příběh.

Osmany Laffita je velký sběratel a se svým manželem Guyem Pascalem Gheysensem mají v domě nepřeberné množství pokladů, včetně darů a vzpomínek od přátel: třeba od Václava Havla nebo Evy Pilarové – od ní mají na zdi panenku Marii. A madona je v domě i na zahradě všudypřítomná, protože návrhář je katolík. V interiérech nechybí ani hodně darů a starožitností od Guyových rodičů. Guy pochází z Belgie a tam se s také Osmanym v roce 2014 vzali.

V přízemí jsou celkem čtyři místnosti – tou hlavní je obývací pokoj. Je oděný převážně do zlaté barvy: blýská se na rámech obrazů, svícnech, soškách andělů, nábytku, lustru a také na nejnovějším kousku, který do interiéru přibyl. Je to klečící socha s parohy, kterou návrhář sám vytvořil z figuríny a umístil hned vedle velkého krbu.

Elegantní krb v obýváku nepoužívají a místnost vytápějí krásnými kovovými kamny z vedlejšího pokoje, který vypadá jako zelený salonek. Zelené jsou v něm totiž jak závěsy, tak i pohovka s křesly. „Možná vás překvapí, že tenhle sedací nábytek je z Ikey, ale pár takových kousků tady mám. Já si je nechám klidně přečalounit nebo levný stoleček z Ikey klidně ozdobím kusem krajky, takže to nepoznáte,“ vysvětluje Osmany Laffita.

Naproti zelenému salonku se v přízemí nachází i jídelna s velkým stolem a barem, kterou pár využívá jen příležitostně, především pro větší návštěvy. Když jsou manželé sami, jedí spolu v kuchyni u malého stolku. Právě kuchyň mají oba z celého domu nejraději. Osmany ji sám navrhl a je pyšný třeba na velký dřez z jednoho kusu mramoru, který dovezl z Francie.

„Zatímco Guy je králem kuchyně, kde hodně vaří, já jsem zase králem na zahradě, o kterou se starám. V kuchyni ale trávíme rádi čas spolu a já dělám Guyovi společnost. Také se tady rád koukám z křesla na televizi. To je něco, co u mě doma nesmí chybět. Jsem trochu blázen do španělských telenovel, které rád sleduju,“ upřesňuje Osmany Laffita mou otázku, bez čeho by se doma neobešel.

Zatímco v přízemí najdete hodně starožitností a honosného zdobení, horní patro se nese v modernějším stylu. Nachází se tady návrhářova pracovna s velkým stolem, malý showroom, kde navrhuje klientkám oblečení, a také koutek, kde nalepuje klientům vlasy moderní metodou, díky níž získal i on sám svou bujnou kštici. Nabízí zde také svou vlastní řadu kosmetiky Asombroso. V patře je také druhá koupelna s rohovou vanou a sprchovým koutem.

Nad pracovnou se tyčí pozorovací kopule, do které vedou vysouvací schody na dálkové ovládání. Dříve tam bylo pevné schodiště, ale to nechal pár vybourat, aby byl prostor vzdušnější. Nahoře prý ale nezamýšlejí pozorovat dalekohledem hvězdy, nýbrž tam chtějí mít bar.

Když se po schodišti přesunete dolů, hned v chodbě na vás vykoukne kus cihlové zdi. V některých místnostech ve vyšších patrech jsou cihly přiznané schválně a odkazují na původní zdivo, ale v suterénu to má jiný důvod: zeď pod omítkou špatně dýchala a na některých místech byla příliš často vlhká.

V nejnižším patře jsou dvě ložnice, které jsou určené pro návštěvy. V jedné je velké letiště a přímo nad ním visí obraz s návrhářovou fotkou, menší slouží jako hostinský pokoj, kde nejčastěji přespává Osmanyho maminka. Je tu ještě třetí ložnice, ovšem její dveře zůstaly zavřené: je to soukromé místo, kam nás Osmany a Guy nepozvali.

Jak už bylo řečeno, rozlehlá zahrada je Osmanyho doména – přesně ví, co kam vysadit i jaké dekorace a vodní prvky kam umístit. Nechybí tady ani terasa s grilem, fontána nebo zahradní jezírko. V zadní části je prázdná obří klec po tygrovi, kterého pár čtrnáct let choval, ale také opuštěný holubník.

„Bohužel nám holoubky postupem času lovil místní dravec, a tak jsme nové nepořídili – stejně jako tygra. Nyní už jsme spíš toho názoru, že takovému zvířeti je lépe ve volné přírodě. Měli jsme na zahradě kdysi ještě pávy, ale ty nám zase s největší pravděpodobností otrávil soused, který na ně dost nadával, že jsou hluční,“ vypráví Osmany Laffita a dodává, že teď jim zbyli koně a slepice. S udržováním domu jim pomáhá i paní na úklid a také šikovný pan řemeslník, který je od začátku u všech renovací a úprav jejich vysněného bydlení.

O démonech ve svém životě promluvil Osmany Laffita v otevřeném rozhovoru