Hit léta: Biodovolená!

Plán naší dovolené byl vážně ohrožen. Jako nejlepší kamarádky jsme ale věděly, že nějaká cesta speciálně pro nás musí existovat. Pláže před kolosy hotelů někde na jihu nebo snad v Chorvatsku, navíc přeplněné Čechy (ať mi spoluobčané prominou), nás nelákaly. Potřebovaly jsme zkrátka obě skutečný relax. Změnu prostředí lidí, jiný jídelníček i jiný rytmus. Vyrazily jsme proto na dobré presso do cukrárny a při sladkém tiramisu (není při rozhodování o dovolené podmínkou, ale vše samozřejmě usnadní) jsme začaly probírat naše nápady. Náš hovor se však točil v začarovaném kruhu - padaly už tolikrát omleté tipy - Korsika na kole, jóga v Tunisku, surfování v Řecku.

Obě jsme byly už v koncích, když mi oči sklouzly na německý časopis Freundin, který u vedlejšího stolu zřejmě zapomněli turisté (zpětně jim touto cestou děkuji). Začala jsem jím jen tak listovat, když mě najednou upoutala fotografie horské louky někde v Alpách s reklamním sloganem: Dovolená na biofarmě - skutečný odpočinek. „A co tohle?" ukázala jsem na stránku s nádherně kýčovitou fotografií. „Jééé, to vypadá fakt zajímavě!," překvapeně vyjekla kamarádka. A naše společné dovolená mohla začít.

Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, jak to nyní popisuji. Čekalo nás ještě hledání na internetu na stránkách věnovaných turistice v Rakousku. Tam je možné na každé webové stránce konkrétní turistické oblasti vždy najít v sekci ubytování i nabídku bydlení na biofarmě. Společně jsme si vyhlédli oblast Nízkých Taurů nedaleko turistického centra Schladmingu: V zimě sem sice směřují davy Čechů, ale v létě je tu zkrátka pohoda.

Z části jsme Taury vybraly i proto, že vzdálenost z Prahy byla pohodlných šest hodin autem a také, že se nám skutečně nabízené ubytování a služby líbily - donáška pečiva do domu, mléko, máslo, sýry z vlastní produkce a fotka pohodlných postelí s modrotiskovými peřinami jako kdysi u babičky. Za okny pak hotová malířská scenérie vysokých, ale pro nás „nehorolezkyně" přesto dostupných Alp, průzračné řeky, klikatá, sytě zelená údolí...

Po okamžitém potvrzení termínu emailem z rakouské strany jsme začaly balit. Na místo vysoko nad údolím Untertal nedaleko Schladmingu s krásným výhledem na téměř tři tisíce metrů vysoký vápencový Hoher Dachstein, jsme dorazily jednoduše (musím přiznat, že i díky navigaci GPS).

Seznámení na Biofarmě s rozvětvenou osmičlennou rodinou, která celá pracovala na svém ekologickém hospodářství, bylo srdečné. Po přivítacím „schnapsu" - domácí ovocné pálence obstleru (kterému se ve štýrském dialektu neřekne jinak než "obštlr") nás paní domu zavedla do útulného apartmánu ve druhém patře velkého statku. Vzápětí se zeptala, zda budeme chtít něco z domácí bioprodukce - kromě již zmíněných produktů jsme si objednaly na druhý den vajíčka a jogurty. Postupně jsme ale během celé dovolené ochutnaly i maso, klobásky, domácí med, různé druhy džemů s chutí a vůní tolik vzdálené od výrobků z průmyslových linek.

Druhý den ráno při snídani jsme dostaly tzv. Feriencard (prázdninovou kartu - byla v ceně ubytování 23 euro za osobu a den), která nás opravňovala jezdit po údolích v okolí Schladmingu zadarmo celý týden autobusy. Zdarma jsme měly i jinak placený vstup do chráněných oblastí všech blízkých údolí. Využívat jsme bezplatně mohly také celý týden bez omezení všechny lanovky (s výjimkou lanovky na Hoher Dachstein, na který jsme mohly jet jen 1x), vstupy do krytých bazénů, přírodních jezer, muzeí, 1x místní taxi, slevy do sportovních i jiných obchodů, speciální nabídky v místních kavárnách a restauracích.

Celý týden jsme tak střídaly výlety, plavání, jízdu na kole (které na statku půjčovali) s pasivním lenošením (na tvarohový závin a milchkafé je nejlepší ve Schladmingu kavárna Biocchi). Pod nejvyšší horou Nízkých Taurů (Hochgollingem) jsme viděly nejkrásnější (jak hrdě stojí na ceduli) údolí v Rakousku. Celodenní výlet jsme absolvovaly také do místní překrásné oblasti Klafferkessel s přibližně dvaceti horskými jezery. Vyzkoušely jsme také jízdu na koni - ale o té bych raději pomlčela, protože druhý den se vstávalo opravdu špatně...

Za sedm dní se však ale nic nevyrovnalo tomu, když nás každé ráno probudil nikoli hluk aut, ale cinkání zvonců ovcí z místního hospodářství. Pak jsme otevřely dveře, za kterými bylo čerstvé pečivo, jogurt, džem a máslo... Při odjezdu naplněné novou energií a lehce přiotrávené čerstvým vzduchem jsme shodně s kamarádkou konstatovaly - slogan v časopisu nelhal: dovolená na biofarmě je skutečný odpočinek! A pro zapřisáhlé odpůrce venkovských sídel dodávám - na statku, o který jeho majitelé pečují, to opravdu, ale opravdu nepáchne, a květiny v truhlíku na balkoně jsou tak nádherné, že se na ně musíte chodit dívat každý den.