Článek
Do uší mi zní rap a já baseballovou pálkou mydlím do pneumatiky od traktoru tak, že se nepoznávám. Skvělá terapie na všechen vztek i stres. Navíc těch frajerů kolem – jak osvěžující po celodenní práci v dámském kolektivu! Před tímhle tréninkem jsem měla vážně velký respekt: snad nebudu k. o. hned po pár minutách! A jak to dopadlo? Podívejte se zde:
Jede se nadoraz
Ano, je to mazec. Ale možná to na videu vypadá děsivěji než ve skutečnosti. Nestíhám se sice mezi jednotlivými stanovišti pomalu ani nadechnout, ale dost mě to baví! Leje ze mě pot, jsem rudá jak rak a rozhodně nevypadám jako lady, ale je mi to fuk. Vždyť všichni kolem mě jsou na tom podobně jako já – snaží se, co nejvíc to jde! Navíc jsem tu přece kvůli sobě, nikomu jinému, proto ze sebe doluju všechnu sílu i energii.
První kolo jdu opatrně, druhé přidám, při třetím trpím. No a? Nic není zadarmo... Při závěřečném hvizdu píšťalky se mi chce radostí skákat a objímat oba trenéry, kteří jsou skvělí – lepší jsem nepotkala. Ale ovládám se. „Já to dala!“, opakuju si ještě dalších dvacet minut, během kterých úplně hotová ležím na lavičce v šatně...
Tohle cvičení mě chytlo – ulítávám na něm dvakrát týdně. Proto věřím, že tentokrát třeba i vy přestanete v teoriích mluvit o tom, co byste měli i mohli, a uděláte to! A pokud to je na vás moc, připravte se předem třeba podle našich předcházejících videí Z parku si udělejte posilovnu či Hůlky, které vám skvěle vytvarují půlky. Co říkáte?
Za skvělý tip děkuji bráchovi Honzovi a Petru Štěpančíkovi! Za zapůjčení cigarety Janě Netopilové. Za umožnění natáčení při lekci pak všem, včetně trenérů Štěpánu Ginzelovi a Jirkovi Nečáskovi z Hardcore Tréninky v Praze 2.
