Článek
Měl to být vlastně poměrně obyčejný den maminky se synem. Návštěva lékaře a vyšetření sluchu, pak příprava svíček na narozeninový dort a nakonec zápis do první třídy. Ale protože s dětmi je možné cokoli, tak od svíček na dort je to jen krůček ke svíčkám na hrob. Když chlapec pronesl, že si svíčku schová, až mu umře a bude chodit na její hrob, došla herečce slova. Jak mluvit s dětmi o smrti, to je totiž dost těžká věc.
A co teprve když dítěti smrt skutečně vstoupí do života. Co když přijde o někoho blízkého? Babičku, dědečka, nedejbože jednoho z rodičů. Jeho bolest je stejná jako u dospělého. Jen smutek prožívá jiným, pro dospělé leckdy nepochopitelným způsobem. A je potřeba mu trápení ulehčit.
Fáze smutku: Jak děti truchlí?
U dětí (zhruba od pěti let) lze vypozorovat různé fáze smutku, tedy toho, jak smrt blízké osoby vnímají a postupně zpracovávají. „Je důležité vědět, že děti se neumějí ve svých pocitech vyznat a mluvit o nich, proto potřebují dospělé průvodce,“ říká dětská terapeutka Lucie Mucalová. Objevit se mohou následující reakce:
- Šok a záchvat bolesti: Tohle bývá první a hodně bouřlivá reakce. Dítě se vyděsí, neutěšitelně pláče, křičí, bojí se.
- Zvídavost: Když nejhorší emoce přejdou, dost často (obzvláště u nejmenších dětí) přichází jakási fáze zvídavosti, tedy otázky, které se týkají smrti. Tyto dotazy vás mohou doslova mučit, ale pro dítě je to jeho první setkání se smrtí, proto potřebuje odpovědi.
- Ignorace: Může to vypadat, jako by dítěti bylo jedno, že někdo blízký zemřel. Můžete mít pocit, že je sobecké a necitelné, ale není to tak.
- Zloba: Jedna z možných reakcí je i vztek. Na toho, kdo zemřel (jak mi to jen mohl udělat), nebo na vás (proč jste tomu nezabránili).
- Tichý smutek: Stesk, který se projevuje většinou v situacích, kdy zemřelý člověk dítěti fyzicky chybí. Třeba při oslavě narozenin, kterých se zatím vždy zúčastnil.
Vedle těchto několika možných reakcí si můžete u dětí všimnout některých dalších změn. „Mohou prožívat strach, zmatenost, můžete sledovat zvýšenou aktivitu neboli zlobení, uzavřenost do sebe, noční můry, zvýšenou lekavost, strach o blízké, vynucování pozornosti v podobě kňourání,“ vyjmenovává Lucie Mucalová.
Při svém smutku potřebují děti dospělého průvodce. Proto se jim věnujte, jak jen to jde, a odpovídejte na jejich otázky.Foto: Thinkstock
Jak dítěti ulehčit truchlení
Tak jako dospělí, i děti si musejí svou bolest odžít. Můžete jim ale v jejich truchlení pomoci. „Nejvíc jim to ulehčíte, když se budete chovat přirozeně, láskyplně, budete s dítětem trávit hodně času, ale dáte mu prostor, když bude chtít být samo,“ radí emoční poradkyně Karla Večeřová z Cloud 9 Institute. Jaká pravidla přitom dodržet?
- Berte dítě jako sobě rovné: Chovejte se k němu jako k rovnocennému partnerovi. Nesnižujte a nezlehčujte jeho bolest, nestraňte jej rodinného smutku. Potřebuje být součástí kolektivu, cítit, že není samo, že se za své slzy nemusí stydět, protože vy pláčete také.
- Odpovídejte na všechny otázky: Na cokoli se vás dítě zeptá, odpovězte mu. Vysvětlujte vše, co je potřeba.
Dovolte dítěti projevit veškeré emoce. Ať pláče, křičí, nebo třeba jen mlčí.Foto: Thinkstock
- Nesnažte se bolest přelepit: Nezkoušejte dítě uměle rozveselit třeba tím, že mu koupíte nové kolo. Nechte ho truchlit, když má potřebu.
- Neschovávejte své emoce: Plačte před dítětem, přiznejte, že cítíte bolest a smutek. Ať ví, že neprožívá nic neobvyklého.
- Vezměte ho na pohřeb: „Každý příběh má začátek, ale i konec. Když dítě na pohřeb nejde, vlastně neví, co se děje. Vidí smutek, bolest, ale moc neví, co a jak. I dítě musí prožít vše, tedy i ten bolestný den, kdy se rituálně rozloučí se svou blízkou osobou,“ říká rodinná terapeutka Lucie Mucalová.
- Dávejte najevo lásku: Objímejte dítě, mazlete se s ním. Musí fyzicky cítit, že i když o někoho přišlo, není samo. Stále má kolem sebe spoustu lidí, kteří ho milují, a je s nimi v bezpečí.
