Barbora (27) pracuje jako krupiérka: Co její práce obnáší?

Barboru (27) znám už od školky, pocházíme ze stejného města. Před čtyřmi lety se vydala do Velké Británie na zkušenou. Že ji osud zavane až do jednoho z největších kasin v zemi, tenkrát samozřejmě netušila. Jaká je práce krupiérky a co všechno obnáší?

Jak ses k práci krupiérky vůbec dostala?

V Anglii jsem nejprve pracovala jako servírka v kavárně v Plymouthu. Když jsem se později přestěhovala do Torquay, začala jsem dělat číšnici v kasinu a právě tam jsem si udělala krupiérský kurz a s prací začala. Loni jsem už cítila, že potřebuju změnu, a tak jsem se v rámci řetězce firmy přestěhovala do velkého kasina ve skotském Edinburghu.

Proč ses pro kurz rozhodla?

Po necelém roce v Torquay jsem začala zkoumat, co dalšího bych měla v kasinu za možnosti – jako servírka už jsem pracovala dost dlouho a začínala jsem z toho mít ponorku. Už tehdy jsem si usmyslela, že bych chtěla získat práci na zaoceánské výletní lodi a díky tomu pak mohla víc cestovat. Jako krupiérka bych ale byla lépe placená než jako číšnice. To mě přirozeně nadchlo. A protože jsem byla v kasinu zaměstnaná, mohla jsem si udělat krupiérský kurz zadarmo, což byla ohromná výhoda, jelikož běžně za to lidi platí – a to poměrně dost.

Co všechno ses musela naučit?

Veškeré postupy a pravidla čtyř základních her, což je ruleta, blackjack a tříkaretní a pětikaretní poker. Největší důraz se kladl na ruletu – je nejsložitější a zároveň jedna z nejpopulárnějších her. Kromě toho jsme se učili správně a jasně se vyjadřovat a artikulovat, protože krupiér komentuje celý průběh hry a vše se nahrává pro případné nesrovnalosti. Probrali jsme i základy psychologie, učili jsme se například řeč těla a správnou komunikaci. Krupiéři musí lidi i bavit: být milí, komunikovat, nabídnout něco k pití... Zákaznický servis je hodně důležitý a dost se cení.

Co dalšího by měl krupiér ovládat?

Nejdůležitější je samozřejmě praxe – hodně se toho člověk učí až za pochodu. Doslova každým dnem sbíráte zkušenosti od kolegů i od lidí, kteří tam chodí. Až v samotném provozu se učíte zrychlovat reakce a zvládat nejrůznější situace. Přece jen se hraje o peníze a lidé jsou někdy hodně emotivní…

A jak probíhá tvůj běžný pracovní den?

Většinou dělám noční směny. Začínám třeba v půl jedenácté večer a končím v půl sedmé ráno. Pak jdu domů spát, snažím se ale vstávat dřív odpoledne, abych si užila také normální den s přítelem. Během večera někdy vystřídám všechny hry, jindy jsem celou dobu třeba jen na ruletě. O tom rozhoduje pit boss. Ten situaci v kasinu sleduje a podle dovedností krupiérů a náročnosti hry je posílá na dané stanoviště. Roztáčím ruletu, umísťuji sázky, kontroluji hráče, jestli dodržují pravidla, stejně tak rozdávám karty na blackjack a počítám a vyplácím výhry.

Takže přicházíš do přímého kontaktu s penězi?

Ano. Když přijde zákazník do kasina, vyměňuje si hotovost za žetony přímo u krupiéra. Peníze nemám fyzicky u sebe přímo já, ale vkládám je do drop boxu, který je zabudovaný přímo v herním stole.

To je hodně věcí, na které musíš myslet.

Je třeba být pořád v pozoru. Nemůžu si dovolit nebýt připravená nebo přijít unavená. Hlava mi musí fungovat na tisíc procent. Člověk by měl být asertivní, důležitá je pohotovost a rychlost nejen v rozhodování, ale i v rukou. Musím samozřejmě striktně dodržovat pravidla her, být neustále ve střehu a i ve vypjatých situacích se musím neustále usmívat a bavit zákazníky.

Naučila tě tahle práce něco?

Určitě umím rychleji počítat a být trpělivější. Do kasina chodí hodně lidí, kteří tam nikdy dřív nebyli a chtějí to zkusit, takže jim musím vysvětlit všechno od začátku – a to někdy, zvlášť když jsou posilnění alkoholem, bývá dost náročné...

