Balená voda: Jak poznat, že nekupujete tu, co vám teče z kohoutku?

Až budete příště procházet regály s nápoji, velmi pečlivě čtěte etikety balených vod. Jsou mezi nimi velké rozdíly, o kterých byste měli vědět, abyste nekupovali jen předraženou vodu identickou s tou z kohoutku.

„Balená voda je v průměru 125krát dražší než kohoutková. Kvalitou jsou mnohdy srovnatelné. I podle Státního zdravotního ústavu má u nás kohoutková voda velmi dobrou kvalitu a vyhovuje i obsahem dusičnanů, chlorových látek, těžkých kovů nebo pesticidů,“ uvádí Monika Vokálová z Ekologického institutu Veronica.

Oficiálně se balené vody dělí do čtyř kategorií – pramenitá, kojenecká, minerální, pitná, přičemž na etiketě výrobku musí být příslušná kategorie uvedena.

„Etikety pramenitých, minerálních a kojeneckých vod musí obsahovat lokalitu, ze které voda pochází, název zdroje, údaje o složení, datum minimální trvanlivosti či pokyny o uchovávání. Měly by zde být zaznamenány i fyzikální nebo chemické úpravy vody, tedy případná filtrace, ozáření ultrafialovými paprsky, odželeznění či sycení oxidem uhličitým a podobně,“ říká Pavel Vacek, ředitel výrobního závodu Toma Natura v Teplicích nad Metují.

Jakou vodu si tedy v lahvích kupujete?

Pitná balená voda je stejná, jako ta z vašeho kohoutku. Může být mírně cítit po chloru, tedy může být upravována chemicky a lze ji dodatečně obohacovat o minerální látky. To vše najdete na obalu.

Minerální vody jsou z kontrolovaných a schválených podzemních zdrojů a nesmí se upravovat tak, aby se změnil charakter jejich složení. Povolené je odželeznění, odsíření nebo sycení oxidem uhličitým.

Vyplatí se u nich sledovat to, jaké minerály a v jakém množství jsou v nich obsaženy. Pro každodenní pití jsou vhodné slabě mineralizované vody s obsahem minerálních látek do 500 mg na litr. Vody s vyšším obsahem by se měly kombinovat s jinými nápoji a ty s obsahem nad 1500 mg na litr je vhodné konzumovat jen výjimečně. Obsažené minerály navíc dávají vodě i specifickou chuť, která by vám měla vyhovovat.

Dříve se označovaly jako stolní vody, dnes jsou „pramenité". Pocházejí z podzemních chráněných zdrojů, které mohou být rovněž upravovány pouze stanoveným způsobem. „Některé prameny se filtrují, zbavují síry, manganu, arzenu či železa a ozařují, aby se vyhovělo limitům pro obsah dusičnanů a organických látek,“ uvádí Pavel Vacek.

Pokud si můžete vybrat, pak je lepší zvolit takovou vodu, která neprošla žádnou úpravou, a to je voda kojenecká.

Kojenecké vody nesmí v obsahu dusičnanů překročit 10 mg na litr, u sodíku 20 mg na litr a minerálních látek nesmí být víc než 500 mg na litr. Nelze je nijak upravovat, maximálně se smí ozařovat UV paprsky, což ale musí být uvedeno na obalu.

Jak tedy potvrzují i testy, má většina kohoutkové vody takové složení, že odpovídá i požadavkům na vodu kojeneckou. „Ošetřující lékař by měl znát kvalitu vody z vodovodu v místě, kde dítě žije. Pokud voda neobsahuje žádné bakterie a dítě je zdravé, tak by mělo kohoutkovou vodu s obsahem do 50 mg dusičnanů zvládnout bez jakýchkoli zdravotních komplikací," uvádí Monika Vokálová.

V podstatě tedy platí, že mezi balenými vodami se vyplatí kupovat jen vody minerální, a ty vybírat pečlivě a s vědomím, že nic se nemá přehánět.

Jakou vodu pijete? Napište nám!