Článek
Je to dvacet let, co se spisovatelka Bára Nesvadbová rozhodla koupit dům nedaleko Prahy. „Na prohlídce jsem byla ještě s tatínkem, který ale krátce nato zemřel. Stěhovala jsem se tak jen s maminkou, dcerou Bibianou a pejskem Garpem. A to v den tátova úmrtí. Nemohla bych být v bytě, kde jsem s ním vyrůstala a kde zemřel, už ani jednu noc. Šestadvacátého dubna to bude přesně dvacet let,“ popisuje autorka bestsellerů.
Vysněný dům to rozhodně nebyl
Původní plán byl, že Bára koupí dům pro maminku a tatínka a ona s dcerou k nim budou jezdit jen na návštěvy. „Já, dítě z Vinohrad, jsem po domě nikdy netoužila. Několik večerů jsem s mámou strávila hledáním něčeho půvabného kousek od Prahy. Tenkrát jsem se zamilovala do Okoře, ale vše tam bylo nad mé finanční možnosti,“ popisuje cestu k nynějšímu domovu.
„Pak jsem v kadeřnictví viděla brožuru s nabídkou nemovitostí. Byl tam i zámek. Z kadeřnictví jsem šla hned za svou přítelkyní Táňou Kováříkovou a okamžitě jsme se dohodly, že si spolu zříceninu pořídíme. Pan realiťák byl naštěstí příčetnější než my a velmi pregnantně mi vysvětlil, že jedna návrhářka a jedna spisovatelka, toho času obě single, nemají šanci objekt ani vytopit, natožpak zrekonstruovat.“ Báře místo toho doporučil funkcionalistickou vilku. „Toužila jsem po domě s duší a levandulovým lánem. Nicméně, když jsem viděla schodiště, výhled a navnímala atmosféru, už jsem neuměla odejít.“
Dům, který má duši, posuďte sami!
Domov je jen jeden
I když měla Bára o domově jiné představy, nakonec nelituje! „Nejvíc mě upoutal všudypřítomný klid. Věřím, že i věci mají duši. A tenhle dům je skrznaskrz dobrý. Přijal mě v nejsmutnější době mého života,“ tvrdí. I když Báře občas chybí ruch velkoměsta, už by se do Prahy nevrátila. „Neumím nic napůl. Kdykoliv mi kamarádi půjčí byt v centru, vlastně ho nevyužívám. Myslím, že domov je číslo jednotné. Nelze mít dva.“
Knihy po tatínkovi
Kromě krásného schodiště je dominantou domu i knihovna, kterou truhláři vyrobili na míru. Je přesně tak velká, aby se do ní vešly knihy po tatínkovi (Josef Nesvadba, lékař a spisovatel, pozn. red.) i ty, které si sama koupí. A že jich není málo! „Čtu všechno. Od edukačních knih, přes duchovní až po romány. Mojí nehezkou slabostí jsou detektivky. Vždy jim propadnu. Jsou to mé prokrastinační dny. Sice čas vyhozený oknem, ale baví mě to. Bi mi pokaždé říká: Maminko, ty, která zachraňuješ i komáry, trávíš neděli s mordy! Tuhle moji úchylku nechápe nikdo,“ směje se.
Nahlédněte do domu spisovatelky Barbary Nesvadbové
Na pracovnu rezignovala
V ložnici je i psací stůl. Bára však své knihy píše v kuchyni. „Už jsem si v domě zařídila dvě pracovny, ale vždy padly. Nejsem ráda zavřená. Psaní je hodně osamocená činnost a kuchyňský stůl je ideální.“ Její poslední kniha Karikatura muže vznikla ve Florencii. „Nikdy na proces psaní téhle knihy nezapomenu. Myslím, že se do ní vtiskli a otiskli i lidé vůkol.“
Bez paní na pomoc by to nešlo
Vzhledem k tomu, že je Bára pracovně vytížená, nezvládá se o dům starat sama. Přece jen má vila celkem čtyři patra. „Jednou za týden mi chodí pomáhat s údržbou domu úžasná žena Věruška. Myslím, že má upřímně ráda jak dům, tak moji maminku.“
Okolí domu vybízí k pěstování a zahrádkaření. Na to ale Báru neužije. „Mám za sebou tolik nezdarů, že by to vydalo na komedii. Myslím, že má rajčata jsou nejdražší ve střední Evropě. Vždy se snažím, ale prostě na to nemám talent. Ale věřte mi, že každičké jaro si říkám, že teď už to vyjde,“ směje se.
Zajímavou atmosféru má i okolí Bářina domu
Další plány
Kromě psaní je Bářinou srdeční záležitostí nadační fond Be Charity, jehož cílem je podporovat dlouhodobě nemocné či jinak znevýhodněné osoby a jejich rodinné příslušníky, kteří se o ně starají. „To je práce takřka na deset hodin denně. Každé naše dítě nás potřebuje… Teď jsem navrhla nové rukavičky pro Napa Dobříš, jejichž výtěžek půjde právě našim dětem, vánoční ozdoby pro Glassor, čeká mě nová kolekce pro Preciosu, galavečeře v květnu… Je toho skutečně hodně. Stojí to ale za to. Žádná kniha se obdobnému zázraku nevyrovná,“ uzavírá.