S jakými typy hostů se v kasinu setkáváš?

Rozhodně to není jako ve filmech, že by se tam vyskytovali jen mafiáni. V Británii je kasino běžný druh zábavy, takže se tam pořádají nejrůznější party či rozlučky se svobodou i pro úplně normální lidi. Ale jsou samozřejmě i takoví, kteří hrají každý den.

Co tě nejvíc baví?

Že musím neustále přemýšlet a bystřit mozek. Samozřejmě se časem hodně dovedností zautomatizuje, ale přesto musí být člověk pořád v pozoru, vnímat okolí, studovat, jak se lidi chovají, jak reagují, protože nikdy nevíte, co se může stát, jak hra graduje a jak dopadne.

Pamatuješ si něco opravdu kuriózního? 

Je až neuvěřitelné, jakou roli hraje štěstí. Jednou přišel zákazník, dal si u nás v restauraci večeři a k té každý dostane pětilibrový žeton, který může vsadit na ruletě či blackjacku. Zahrál si jediné kolo – vsadil na jednu postranní sázku, kterou je prakticky nemožné vyhrát. Záleží tam nejen na typu karty, ale také na barvě. Můžete ale vyhrát až půl milionu liber. Pán se v tom vůbec nevyznal, náhodně vsadil a vyhrál! To se některým štamgastům nepodaří za celý život. Tenhle člověk byl zkrátka ve správnou chvíli na správném místě. Byla to prý jeho první a poslední návštěva kasina.

Jak se k vám hosté chovají?

Krupiéra řada lidí vnímá jako někoho, na kom vše záleží. Často na mě koukají jako na toho, kdo „řídí jejich osud“, což v případě, že prohrávají stovky nebo i tisíce liber, není úplně příjemné. Nejhorší je, že jsem u nich dost blízko a častokrát s nimi strávím i dvě hodiny. Někteří jsou až agresivní.

Hraje roli, že jsi žena? Nemá pánské osazenstvo tendenci se předvádět a vsázet víc?

Sem tam se někdo takový najde, ale převážně to jako výhodu nevnímám. Spousta pánů má dojem, že si na ženu mohou víc troufat, a někteří vyloženě nesnesou, že je „přehrála“ žena.

Nebála ses někdy, že ti naštvaný zákazník ublíží?

Lidi umějí být dost nepříjemní. Nedokážou pochopit, že to, jak naloží se svými penězi, je jejich zodpovědnost. A to i v případě prohry. Nadávky posloucháme dennodenně. Pro případy, že by se schylovalo k fyzickému napadení, máme ochranku. Vyhazovači situaci většinou zvládnou, ale už jsem viděla zasahovat i policii. Často je to kvůli alkoholu, tomu ve Skotsku holduje hodně lidí.

Jak to zvládáš? Poslouchat nadávky každý den musí být síla...

Trvalo mi několik měsíců, než jsem se vůči tomu obrnila. Přiznávám, že jsem se párkrát bála, jestli si na mě někdo nepočká, ale naštěstí se to zatím nestalo. Někteří hráči viní krupiéry z prohry, přitom ale riskovat do kasina šli dobrovolně.

Myslíš, že je tahle práce pro ženu vhodná?

Pokud člověk nemá rodinu a nevadí mu noční směny, tak je to bez problémů. Jedna kolegyně a její partner ale pracují oba jako krupiéři a mají čtyřleté dítě. Prakticky se nevídají, protože jeden z nich je na denních, druhý na nočních a malého si přehazují z ruky do ruky, bez možnosti se pořádně vyspat. Takový život bych nechtěla. Neumím si představit, že bych s rodinou trávila tak málo času.

Chodíš do kasina i jako zákazník?

Když jsem tam začínala, tak jsem štěstí párkrát zkusila. Jednou jsme s přítelem vyhráli dohromady 700 liber, což bylo super. To bylo ale poprvé a naposledy, co jsem vyhrála, takže jsem to vzdala. Umím si představit utratit peníze smysluplněji.

Chceš u téhle práce zůstat, nebo máš v plánu něco dalšího?

S přítelem chceme začít pracovat na lodi a díky tomu budeme ještě chvíli cestovat. Plánujeme si tam našetřit nějaké peníze, abychom se poté mohli usadit. Odjakživa je mým snem otevřít si tetovací salon, tetovat, postavit baráček na pláži a žít šťastně až do smrti.

Víte, jaké (ne)výhody má život letušky?