Článek
Pamatujete si ještě, jaké to bylo, když pod postelí bydlel bubák? Dokud bylo v pokojíčku světlo, ani jste si na něj nevzpomněli. Jakmile ale maminka zhasla, strašidla začala vylézat ze všech koutů. Dnes už je vám to asi pro smích. Jsou ale lidé, kteří noční lampičku nepřestali potřebovat ani v dospělosti.
Patří mezi ně i naše čtenářka Lucie: „Když jsem sama doma, mám celý večer puštěnou televizi a rozsvícená všechna světla. A některé lampy nechám svítit i přes noc. Když u mě ale spí přítel, musím zhasnout, protože za světla nedokáže spát. Půlku noci pak koukám do tmy a snažím se zvládat paniku. Je to šílené. Byt je v noci plný divných zvuků, kroků a stínů.“
Strach ze tmy jako užitečný pomocník
Strach ze tmy je pradávný obranný mechanismus, kterým matka příroda vybavila člověka pro jeho vlastní dobro. V noci přece loví většina šelem, vybavených – na rozdíl od člověka – nočním viděním. A nakonec, v noci „pracují“ i lidští predátoři! Bát se v noci v lese nebo v opuštěném parku je tedy zcela na místě. Proč se ale bojíte ve vlastním domě, za devatero bezpečnostními zámky, jen proto, že je tma?
Ano, samozřejmě dobře víte, že za těmi dveřmi žádná příšera, zombie ani vrah nečíhá. Tedy, je to přinejmenším dost nepravděpodobné. I když, co kdyby tam něco bylo?Foto: Thinkstock
Strach ze tmy jako nemoc
Tenhle strach patří mezi nejstarší atavismy (pozůstatky pradávných předků). Pokud zůstane v rozumných mezích, není třeba se jím znepokojovat; potmě cítí úzkost naprostá většina lidí, jsou ale schopní ji rozumově zvládnout. Pokud vás ale takový strach začne omezovat v běžném životě a komplikovat vaše vztahy, je to důvod poradit se s odborníkem.
Jaké omezování máme na mysli? Třeba to, že na chalupě raději použijete starý kbelík, než abyste se vypravili přes dvůr do kadibudky. Nebo že, stejně jako Lucie, musíte přes noc nechávat v bytě světlo. A nejde jen o horentní účty za elektřinu. Světlo totiž tlumí tvorbu melatoninu, který vyvolává spánek. Za světla se proto nikdy nevyspíte tak kvalitně jako za tmy.
Mami, prosím, nezhasínej!
Nyktofobie, podobně jako další fobie z přírodních jevů, třeba bouřky nebo vody, se většinou vytváří už v dětství. Rodiče, kteří se snaží dítě strach ze tmy odnaučit a i přes jeho protesty mu zhasínají, můžou dosáhnout pravého opaku.
Fobii může přiživit i jednorázový děsivý zážitek, třeba noční bloudění v cizím setmělém domě, kde je rodina na návštěvě nebo na dovolené a dítě nemůže najít toaletu. Negativní vliv může mít i „výchovné“ strašení typu „když budeš zlobit, támhle z lesa přijde hejkal a odnese si tě“!
Za oknem je tma v pohodě. Ale běda, když budete muset na chvíli ven!Foto: Thinkstock
Léčení krůček po krůčku
„I přesto, že je řada lidí přesvědčená, že je jejich fobie rys jejich povahy, a tudíž s tím nepůjde nic dělat, není to pravda. Specifická fobie je dobře léčitelná úzkostná porucha,“ ujišťuje psychiatr MUDr. Ján Praško, CSc. Nejlepší výsledky má takzvaná kognitivně-behaviorální terapie, metoda, která se snaží změnit zafixované chybné představy pacienta a postupně i jeho chování.
Léčba fobií je založená na postupném vystavování „děsivým“ podnětům ve stále silnější podobě, jakémsi „otužování“, na jehož konci je pacient schopný zvládat i situace, které si dřív nedokázal ani představit.
Co děsí vás? Tma, pavouci, krev, psi… nebo něco úplně jiného? Svěřte se!
