Článek
Tihle lidé bývají oblíbení. Je s nimi totiž švanda – stačí na ně nečekaně promluvit zezadu, a komicky nadskočí půl metru do vzduchu. Ani není potřeba dělat „baf“. Jim samotným to ovšem tak zábavné nepřipadá. „Lidi si myslí, že se dělám zajímavá, ale já za to vážně nemůžu. Stačí, aby něco upadlo na zem nebo vítr bouchnul oknem, a vyletím, jako kdyby vystřelili z pistole,“ stěžuje si naše čtenářka Jitka.
Opravdový problém nastává, když jede s manželem v autě. Leknutím sykne a škubne sebou, kdykoli řidič prudčeji přibrzdí nebo se někde blízko ozve zatroubení. To ovšem zpětně vyleká jeho. „Sakra, tohle mi nedělej, nebo nás oba zabiju!“ zlobí se její manžel.
Kdo se nelekne, nepřežije
Leknutí je přirozená reakce na nečekaný podnět zvenčí. Je to projev sebezáchovného pudu, který v sobě mají všichni živí tvorové. Zvířata se dají na okamžitý útěk, nebo naopak úplně ztuhnou a předstírají smrt. „Lekají se“ dokonce i některé rostliny – při doteku se zachvějí nebo stočí listy. Kdybychom se nelekali, nejspíš bychom jako druh vůbec nepřežili.
Je-li člověk lekavý, ale jinak uvolněný a v pohodě, není důvod ke znepokojení. Prostě má jen nižší hranici reakce na podnětyFoto: Thinkstock
Proč ale někdo bouřlivě reaguje na každý nečekaný zvuk nebo dotek, a na jiném by mohli dříví štípat, a ani to s ním nehne? Podle odborníků je to většinou vrozená dispozice. Je to podobné jako s prahem bolesti – někdo ho má vyšší, jiný nižší, vůlí to ale ovlivnit nelze. Nemá tedy smysl říkat lekavému člověku, že by se měl víc ovládat. Nedokáže to, i kdyby sebevíc chtěl.
Lekavost jako varování
I když je lekavost v zásadně normální a neškodná, v některých případech může být varovnou kontrolkou, která ukazuje na vážnější psychický problém. „Reaguje-li jedinec nepřiměřeně na sebemenší vnější podnět, může to být jeden z příznaků úzkostné poruchy,“ upozorňuje psychiatr Ján Praško. V takových případech ale nikdy nejde o ojedinělou zvláštnost v chování. Lidé trpící touto nemocí mívají například i úzkostné sny, nepřiměřeně velké obavy z katastrof, nemocí a smrti a patologicky se bojí o své blízké.
Vyhledat odbornou pomoc je v takových případech nezbytné. Většinou pomůže psychoterapie, případně podávání antidepresiv; u některých pacientů zabírá i hypnóza.
Při řízení auta může být lekavost velmi nebezpečná. Někdo nečekaně zatroubí, vy sebou škubnete a strhnete volant do příkopuFoto: Thinkstock
Když napjatě čekáte
Zvýšenou lekavost může vyvolat také dlouhodobý nebo i akutní stres. Jde o situace, o kterých říkáme, že má někdo „nervy na pochodu“ nebo „napjaté jako struna“. Když třeba čekáte na zprávu, jak někomu blízkému dopadla důležitá zkouška nebo operace, trhnete sebou nejen při zazvonění telefonu, ale i při jiném nečekaném zvuku.
Nadměrná přecitlivělost se může projevit při déletrvajícím nedostatku spánku a duševním přetížení, typicky třeba u studentů ve zkouškovém. Kromě zbytečné lekavosti se napětí může projevit i lítostivostí (rozpláčete se, jakmile na vás někdo zvýší hlas nebo z úplně nicotných příčin, třeba když vám autobus zavře před nosem). Tyhle projevy ale vymizí, když pomine příčina napětí.
V každém případě – bavit se na účet lekavých lidí a zbytečně je vytáčet odborníci rozhodně nedoporučují. Při leknutí nedochází jen ke komickým projevům, ale také k prudkému zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku, a může tedy člověku skutečně ublížit.
Jste lekaví? Požádejte svoje blízké i kolegy v práci, aby vás napříště ze svých žertíků laskavě vynechali.
