Babybox: Martino, nevzdávej to!

Je to velmi smutný příběh. Dívku zcela chápu. Ví, jak sama prožila své dětství, a nechce do této situace dostat i své dítě. Je férová, že uvažuje o uložení do babyboxu a ne někde malého drobečka pohodit. Škoda že nejde porodit anonymně. Je i docela možné, že se v ní vše obrátí a pak by jednou svého rozhodnutí litovala. A potom by byl nešťastný i ten, kdo by se již o dítě staral. Ale je mladá a ještě by další děcko do lepších podmínek mohla porodit. Navíc tak pomůže bezdětnému páru. Já sama mám velké trápení. Dcera nemůže mít miminko, podstoupila vše, co je dostupné, zničila si zdraví. Je mi to moc líto. A nejvíce jí. Mějte se moc hezky.

Milá Martino, nemáš jednoduchou situaci a mrzí mě, že některé uveřejněné reakce nejsou dostatečně citlivé k tomu, co prožíváš. Pokud Tě zajímá můj názor, tak si myslím tohle. Rodit doma sama mi přijde přinejmenším stejně nebezpečné jako jít na potrat. Odložením dítěte v babyboxu to bohužel pro Tebe neskončí, pro žádnou matku to nikdy neskončí. Přijdou na Tebe myšlenky, jak asi teď vypadá, jak se mu daří? Žije ještě? Je šťastné? Tyto myšlenky Tě neopustí i tehdy, pokud budeš stále 100% přesvědčená, žes udělala dobře, že jsi ho dala k výchově. Žádná maminka totiž nikdy nezapomene na své narozené dítě.

Myslím, že pokud chceš ochránit zdraví své i zdraví dítěte, měla bys navštívit co nejdříve gynekologa a rodit v porodnici. Mám za sebou dva porody a byly zcela bez komplikací a řeknu Ti, doma si to neumím vůbec představit. Můžeš se ocitnout na hranici smrti, můžeš zemřít, uvědomuješ si, že je to zcela reálné? Asi jako kdyby sis lehla na koleje a řekla si, buď přežiju, nebo ne. A až tam budeš ležet a nebudeš mít ani sílu na to zvednout telefon a zavolat o pomoc, co pak budeš řešit, škola a vzdělání to nebudou, budou to jen dva zmařené životy! Pokud Tě ani toto nepřesvědčí, prosím domluv se alespoň s někým, komu důvěřuješ, aby při porodu byl u Tebe a přinejhorším alespoň zavolal záchranku.

Kdybys rodila v nemocnici, mohla bys i vědět, do jaké rodiny se maličké dostane, jestli bude šťastné, a vědět, byť zpovzdálí, jak se mu daří. Až mu bude osmnáct, budeš vědět, kde je, můžeš ho navštívit a radost a úleva, kterou Ti pak způsobí to, že ho uvidíš v pořádku, budou možná větší než radost z dětí, které s Tebou budou žít. Drž se!

Chtěla bych reagovat na článek Martiny a jejím úmyslu porodit sama a dát dítě do babyboxu. Asi bych začala tím, že je spousta žen, se kterými se osud nemazlil. Také pocházím z rodiny alkoholiků, už je alkohol přemohl a nejsou mezi námi. Taky jsem chtěla od nich utéct co nejdříve, ale neměla jsem peníze na školu, i když hlavu mám na učení dobrou, tak jsem se raději vdala. Problémy tím neskončily, rodiče těžce onemocněli a manžel mě fyzicky týral. Skončilo to rozvodem a mě povaha nedovolila nechat rodiče bez pomoci. Zůstala jsem tehdy na všechno sama s malou dcerkou.

Od té doby uběhlo 11 let a spoustu věcí jsem pochopila. Hlavně jsem se přestala litovat a beru od života všechno jako dar nebo výzvu. Mám manžela, další dítě, dobrou práci a vím, že bych i teď byla schopna vystudovat nějakou školu.

Vrátím se zpátky k Martině. Můj druhý porod byl těžký a dítě po porodu umřelo. Kdybych nebyla v péči lékařů, umřela bych asi také. Nikdy bych nechtěla rodit sama. Tu odvahu bych nenašla. Už to přebolelo, ale každý rok si na ten den vzpomenu, přemýšlím, jak by asi chlapec vypadal, jakou by měl povahu... Vím, to dítě bylo chtěné. Ale přesto, kdybych věděla, že moje dítě někde žije, asi bych ho celý život hledala ve všech tvářích kolem sebe.

Kontaktovala bych otce dítěte, vysvětlila mu práva a povinnosti vyplývající z otcovství, uvedla ho do rodného listu, a pokud je bohatý, i výživné by mělo být dostačující na jeho výchovu. Škola se dá přerušit a ještě bude dost času ji dostudovat, ale to dítě už mi nikdo nevrátí.

Máte jiný názor? Co byste Martině poradily vy? Své názory a příběhy pište na info@prozeny.cz nebo do diskuse pod článkem. Možná že budeme moci osud Martiny a jejího nenarozeného miminka ještě ovlivnit.