Brandýs nad Labem rudolfinský a židovský

Brandýs nad Labem se proslavil díky Rudolfovi II. A pochopitelně také díky Janu Werichovi a jeho Císařovu pekaři. Protože Rudolf sem prý prchával před hraběnkou Stradovou a také tu míval milenky.

V Brandýse je krásný zámek a také obnovená synagoga a několik kostelů. A pěkné náměstí. To, pravda, momentálně s několika vadami na kráse. Ale vše se jednou jistě k dobrému obrátí.

Možná, že se tu objeví Golem, jehož kašna na náměstí stojí a leccos svou silou změní.

To je taková trošku depresivní pověst. Z Klecan do Brandýsa jednou půjčili zvony. Aby tu byly na vysvěcení kostela svatého Václava.

Ale zvonům se v Brandýse nějak nelíbilo. A tak každou noc šup šup, letěly domů do Klecan. A cestou si zpívaly: „Hou, hou, klecanské zvony jdou.” No, ale jednou letěly přes přes řeku Labe, když tudy zrovna projížděl tryskem kočí, který neměl víru v Pána a mával divoce bičem. A jak mával, bič se mu zamotal do srdce zvonu. Trhnul popuzeně bičem, klel a nadával. A zvony?

Bum a prásk, zřítily se do řeky. Přičemž zanaříkaly: „Jdou, jdou... Nedojdou!” Čas plynul a nějaká pradlena tam máchala prádlo. Stalo se, že zachytila prádlem zvon. Lekla se, zaječela a zvony se vyděsily. Potopily se hlouběji, jak nejhlouběji to šlo. Bývají každého úplňku vidět na dně a je slyšet jejich bolestný zpěv: „Jdou, jdou... Nedojdou!”

Tato synagoga se sedlovou střechou vstala z mrtvých, zbývalo jen zdivo a krov. Do vnitřku se vrátily dvoupatrové empory a obnoven byl i aron ha-kodeš (skříňka na Tóru). Překvapivě se vnitřek synagogy jeví příjemně světlý a její téměř čtvercový půdorys vytváří vzdušný prostor. Je tedy klasicistní, obdélníková. Její historie počíná okolo roku 1559. Několikrát vyhořela a byla pak obnovena. Ta, jež tu stojí dnes, je z roku 1829.

Je tu i rabínský dům.Byt rabína a kantora, zimní modlitebna, pochopitelně synagogální sál... Ten sál je čtvercový. Zaklenutý nepravou klášterní klenbou. Se dvěma pravoúhlými, klasicistně empírovými galeriemi. Aron ha-kodeš je na východní straně. Vychází z barokního svatostánku. Možná z roku 1740. Ve stěně za ním je originální nika. Ionské sloupy s hlavicemi jsou dřevěné. Za sametovou oponou (hvězdy jsou zlatě vyšité) je dřevěná skříň v monochromní barvě. Nad aronem je dřevěný ornamentální dekor s nápisovou kartuší. Desky Desatera s paprsky svatozáře jsou vyřezané ze dřeva.

V Brandýse bývala židovská obec. 13. a 16. ledna roku 1943 odtransportovali odtud nacisté Židy do Terezína. Konečnou likvidaci provedli komunisté, když v padesátých letech 20. století zničili synagogu. Pobořili svatostánek i galerii... Udělali si tu sklad léčiv. Naštěstí dnes je budova pěkně rekonstruována.

Císař Rudolf II. pobýval na brandýském zámku poměrně dost často. Jednou dokonce šest měsíců bez přestávky. Míval tu i celý svůj dvůr. Dal postavit všechno možné. Například vykvetla díky císaři zahrada u zámku a zbudován byl letohrádek. Ale také... protože císař a jeho blízcí mívali často milenky a Stradová byla někdy nepříjemná, dal Rudolf prokopat a stavět tajné a podzemní chodby. Jedna krytá chodba se jmenovala Rudolfinka.

Vede ze zámku do zahrady. Do tzv. tajné zahrady. Proražena byla kvůli císařově lásce k místní mlynářce, kterou pravidelně navštěvoval za účelem sexuálních hrátek. Ovšem jsou lidé, kteří odpovědnost za tuhle historii svádějí na komořího Langa.

S tou mlynářkou prý on... Ale, uvažujme rozumně. Copak by se kvůli komořímu stavěla nákladná chodba? S těmi chodbami to vůbec je zajímavé. Císař rád hraběnce Stradové zmizel. A proto vznikly chodby vedoucí až do Prahy. Dá, vlastně už nedá se do nich vstoupit ze zámeckého podzemí. Pobyt v nich je životu nebezpečný, protože se propadají.

Je zde k vidění vzácný štukový reliéf od Giovanniho Battisty Quadriho – Klanění tří králů. Jistěže ho nařídil stvořit Rudolf II.

Původně to byla tvrz, pak hrad. Na zámek ho přestavěli. Stojí nad Labem, na levém břehu. Z tvrze gotický hrad dal vytvořit Jaroš Tovačovský z Cimburka. V renesanční zámek ho počali měnit Krajířové z Krajku se staviteli Matteem Borgorellim a Ettorem Vaccanim. Později se zámek stal majetkem královské komory.

Jezdívali sem Habsburkové. Kromě Rudolfa II. i Ferdinand I. a Maxmilián II. Za Habsburků se na stěnách zámku objevila sgrafitová výzdoba.

Pozoruhodné je, že se právě zde setkali roku 1813 rakouský císař František I., pruský král Fridrich Vilém III. a ruský car Alexandr I. Domlouvali se tady proti Napoleonovi.

V dnešních časech se na zámku každý rok koná Audience u císaře Karla I., což je slavnost u k uctění posledního krále českého a císaře rakousko-uherského Karla I.

Židovský hřbitov z roku 1568. Mlýn v podzámčí, tam lze zavzpomínat na krásnou mlynářku. Kamenný most z roku 1603 – je na něm socha Jana Nepomuckého. Barokní pivovar, vytvořený mistrem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Gotický, přestavěný do baroka kostel svatého Vavřince – je v něm fresková výzdoba ze 14. století.

Gotický kostel svatého Petra. Kostel Obrácení svatého Pavla z roku 1542. Katovna se sgrafity. Barokní děkanství. Jistě i socha T. G. Masaryka před gymnáziem... Je toho zde mnoho, co stojí za zhlédnutí.

Jestli vás zajímají pověsti a tajemství, určitě si nenechte ujít příběhy pořadu TaJeMno Televize Seznam.