Článek
Kateřina má dvouletou dceru, která zatím nejedla snad nic „nezdravého“. Nezná sladkosti ani obyčejný rohlík. „Co jde, vyrobím sama, peču doma chleba, dělám jogurty,“ vypočítává Kateřina. Co vyrobit nedokáže, koupí v „bio" kvalitě. Už před mateřstvím se snažila zdravě jíst, „bio" stravování ale propadla až ve chvíli, kdy začala své dceři v půl roce vařit první příkrmy. „Chtěla jsem je dělat ze zeleniny a masa bez chemie,“ říká.
Alena, maminka dvou dcer, kterým také vaří v „bio" kvalitě, k tomu říká: „Strašně mi u nás chybí možnost vzít košík, na rohu koupit místní čerstvou zeleninu a ovoce, o masu ani nemluvím. Být odkázaná jen na farmářské trhy, které bývají vesměs o víkendu, mi přijde málo." A proč dává přednost místním potravinám? „Myslím si, že jíst jako naši předci, tedy to, co je zrovna v tu kterou roční dobu k dispozici, má svou logiku," dodává čtenářka Jana.
Zní to pěkně, ale „bio" stravování má i svá negativa.
S ovocem chybu neuděláte. Je podle vás nutné, aby bylo „bio"?Foto: Thinkstock
Obyčejné jídlo nehaňte
Pokud jste se rozhodli krmit dítě „bio“, dávejte si pozor, aby se „normálního“ jídla nebálo. „Učit děti akceptovat domácí stravu, ale i stravu mimo domov je zdravé pojetí bio stravy a předchází potenciálním poruchám příjmu potravy,“ upozorňuje výživová poradkyně z Ambulance Psychoterapie Anděl Jaroslava Toutonghi.
Ať už rodiče při nákupu vybírají z regálů v supermarketu nebo ve specializované prodejně, platit má podle obezitoložky Renaty Zelenákové, která provozuje ordinaci v pražském Břevnově, pro „bio" i „nebio" rodiče totéž. Dětské jídlo má být čerstvé, s krátkou dobou trvanlivosti a bez nadbytečných přídatných látek.
I když budete dítě krmit jen „bio" jídlem, to nebo ono stejně ochutná, třeba ve školce. A nijak mu to neublíží. „Dítě ,bio' či ,nebio' stravu nerozpozná. Problémy mohou nastat, je-li zvyklé na ,bio' vegetariánskou či veganskou stravu,“ doplňuje Jaroslava Toutonghi. Takové dítě pak většinou chodí do školky s „kastrůlkem“ jídla z domova. I na to ale pozor. Pokud nemá šanci si oběd ohřát, studené jídlo mu může po čase vyvolat žaludeční potíže. Může se také stát terčem posměchu ostatních dětí jen proto, že je v něčem jiné.
Dítě nepozná, jestli je jeho jídlo „bio". Podle odborníků by strava měla být vyvážená a čerstvá!Foto: Thinkstock
S tím, že jednou dcerka „nebio" potraviny ochutná, je Kateřina smířená. Školka, škola, tábory, návštěvy u kamarádů, prázdniny u babičky – tam stravu dítěte těžko ovlivníte. „U babiček to máme zatím jasně domluvené, dcerka dostane to, co jí přichystám, a mně nezbývá než mámě a tchyni věřit.“
Za překážku v „bio" stravování považuje malou dostupnost „bio" zboží, i když si pochvaluje, že něco už pořídí i v běžném supermarketu. A také je „bio" stravování o dost dražší. Kladem je jistě méně složek ve výrobcích, tedy méně různých přídatných látek včetně zahušťovadel, konzervantů či ochucovadel.
Ale pozor. Ani nálepka BIO stoprocentní kvalitu nezaručí. „Zelenina v supermarketech se vám někdy může zdát povadlá, maso ve vakuových obalech nevábné. Ale podléhá velmi přísným kontrolám a ke znehodnocení dochází spíše nesprávným skladováním nebo nešetrnou přepravou. K těmže chybám dochází i při distribuci „bio" potravin, takže jde spíše o to zhodnotit vzhled potraviny zdravým selským rozumem,“ říká lékařka Renata Zelenáková.
A co jedí vaše děti?
