Článek
Jako pacienti máte mnoho práv a povinností, ale jak fungují v praxi? Právě na to najdete odpověď v komentářích k běžným situacím, které vás v souvislosti s hospitalizací mohou potkat.
Kam mě povezou?
„Byli jsme na návštěvě u přátel na druhé straně města, když se mému muži udělalo špatně a museli jsme volat záchranku. Protože je kardiak, doporučili odvoz do nemocnice. Muž jim řekl, že by rád do té, kam se chodí dlouhodobě léčit, ale odmítli to s tím, že druhá, kam ho odvezou, je blíž,“ napsala paní Sečková z Prahy. Podle ní je ale vzdálenost do obou nemocnic stejná, a jak později zjišťovala, je „ta jejich“ dokonce o kilometr blíž. Měli tedy trvat na odvozu tam, kde znají lépe pacientův zdravotní stav?
„Institut svobodné volby lékaře i nemocnice se nevztahuje na ošetření a následný transport zdravotnickou záchrannou službou. Pacienta vezeme vždy do nejbližšího vhodného zdravotnického zařízení, to jest tam, kde ho jsou schopni ošetřit a přijmout v jeho aktuálním zdravotním stavu, tedy kde mají volné lůžko, volnou kapacitu zdravotního personálu a podobně,“ uvádí Jana Poštová, tisková mluvčí Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, a dodává: „Snažíme se směrovat pacienta tam, kde je to pro něj účelné: pokud jde o pacienta, který se dlouhodobě s určitou chorobou léčí v nějaké nemocnici, a dojde ke zhoršení této nemoci, snažíme se jej odvézt do ‚jeho‘ nemocnice, byť by to bylo o něco dál. Je ovšem samozřejmě nutné, aby to umožňoval zdravotní stav pacienta a provozní situace, tedy hlavně to, zda nemocnice zajišťuje potřebnou odbornost v nepřetržitém provozu.“
Při pobytu v nemocnici potřebuje mít lékař přesnou představu, kolik, kdy a jaké léky berete. Právě proto si je nemůžete brát sami, jak jste zvyklí domaFoto: Olena Yakobchuk, Shutterstock.com
Proč nesmím brát své léky?
Při plánované hospitalizaci se čtenářka Jana N. setkala s tím, že musela odevzdat všechny své léky, které pravidelně užívá, a brát jen ty, jež jí přinesla zdravotní sestra. „Proč nemůžu brát své léky i nadále? Měla jsem je nachystané v dávkovačích a jsem zvyklá je užívat, měli by s tím tedy i méně práce. Jak mám vědět, zda na něco nezapomněli – jsem v nemocnici na chirurgii, ale léky mám i na tlak, cukrovku a podobně,“ pochybuje.
„Jako pacient máte právo na informace o svém zdravotním stavu i o tom, jaké léčebné přípravky a jiné zdravotnické služby vám nemocnice poskytuje. Lékař či zdravotní personál mají povinnost vám sdělit, jaké léky a z jakého důvodu vám podávají – a pokud to neudělali, pak si o tuto informaci řekněte,“ radí Nela Faltusová z projektu Férová nemocnice Ligy lidských práv.
Na druhou stranu se nesmíte divit, že lékař v nemocnici musí mít jasnou představu, kdy a jaké léky jsou vám podávány. Proto si je nemůžete brát sami bez kontroly. Možná bude třeba některý vynechat, nahradit či upravit dávkování, aby vás jejich kombinace neohrozila. Je tedy dobré se zeptat a domluvit, ale respektovat toto pravidlo – samozřejmě za předpokladu, že nadále budete mít přesný přehled o tom, jaké léky užíváte.
Kde zjistíme, co mu je?
„Náš strýc měl nehodu a záchranka ho odvezla do nemocnice, kde podstoupil operaci a byl umístěn na JIP. Volali jsme do nemocnice a chtěli vědět, jak na tom je, ale nic nám nesdělili s tím, že pacient nejmenoval nikoho, komu by takové informace mohli sdělit. To ale nemohl udělat, protože byl v bezvědomí, a ani teď není schopen v takové míře komunikovat. Jsme ale jeho jediní příbuzní, takže si myslím, že máme právo se tohle dozvědět,“ míní Věra K. Jak to je?
Představte si, že o pacientovi v bezvědomí chce citlivé osobní informace zjistit někdo, kdo tvrdí, že je kamarád či družka žijící s ním ve společné domácnosti. Na to žádný doklad neexistuje a lékař si to nemá jak ověřit.
„Česká lékařská komora proto doporučuje, aby informace o zdravotním stavu pacienta nebyly poskytovány osobám blízkým, které nejsou manželem, registrovaným partnerem, sourozencem ani příbuzným v pokolení přímém, pokud nepředloží vykonatelné rozhodnutí soudu o tom, že je osobou blízkou, která je oprávněna seznamovat se i bez souhlasu s informacemi o zdravotním stavu pacienta. Toto doporučení se může jevit jako příliš striktní, nicméně při poskytování informací o zdravotním stavu pacienta je třeba postupovat velmi obezřetně,“ uvádí Jana Nováková z webu Právní prostor.
Může se tedy stát, že lékař opravdu nebude sdělovat informace nikomu, koho pacient neurčil – mimo rodinu. Je to pro něj lepší než pak čelit obvinění z porušení práva na ochranu citlivých informací.
Máte také podobnou zkušenost s právy a povinnostmi pacienta v nemocnici?
