Článek
Angínovník čínský, jak se správně jmenuje, je vytrvalá, až metr vysoká bylina. Nejvíc asi připomíná kosatec a krásně kvete. Nikdy ale není jasné, jestli přežije zimu, protože nesnáší větší mrazy. Potřebuje buď maximální ochranu, nebo přenést domů.
Na co používat angínovník
Jak napovídá jméno této rostliny, používá se tradičně při angíně, tedy při zánětech v krku, kašli, zánětech dýchacích cest, zahlenění a podobně. S úspěchem ho lze ale využít i proti aftám. Je lehce toxický, takže je nutné dodržovat doporučené dávky a není určen pro malé děti, těhotné ženy a alergiky. Jak ho tedy používat?
Lze si utrhnout kousek jeho listu a žvýkat, ovšem má to svá pravidla:
- Protože má silné antiseptické účinky a je lehce toxický, neužívejte ho moc, žvýkejte jen jeden kousek, maximálně tři centimetry velký.
- Žvýkejte nejdéle minutu a pak nepolykejte, ale vyplivněte.
- Kousky lístků si můžete nastříhat, schovat třeba do sáčku a používat jako žvýkačku během dne, ale zas jen čtyřikrát až pětkrát.
- Po jeho použití byste neměli asi hodinu pít ani jíst.
- Neměli by ho užívat těhotné ženy a alergici.
- Někdo může po žvýkání angínovníku přijít na nějakou dobu i o chuť, ale je to jen přechodná obtíž.
- Můžete cítit lehké pálení, například jako po rozkousání zázvoru. Pokud byste ale měli pocit, že způsobuje otok, okamžitě s užíváním přestaňte!
Z listů a oddenku lze udělat i odvar nebo výluh. Odvar z listů připravíte tak, že čajovou lžičku sušených nebo čerstvých nasekaných listů zalijete hrnkem vody, povaříte asi 20 minut, necháte odstát a slijete.
Výluh ze sušeného oddenku vyrobíte tak, že čajovou lžičku kousků oddenku zalijete asi 150 ml vařící vody a necháte louhovat. Právě to je bezpečná denní dávka a je jedno, jestli ji rozdělíte do víc dávek, vypijete najednou nebo použijete jako kloktadlo. Výluh pomáhá i při plynatosti, zácpě, potížích s ledvinami a močovými cestami, revmatických obtížích a zažívání vůbec.
V souvislosti s angínovníkem se zmiňuje i to, že může mít protinádorové účinky, takže se dá užívat jako prevence nebo součást léčby rakoviny hrdla, plic nebo prostaty.
Angínovník je nejen dobrým pomocníkem při mnoha zdravotních obtížích, ale potěší i krásným květemFoto: Vlad Loschi, Shutterstock.com
Jak vypadá angínovník
Angínovník čínský (Belamcanda chinensis) je bylina, kterou tradičně používá čínská medicína. Má dlouhé ploché listy a barevně kvete, jeho květy jsou žluté, až oranžové a mají červené skvrny nebo pruhy. Botanicky patří mezi kosatcovité, podobně jako mečíky a kosatce, kterým se velmi podobá. Kvete většinou od června zhruba do září. Kromě odrůdy, jež se používá i v přírodní medicíně, jsou na trhu ještě i okrasné druhy, takže se vždy ptejte, o jaký angínovník jde.
Jak pěstovat angínovník
Angínovník můžete pěstovat venku na zahradě, ale i jako pokojovou rostlinu. Venku by měl mít slunné stanoviště a propustnou, na živiny bohatou zeminu. Nesnáší delší podmáčení, protože mu začnou zahnívat kořeny. Na zimu se zatahuje do kořene, ze kterého na jaře opět vyrazí. Protože nesnáší větší mrazy, musíte ho na zimu velmi dobře chránit zamulčováním nebo překrytím chvojím. Abyste měli jistotu, že přežije, lze ho pěstovat i doma v květináči jako pokojovou rostlinu.
Pokud angínovník pěstujete v květináči, zalévejte ho jen mírně a hnojte ho maximálně jednou za 14 dní. Pro hnojení se hodí třeba odvar z kopřiv. Lze ho pěstovat jako pokojovou rostlinu s dostatkem světla (nejlépe na parapetu u okna). Netrpí ani u topení. Zásadní je, aby nebyl přemokřený, takže je lepší, pokud má v květináči nějakou drenáž.
Při pěstování venku dorůstá výšky až jeden metr, jako pokojová rostlina pak zhruba do půl metru. Nelekněte se, pokud po odkvětu začnou listy angínovníku žloutnout a vadnout, vyraší nové. Proto pokud se chcete léčit průběžně, musíte mít víc rostlin v různé fázi růstu, aby vždy byly po ruce čerstvé listy.
Jak rozmnožit angínovník
Angínovník se množí oddenky, a to velmi spolehlivě. Můžete tedy oddělovat jednotlivé trsy – nejlépe na jaře, kdy ho lze si přesazovat.
Pokud ho vypěstujete do květu, pak můžete počkat na semena, tedy černé kuličky, jež se tvoří v tobolkách po odkvětu. Semena se vysévají začátkem jara, tedy v únoru a březnu.
