Bohatý přítel, ale nic mi nekoupí!

Vždycky jsem chtěla muže, který mě bude nejen milovat, ale také mi dodá určitou jistotu. Jistotu ve smyslu, že nebudeme šetřit na jídle a váhat, zda si koupit sýr za šestnáct korun, nebo za dvacku. Že občas dostanu dáreček, který třeba nebude úplně levný, anebo že mě občas pozve třeba na společný výlet, aniž bych si musela platit cestu. Jistě že to zní naivně. Ale na stranu druhou, vy jste takto třeba nikdy neuvažovala? Nenapadlo by vás, že takový život může být super? Já si bohatého partnera tak dlouho přála, až jsem na něho narazila. Potkali jsme se na jedné party. Jmenuje se Pavel, je o deset let starší a vlastní velmi dobře prosperující firmu. Já v současné době dokončuji studium na vysoké škole. To je ostatně i důvod, proč jsem od Pavla tak trochu očekávala i finanční podporu. Alespoň po dobu studia. Samozřejmě že chodím na různé brigády a dokážu si přivydělat i nadprůměrně vysoké částky. Ale kvůli škole to zkrátka nejde pořád.

Naděje, že by mi ale přítel nějak finančně pomáhal, se brzo rozplynula jako pára nad hrncem. „Nebudu tě rozmazlovat. Nechci, abys se mnou byla jen kvůli penězům," obhajuje přede mnou své počínání. „Jsi šikovná, tak si také vydělávej. Však ti to půjde," utěšuje mě. A zároveň odmítá pochopit, že to tak snadné není. A že mě jeho postoj k mému „sponzorování" trápí. Pravdou sice je, že na večeři do luxusní restaurace mě pozve, do kina jednou za měsíc také. Ale aby mi dal třeba k narozeninám nějaký dražší dáreček nebo třeba jen tak koupil pro radost nějakou maličkost, to ne. Nakonec to celé vypadá tak, že i moje spolužačky dostávají od svých miláčků dárečky častěji. A také ve vyšší hodnotě.

Partnerův názor, že není vhodné mě rozmazlovat, se nám ale často promítá i při plánování společného volna. On trvá na dovolené v exotické destinaci, ale já si ji finančně nemohu dovolit. Aby mi třeba částečně na letenku přispěl ale nepřipadá v úvahu. Takže nakonec vyrazí s kamarádem. Když chceme jít společně na koncert, vybírá si zpravidla velké akce známých světových hvězd. To pochopitelně také něco stojí. A já pak počítám každou korunu a šetřím třeba na jídle jen proto, abych s ním mohla jít.

Několikrát jsem se mu pokoušela vysvětlit, že to nedokážu finančně utáhnout. Ale Pavlův přístup se nijak nezměnil. Tvrdí, že až dodělám školu, dokážu se snadno postavit na vlastní nohy a také si slušně vydělávat. Možná ano, věřím, že po škole se situace zlepší. Ale proč si teď takto ničit vztah? Proč se mu nelíbí vyrazit se mnou třeba do úplně obyčejné hospody? A co je tak špatného na dovolené v Čechách u vody? Nedokážu ho k ničemu podobnému nalákat. A náš vztah tím velmi trpí.

Co si o vztahu dvou finančně rozdílně postavených lidí myslíte? Má jejich partnerství nějakou budoucnost? Poraďte Elišce, jak byste situaci řešila vy na info@prozeny.cz