Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Když jsme tenhle dům v Šáreckém údolí kupovali, nebyl úplně podle našich představ. Ale dnes se nám v něm žije krásně,“ tvrdí influencerka a šestinásobná maminka Michaela Salák, jejím manželem je bývalý hokejista Alexander Salák.
„Pocházím z Českých Budějovic, manžel ze Strakonic a kvůli jeho kariéře jsme cestovali po celém světě. Potřebovali jsme nějakou základnu, kam se budeme vracet. Chtěla jsem žít v Praze a líbil se nám tento dům, i když kdybychom si ho stavěli sami, určitě bychom udělali spoustu věcí jinak. Základem byla ale velká okna a vzdušnost a to se nám líbilo. Neměli jsme tu zůstat nastálo. Pak ale přišel covid a všechno se zastavilo. Děti sem začaly chodit do školy, hrát fotbal, hokej a už jsme je z toho nemohli vytrhnout,“ popisuje Michaela.
Minimalismus a nadčasovost
„Když jsme dům koupili, těšila jsem se, jak si ho vybavím a udělám všechno podle sebe. Myslela jsem, že do tří měsíců bude hotový tak, abychom v něm mohli bydlet. To byla naivní představa. Vzhledem k tomu, jak často jsme se stěhovali, už jsem nechtěla nic jen tak provizorně. Stále jsme ale na něco čekali. Dodavatelé nedodržovali termíny, to byl velký stres. Ještě podpořený tím, že jsme nebyli v Čechách a všechno domlouvali z Ruska,“ líčí majitelka. Po návratu tak musela rodina hodně věcí předělávat. Nábytek je výhradně na míru.
Všechny stěny jsou laděny do bíla a nejsou na nich žádné obrazy, jen fotky. Inspiraci si brala Michaela ve Skandinávii, kde s manželem dlouho žili. „Barvy na zdech bych v domě nesnesla. Mám ráda čistotu a nadčasovost. Nesmí mě nikdy nic rušit a všechno musí dávat smysl. Nepořádek mi nedělá dobře, takže i když si děti samozřejmě hrají i v obýváku, vedu je k tomu, aby si po sobě všechno uklízely. S větším i menším úspěchem,“ směje se. Oba manželé se snaží věnovat dětem na maximum, proto není divu, že mají paní, která jim pomáhá s úklidem i vařením.
Všichni mají dostatek prostoru
Na první pohled vypadá dům malý, o to větší překvapení bylo, že má celkem tři patra. „To nejvyšší je celé dětí. Mají v něm pokojíčky po dvou, i když nejmladší Marvin zatím spí s námi v ložnici, časem se ale přestěhuje k Hugovi,“ popisuje Michaela. U dětí na patře nechybí ani vlastní koupelna a šatna.
Druhé patro, kde se nachází i hlavní vchod, patří manželům. Mají zde ložnici s pracovnou, koupelnu s vanou i sprchovým koutem, šatnu a toaletu s japonským záchodem. I když byl Alexander jako hokejista velmi úspěšný, trofeje a dresy byste v domě hledali jen stěží. „Nelpí na tom, dokonce ani neví, kde má všechny medaile. Jediné, co mi dovolil dát do domu, jsou jeho helmy. Ty mají v pokojíčku kluci.“
Místo televize mají plátno
Z prvního patra je vchod na zahradu a nachází se v něm obývák, technická místnost, toaleta a kuchyň. Už na první pohled zaujme v obýváku knihovna, v níž jsou knihy řazeny podle barev. „Saša je z toho nešťastný, ale mně se to takhle líbí. Když člověk hledá nějakou knihu, jen si to hodí do vyhledávače a hned podle obálky ví, kde ji hledat,“ tvrdí. Televizi nemají. „Rušila nás a odváděla pozornost. Když si chceme něco pustit, máme plátno,“ říká paní domu.
Další dítě neplánují, šest stačí
„Jsme tady šťastní a měli jsme kliku i na sousedy. Je tu hodně dětí a jsou neustále venku,“ říká Míša a i ve chvíli, kdy probíhalo focení, byla zahrada plná nejen jejích, ale i cizích dětí, které přišly na návštěvu. Že by se ale jejich rodina měla ještě rozrůstat, odmítá. „Takhle jsme kompletní. Další dítě už by nemělo kde být. To bychom museli mít stan na zahradě,“ směje se hostitelka. „Nic většího bych ale nechtěla, protože bychom se tam ztratili. Takhle jsme neustále pohromadě.“
Michaela Salák současně dodává, že na věcech ani místech nelpí. Jestli se v Praze rodina usídlí natrvalo, je velká neznámá. Stejně jako jestli v domě manželé zůstanou, až děti vyrostou a odstěhují se. „Třeba si postavíme nový dům nahoře na kopci, kde máme pozemek nebo tady nebudeme vůbec. Všechno se pořád mění a to, co vám teď řeknu, nemusí za půl roku platit. Naprosto mi to ale vyhovuje, protože pro mě je to jen místo, kde žiju, nijak se k tomu neupínám a nelpím na tom. Není důležité, kde člověk žije, ale s kým,“ uzavírá naši návštěvu.
