Barový pult v kuchyni. Ano, či ne?

Bary jsou ideální pro mladé a zdravé lidi k občasnému večernímu sezení s přáteli u skleničky... Pokud však plánujeme pořízení dětí nebo k nám chodí na nedělní oběd rodiče, mohou způsobit spoustu problémů.

Šplhání po barové stoličce se může stát nepříjemné i tehdy, když žádné problémy s pohybem nemáme a chceme tady třeba poobědvat. Každé vstávání, když potřebujeme přinést druhý chod, odnést špinavé talíře, dodat nápoje, bude složitější než u klasického stolu.

Výška barů se zpravidla pohybuje od 90 do 110, což je o 15 až 35 centimetrů více než u klasického stolu. Těmto rozměrům se ale musí přizpůsobit i výška stoličky nebo židle. Ty by měly mít sedák - podle výšky baru - zhruba 60 až 75 centimetrů od podlahy. A kdo si to nezkusil, netuší, jaký je rozdíl usedat na klasickou židli, vysokou kolem 45 centimetrů, a na barovou stoličku. Právě u dětí, starších a méně pohyblivých lidí jde v této situaci jakákoli elegance stranou a jde spíš o šplhání, které se může stát i nebezpečné.

Zjednodušit vylézání na barovou stoličku může speciální trnož na nohy, která by měla být součástí buď židle, ale mnohem praktičtější je zabudovaná přímo do baru.

Ale jak to tedy vyřešit v malé kuchyni, kam se klasický jídelní stůl nevejde? Stačí, když vysoké bary nahrazují nižší, která si uchovávají tvar baru, ale mají klasickou výšku stolu 75 centimetrů a postavit k nim můžeme obyčejnou židli.

I tady bychom však měli dodržovat pravidlo, že jeden člověk potřebuje k pohodlnému stolování místo o velikosti 40x60 centimetrů. Pokud tolik prostoru nemáme, lze zvolit rozkládací, které když nepotřebujeme, nezabírají místo.

Pokud ale předpokládáme, že si nízkým barem protáhneme pracovní desku, tak se mýlíme. Ta totiž mívá standardně výšku 90 centimetrů, a tak mezi jednotlivými rovinami zůstane „schod".

To, že nejsou bary ke každodennímu stolování vhodné, ještě neznamená, že do bytu nepatří. Právě naopak. Kdo je má, tvrdí, že se zde po večerech usazuje rodina i návštěvy, a to klidně i na stojáka.

Je totiž praktické připravovat hostům kávu a občerstvení a povídat si při tom s nimi bez toho, že bychom na sebe křičeli několik metrů. Ale bar musí sloužit - pokud to prostor dovoluje - jen jako druhé stolování a nesmí nahrazovat jídelní stůl.

Zvlášť do kuchyní propojených s jídelnou či obývacím pokojem lze bary přímo doporučit. Tvoří totiž zpravidla určitý optický předěl, který vymezuje kuchyňský a obývací prostor. A také slouží jako zábrana, díky které není vidět na pracovní desku, když tady vaříme a máme u toho nepořádek.

Na závěr tedy nezbývá než konstatovat: pochválen buď bar! Samozřejmě jen ten kuchyňský.