Článek
Občas jsem zabrouzdala, jestli se někdo neozval, ale žila jsem si dál svůj obyčejný život matky samoživitelky. Na profil jsem už skoro zapomněla. Až na podzim jsem si opět vzpomněla, že se teda podívám, co a jak. Našla jsem tam hned čtyři vzkazy, docela čerstvé, od nabídek k dopisování až po téměř nabídku k sňatku :-D.
Ty s hrubkami jsem rovnou vymazala, na dva jsem odpověděla. Nakonec stejně zvítězil vzkaz od muže, který si chtěl jen dopisovat, protože nemohl v noci spát. Psali jsme si asi měsíc přes skype a přes mail, poslali pár fotek. Chci říci, že dopisování někdy nebralo konce, stále jsme si měli co říci. Věděla jsem, že toho člověka chci potkat i ve skutečném životě. Bála jsem se, pochopitelně, co když to bude úchyl.
Jak jsem se později dozvěděla, i on měl obdobné obavy, teda jestli si z něj někdo nestřílí, třeba chlap, co se vydává za ženskou... Vyměnili jsme si i telefony, chtěla jsem slyšet jeho hlas a on můj - chápu, třeba by nás při setkání mohla zaskočit nějaká vada řeči, zabarvení hlasu a tak... a i to bylo skvělé.
Seznámila jsem se a známe se do teďFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Bylo to báječné, hned jak jsme na sebe promluvili, měli jsme pocit že se známe dlouho. No, nebyla jsem moc opatrná, přijel ke mně před dům a jeli jsme do kavárny. Přiznám se, že jsem se alespoň předtím podívala přes jméno do OR, abych se ujistila, že je tím, kdo říká, že je... No, nebudu vám psát, jak rande skončilo, jen to, že se scházíme i dál a nemůžeme si vynachválit internet :-D
Ještě chci říci toto: obměnila jsem na profilu trochu foto za čerstvější a vymazala možnost seznámení, a přesto od té doby mám alespoň 2x do týdne na profilu vzkazy od mužů, kteří se chtějí se mnou seznámit nebo si psát. Nezáleží na fotkách, spíš na tom, co a jak o sobě člověk napíše. Myslím, že by to mělo být hodně pozitivní a veselé, brát to trochu s nadhledem - muži mají rádi veselé a usměvavé ženy a ne chudinky, které fňukají, že je někdo opustil a jak to mají v životě těžké. Takže zvesela do seznamování.
Tak to je moje zkušenost.
