Prázdniny, likvidace babiček?!

Když šla Lída začátkem roku do důchodu, počítala s tím, že oběma dcerám i synovi pomůže a občas pohlídá vnoučata. Dvě už jsou poměrně soběstačná, ale další tři sotva začala chodit do školy. „Docela jsem se těšila, že si jich konečně užiju víc, než když jsem chodila do práce. Ale taky jsem se těšila, jak si budu užívat volna, velebit zahrádku, scházet se s přítelkyněmi. Ale všechny tři děti mě zaskočily tím, s jakou samozřejmostí předpokládaly, že budu babička na plný úvazek," líčí Lída. Přesto se snažila všemožně vyhovět, nicméně na prázdniny se těšila jako na smilování.

„Myslela jsem, že se nějak vystřídají u dětí, část léta odjedou každý na svoji rodinnou dovolenou," usmívá se poněkud trpce Lída. Skončilo to tak, že většinu prázdnin má opět vnoučata na starosti. Syn se snachou dokonce odjeli sami se potápět a děti jí nechali. Jedna dcera sice vzala s sebou i děti, ale pro změnu nechala na babičce, aby hlídala dva psy.

Tak zní rada psycholožky Anny Hábové, která už je sama v důchodu, má tři vnoučata, a navíc se pohybuje mezi přítelkyněmi, které obdobně řeší otázky kolem péče o vnoučata. „Jsou to dost rozmanité příběhy. Znám ženy, které si stěžují, že jim mladí vnoučata půjčují příliš málo. Na druhé straně mám známou, která se naopak k jakékoli pomoci postavila velmi tvrdě. Rovnou dceři řekla, že si chce konečně trochu užít a odpočívat. Hlídá jen výjimečně nebo se s dětmi potěší. A ony ji zbožňují možná víc, než kdyby se o ně musela permanentně starat, byla pak nervózní, okřikovala je...," vypráví Anna.

Případy jako ten Lídy, který jsme popsali, zná také. Koneckonců i sama musela požadavky svých dvou dcer v tomto ohledu řešit. „Našly jsme kompromis. Hlídám, ale ne úplně, kdykoli si zamanou." Podle ní je důležité stanovit si pravidla: Třeba určit dny, kdy je babička k dispozici, situace, kdy je to naléhavé, a kdy je ochotna jen proto, aby si mladí mohli někam vyrazit.

„Nejhorší je, když to potomci berou jako naprostou samozřejmost. Když se urážejí nebo fňukají, jakmile se jim nevyhoví. To už je nepřípustné vydírání. Navíc s notnou dávkou sobectví, hlavně když suverénně vyžadují hlídání kvůli své zábavě a neberou ohled na to, že bavit by se chtěla i máma, respektive tchyně," uvádí psycholožka.

„Jedna moje známá měla vnoučata loni skoro celé léto. A dcera, když přijela na víkend, tak ji ještě za kdeco peskovala: za to, jak s dětmi zachází, co jim dovolí nebo nedovolí, co jim dává k jídlu a tak donekonečna. To považuji za naprostý vrchol," rozhořčuje se Anna Hábová. Jak dodává, samozřejmě je zapotřebí, především v zásadních věcech, respektovat výchovné postupy rodičů. Ale pokud má děti takřka neustále babička, měla by logicky také mít jisté právo alespoň něco dělat po svém. Pokud jí mladí neustále něco vytýkají, případně shazují její autoritu, a zároveň ji zahrnují dalšími a dalšími úkoly, měla by se radikálně ohradit. „Prostě důrazně připomenout, že byť má vnoučata ráda, její péče není samozřejmostí. Takže buďto budou i oni respektovat její názory a postupy, nebo se budou muset zařídit jinak," doporučuje psycholožka.

Závěrečné doporučení babičkám by mělo znít, aby si užívaly vnoučat, jak jen to jde, ale nestaly se „hlídacími otroky". Aby si uměly zároveň užívat i volna, prázdnin, výletů. Aby se uměly dohodnout na výchovných kompromisech a nekazily si vzájemné vztahy s rodinou. Přejeme vám, abyste to s úspěchem dokázaly.