Článek
Manželé, oba těsně před důchodem, žili v rodinném domě se spoustou schodů – vedly kromě jiného do ložnice, koupelny i do kuchyně. Ve slovenské Prievidzi si proto vyhlédli pozemek, kde si nechali postavit kompletně bezbariérový moderní dům.
„Chtěli jsme dům, ve kterém dokážeme žít co nejdéle svépomocí. Celý měl být bezbariérový, a to včetně garsonky pro dědečka, o kterého jsme pečovali. Pozemek jsme si rozdělili s dcerou a její rodinou, hned vedle tak máme vnuky. S námi tu navíc žijí naši tři pejsci z útulku. A za námi začíná les. Je tu opravdu krásně a klid,“ říká paní Lenka.
Vzdušný dům bez zbytečností
Při posezení se známými se manželé náhodou dozvěděli, že jejich přátelé mají dceru architektku. Na internetu si vyhledali její práci a natolik je zaujala, že Ateliér Hra oslovili, aby jejich dům navrhli a zařídili právě oni. „Navrhli jsme velkorysý dům atriového typu, který užívá světlík a atrium a pracuje se světlem. Prostory se přirozeně prolínají a vytvářejí příjemné pobytové zóny bez nadbytečných komunikačních prostor a konstrukcí. Rodinný dům je čtvercový a přiléhá k němu objekt garsonky a garáže. Vše doplňují pergoly, které plní funkci zastřešení komunikačních a pobytových prostor v zahradě, ale také stínění prosklených prostor domu,“ popisuje architektka Martina Kubešová.
Po terasách suchou nohou
Komunikační terasy okolo domu majitelé velmi oceňují: „I když prší, dá se suchou nohou dojít do garsonky, kotelny a garáže. Zároveň velmi pomáhají proti přehřívání domu. Skvělý nápad byla také užitková zahrada ve vnitrobloku. V pantoflích vyběhnu pro petržel a ještě to dobře vypadá. Hodně času tu tráví i naši vnuci, rádi se po terasách prohánějí na kolech nebo koloběžkách.“
Snem majitelů bylo mít dům co nejvíce nezávislý, takže mají radost i z tepelného čerpadla, krbu, fotovoltaiky nebo elektroauta, které nabíjejí ze slunce. V podzemních nádržích také sbírají veškerou dešťovou vodu, kterou pak využívají na zalévání záhonů.
Srdce domu s velkou vestavbou
Dům má užitnou plochu 205 metrů čtverečních, je tu centrální obytný prostor s kuchyní, obývákem, jídelnou a čítárnou s malým krbem, dále pracovna a ložnice, dvě koupelny a technická místnost. Dominantní je betonový světlík uprostřed, ten doplňuje betonová stěrka na podlaze a velká nábytková vestavba navržená na míru a vyrobená místními truhláři z dřevotřískové dýhované desky v provedení dub.
Od majitelů měli architekti definované především požadavky týkající se užívání a praktičnosti prostor. „Byla radost pro ně navrhovat. Málokdy se nám stává, že investoři mají jasnou představu, co potřebují a co nepotřebují. Vzpomínám si, že jsem od majitelky dostávala konkrétní informace, kolik knih jaké velikosti bude potřeba umístit nebo kolik polic ve které skříni využijí,“ vzpomíná architektka.
Z fádní stavby příjemný domov
Nadšení ale přišlo až postupně. V okamžiku dokončení hrubé stavby s finální podlahou poslala majitelka fotografii domu architektce a bylo jasné, že cítí značnou nejistotu. „Čekala vlastně už jen na nábytek a dům byl celý šedý, prázdný a sterilní. Dodání nábytkové vestavby ale rázem stavbu proměnilo v domov,“ říká Martina Kubešová. Po konzultaci ještě vyměnili fádní jídelní židle za barevné a v několika provedeních, jež prostor ozvláštnily.
Majitelka je také ráda, že se nechala přesvědčit a ustoupila z původně vybraných svítidel pod světlíkem: „Paní architektka mi na můj výběr napsala, že v žádném případě. A měla pravdu, ty jednoduché koule vypadají impozantně.“
Vizitka ateliéru
Ateliér HRA vznikl v roce 2018 jako volné pokračování ateliéru H3T architekti. Rádi navrhují tak, aby dokázali projekt obsáhnout ve všech jeho rovinách. Kladou důraz na efektivní spolupráci. Zabývají se projekty od návrhu až po realizaci. Na tomto projektu spolupracovali Vít Šimek, Martina Kubešová a Darina Bartková. Více na www.atelierhra.cz.
