Bolestivé proleženiny. Co to je a jak se léčí?

Když je člověk dlouhodobě upoután na lůžko (v horším případě neschopen samostatného pohybu a s přidruženým infekčním onemocněním, třeba zrovna s covidem-19), je jeho kůže vystavena tlaku a tření, jejichž vlivem vznikají poranění známá jako proleženiny (dekubity). K jejich rozvoji přispívají i další faktory, například vlhko od potu či moči, citlivá kůže, nesprávně upravené lůžko i některá onemocnění.

Proleženiny mají 4 fáze, ve všech jsou velmi bolestivé, v těch pozdějších se mohou zanítit a způsobit infekci. Ta se může rozšířit do těla, což může skončit i smrtí. Nejčastěji se objevují na křížových kostech,  na kostních výběžkách na horních končetinách nebo na stehenní kosti, na patách, lopatkách a v týle.

U dlouho ležících pacientů se proleženiny objevují poměrně často a vyžadují komplikovanou léčbu. Proto platí, že nejlepším lékem je prevence spočívající v polohování pacienta, natírání zranitelných míst speciálními mastmi zvyšujícími odolnost kůže vůči vlhku a mechanickému zatížení.

„U pacientů s únikem moči a stolice je nevyhnutelné minimalizovat kontakt kůže s těmito chemicky velmi agresivními substancemi,“ připomíná profesorka Hana Matějovská Kubešová, přednostka Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství na LF MU v Brně.

Zásadní je také péče o lůžko – je potřeba zvolit správný typ matrace, povlečení by mělo být jemné struktury s co nejmenší tendencí k vytváření skladů a záhybů a samozřejmostí je důsledné odstraňování všech nepatřičných částeček, jako jsou třeba drobečky jídla a drobné předměty.

Šikovné pomůcky pro nemocné: Do postele i kuchyně!

Důležitá je i poloha nemocného – zejména dlouhodobé setrvávání v poloze v polosedě zvyšuje tlak na křížovou krajinu. Správná poloha a jak často ji měnit záleží na konkrétním onemocnění a stavu pacienta. Poučí vás o něm lékař nebo ošetřující sestra. Odborníci doporučují také používání ochranného krytí na rizikových místech. I o tom se ale nejdříve poraďte s lékařem či sestrou.

„Zcela zásadní je péče o výživu pacienta, zejména dostatek bílkovin, vitaminů skupiny B, vitaminu C a D a dalších mikronutrientů jako je zinek a selen,“ uzavírá lékařka.

A jaké jsou možnosti léčby, když už proleženiny vznikly?

Pohyb a změna polohy představují jak účinnou prevenci, tak i možnost nápravy.

Existuje celá řada speciálních (antidekubitních) matrací a polštářů, které zmírňují tlak na zranitelné části těla. „K dispozici jsou třeba matrace, jež se dají připojit ke zdroji, z něhož proudí vzduch. Ten je automaticky regulován tak, aby v potřebných místech snižoval tlak nebo střídavým nafukováním a vyfukováním jednotlivých segmentů matrace měnil místa těla, kde tlak působí,“ informuje Hana Matějovská Kubešová.

Obvykle se využívají na počátku hojení k desinfekci a čištění a také k podpoře růstu nové hojivé tkáně. „Většinou se jedná o roztoky, jimiž napustíme obvazový materiál a vkládáme do proleženiny. Zkušenost říká, že do proleženiny nepatří masti, spodina se snadno rozmočí a má tendenci k infekci a tvoření povlaků,“ informuje profesorka Matějovská Kubešová. Krémy nebo masti, které se ale aplikují na okolí proleženiny, mohou zabránit dalšímu poškození kůže.

Jsou užitečná pro prevenci rozvoje infekce z poškozené kůže. „Používají se nejčastěji v podobě výplachů nebo obložek. Pokud celková infekce již vznikla, podáváme antibiotika injekční podle zjištěné citlivosti,“ říká Hana Matějovská Kubešová.

Krajním řešením je operativní zásah, při němž jsou proleženiny „utěsněny“, čímž se zabrání dalšímu poškozování tkáně. Chirurgové odeberou svalový nebo kožní štěp z jiné části těla a utěsní jím ránu. „Předpokladem při hojení štěpu je však čistá rána bez další infekce a celkový dobrý zdravotní stav pacienta, kde se předpokládá rychlá mobilizace pacienta a je velká šance na přihojení štěpu,“ zdůrazňuje Marie Finsterlová, dermatoložka z Čáslavi.

Na která podivná onemocnění kůže je medicína stále krátká?