Bez maminky ani ránu. Jak si poradit s mamánky?

Totální závislačku měla doma Mirka. S dcerou byla doma, táta se vracel až k večeru z práce. Kačka na Mirce visela a tátu odmítala. „Manžel se jí chtěl věnovat, Kačka ho ale nechtěla, nemohl ji pochovat, pohlídat. Byla jsem z toho špatná,“ přiznává Mirka. Zlomilo se to až kolem třetího roku. „Postupně se to zlepšovalo. Teď už jsou normálně parťáci a občas mě vyhánějí z pokojíčku,“ oddychla si Mirka. Má ale trochu obavy, jak dcera přijme sourozence, který se brzy narodí.

Jak si co nejlépe se závislostí batolete na mamince poradit, aby netrpěly ani dítě, ani maminka? Nepodceňujte svoje děti, dobře vědí, proč se mají o maminku, se kterou jsou od narození prakticky nonstop, strachovat. „Dítě se chová tak, jak se chovat má, není na tom nic patologického. Potřebuje velkou pozornost maminky, ještě nedovede být samo,“ brání děti psycholog Jeroným Klimeš.

A varuje před tím, aby maminky dítě od sebe odháněly. „To situaci ještě zhoršuje a vyvolává separační reakci,“ doplňuje Jeroným Klimeš a rodiče uklidňuje. „Závislost se postupně utlumuje a definitivně odchází hned se začátkem puberty. To pak mají zájem o dítě rodiče, a to naopak odhání je,“ říká Jeroným Klimeš.

Než abyste od sebe dítě násilně odtrhovala, když potřebujete něco vyřídit, zkuste ho zabavit, ale nezmizet mu z očí. Hračky doneste do kuchyně nebo k žehlení. Pokud ale potřebujete z domova odejít a dítě svěřit někomu jinému, udělejte to bez průtahů a smlouvání. A i když uslyšíte řev ještě na chodníku, nevracejte se, vás i dítě to ještě víc rozhodí.

Velmi závislí jsou na maminkách kojenci, zejména kvůli krmení. Kdo je vyveze v kočárku do parku, je jim ale jedno. Kolem jednoho roku ale často přichází takzvaná separační úzkost, kdy si dítě naplno uvědomí, že ono a maminka jsou na sobě nezávislé osoby. U někoho trvá týdny, u někoho měsíce. Ideální je, pokud dítě táta nebo babička hlídají ještě před nástupem separační úzkosti, a dítě je tudíž zvyklé, že je sem tam bez vás.

Další kolo mamánkovství často přichází mezi druhým a třetím rokem. Dítě už totiž chápe, že maminka občas někam odejde, o to víc si ji hlídá. „Zásek“ může přetrvat až do pěti let a je častější u chlapečků. Pokud ubrečené batole opouštíte, zachovejte klid, i když vás situace stresuje. Dítě z vás neklid vycítí. Po návratu domů syna nebo dcerku pochvalte, jak to pěkně s babičkou zvládli.

Ne zrovna ideální je kombinace mamánka prvňáčka. Kolem šestého roku už by dítě mělo být samostatnější, ve škole s ním prostě být nemůžete a paní učitelka vás nenahradí, ve třídě nemá jen vaši ratolest. Z přerostlého mamánka se potom stává neprůbojný otloukánek. Pomáhá, když dítě už před nástupem do školy navštěvuje kroužky a učí se samo prosadit ve společnosti jiných dětí a dospělých. Dítě má také ze zákona právo navštěvovat rok před nástupem do školy mateřskou školu a ta je musí přijmout.

Hlavně si ale uvědomte, že když dítěti jinou možnost nedáte, prostě se srovná s tím, že bude s tatínkem nebo babičkou. „A jsou situace, kdy to jinak nejde a maminka prostě odejít od dítěte musí. Dobré ale je, když dítě svěří někomu, komu stoprocentně věří a dítě ho zná. Žena bude v klidu, že se jí o potomka stará spolehlivá osoba, a dítě se po počátečním vzdoru uklidní,“ vysvětluje terapeutka Lucie Horníková.

Měli jste či máte doma batole závislé na mamince? Jak jste takový problém vyřešili vy?