Chcete mít uklizeno napořád? Zbavte se věcí a zapomeňte na krabice

Aby váš domov byl uklizený a příjemný, neměl by přetékat zbytečnostmi. Ale jak to udělat, pokud máte k mnoha věcem skoro citový vztah a je pro vás nemyslitelné je vyhodit? Pokusíme se poradit, jak přece jen nechat svůj byt trochu zhubnout.

Před několika lety bylo celosvětovou senzací učení japonské spisovatelky a poradkyně v oblasti úklidu Marie Kondo, která radila se nemilosrdně zbavit všeho, co opravdu nepotřebujete nebo vám nedělá radost. I když se ji mnozí snažili následovat, ukázalo se, že je její přístup až moc „japonský“, tedy strohý. Ostatně i ona časem své metody zmírnila a přiznala, že třeba s rodinou jsou vlastně neudržitelné… Proto je dobré si je přečíst, ale vzít si z nich tu základní myšlenku, že hromadit zbytečné věci znamená ubírat si životní prostor pro sebe.

Jestli chcete začít s reorganizací a jistým odlehčením ve vašem bytě, možná se vám budou hodit zkušenosti Eriky Kusákové, která pod hlavičkou Uspořádaný domov učí, jak si věci uspořádat tak, abyste měli přehled, dostatek místa a pořádek – ne chvilku, ale díky novému systému už napořád.

Když se podíváte do českých domácností, co hromadí lidé nejčastěji?

Pokud se bavíme o opravdu zbytečných věcech, které v tom množství ani nevyužijí, pak to jsou igelitové tašky a sáčky, papírové tašky, dárkové tašky - prostě tašky všeho druhu. Možná i krabice a krabičky. Rozhodně také oblečení, hlavně to staré, orvané a děravé z kategorie „na doma“, „na zahradu“… Papíry všeho druhu, od výkresů, až po letité účtenky, návody, ke kterým již nemají ani spotřebič. Většinou objevíme i velké množství nádobí, různých hrnečků, pánviček, kuchyňského náčiní a podobně. Také často vidím ohromné zásoby léků, ale i čisticích prostředků, šroubků a podobně.

Pokud chci opravdu uklidit - je odstranění zbytečných a nepotřebných věcí prvním krokem? Nebo i s nimi lze uklidit?

Můžete uklidit i s nimi, ale nikdy to dlouhodobě nevydrží, protože se nepořádek velmi rychle obnoví a nejste schopni v něm nastavit systém. Takže za mne je potřeba nejdříve vytřídit věci, snížit jejich množství a až teprve poté najít systém a pak uklízet - jedině tak to dlouhodobě začne fungovat. Takové to „neustále uklízím“ nebo „uklidím a mohu znova“ je signál toho, že máte věcí hodně a nemáte to dobře vymyšlené.

Čeho mají lidé největší problém se zbavit - a proč?

Všeho! Záleží na typu člověka. Mám například vypozorováno, že kdo dokáže vytřídit hrnečky, dovede to udělat i s oblečením a naopak. Problémem jsou určité vzpomínkové věci, ke kterým nás váží emoce. To je pro každého jiné a záleží na tom, jaké vzpomínky nebo city s tou věcí jsou spojené. Nebývají to jen fotky, ale i hrnečky, knihy, oblečení nebo knížky.

Když věci nedovedu vyhodit, je řešením je alespoň schovat do krabic, šuplíku nebo skříně, aby nebyly na očích?

Je to alternativa pro ty, kteří nikdy netřídili a nedokáží udělat první krok. Lze to brát jako motivaci, aby viděli, jak prostor bez věcí bude vypadat. Ale je to opravdu jen první krok, protože to vlastně nic neřeší – když věci schovám, tak je stejně nebudu nosit nebo používat, takže je klidně mohu dát pryč. Většinou se na takto uskladněné věci za chvíli zapomene, a nemají tedy stejně smysl.

Jak poznám nebo určím, kolik věcí je pro mne „akorát“?

To je velmi individuální. Vezměte si třeba plavecké brýle, pokud se jdete koupat jednou za rok, jedny vám stačí, ale pokud chodíte dvakrát týdně, tak jsou i troje ok. Prostě si musíte najít svou zdravou hranici podle toho, jak žijete, co potřebujete. No a také samozřejmě podle toho, kolik máte místa, v 1+kk musíte mít prostě méně věcí než ve 3+kk.

A možná ještě rada – tak akorát věcí máte ve chvíli, kdy je najdete, když je potřebujete, když je v nich systém. Platí, že například šuplíky by měly být zaplněné tak z osmdesáti procent. Základ je nic nehledat, ale vědět, kde to je.