Audiometrie: Co čekat od vyšetření sluchu? Nebolí to!

Audiometrické vyšetření se používá vždy, když je třeba zjistit stav sluchu. Například při stařecké nedoslýchavosti, kdy zpočátku mizí schopnosti slyšet tóny o vyšší frekvenci. K poruše sluchu může dojít i následkem úrazu ucha či hlavy anebo po vystavení velkému hluku, jako je výstřel nebo výbuch.

Sluch vážně poškozují také určité infekce, typicky spalničky, a mohou na něj mít vliv i tzv. ototoxické léky: některá antibiotika, diuretika či cytostatika. Schopnost slyšet dále výrazně zhoršuje dlouhodobý pobyt v hlučném prostředí, proto by se vyšetření sluchu mělo provádět pravidelně například u rizikových povolání (práce ve výrobních halách, s velkými hlučnými stroji atd.).

Znáte varovné signály, že váš sluch přestává být ve formě?

Stav sluchu je možné zjistit několika způsoby a metody se v zásadě dělí na subjektivní a objektivní – tedy podle toho, zda při nich musí vyšetřovaná osoba spolupracovat, nebo je zkouška sluchu na její součinnosti nezávislá. Mezi subjektivní metody patří například jednoduchá orientační zkouška, zda člověk slyší hlasitou řeč nebo šepot, běžně se dělá u praktického či dětského lékaře při preventivních prohlídkách. Složitější a samozřejmě mnohem víc vypovídající je objektivní tónová audiometrie. Provádí se na speciálním přístroji, je při ní nutná aktivní spolupráce a více se jí budeme věnovat níže.

I pro objektivní audiometrii existuje více metod. Jedna možnost je, že lékař zavede na pár sekund do ucha tenký přístroj (nebolí, jen trochu tlačí), který vydává zvuky a přitom zaznamená, jak na ně ucho reaguje. Není k tomu tedy potřeba spolupráce a používá se například při screeningu sluchu u novorozenců, případně jako rychlý orientační test při ORL vyšetření.

Další metoda objektivního vyšetření sluchu, při kterém může pacient třeba i spát, spočívá ve změření elektrického signálu. Na hlavu se přiloží elektrody (podobně jako u EEG), na uši se dají sluchátka a přístroj poté zaznamená, jak se zvuk šíří sluchovou dráhou z ucha až do mozku. I to je bezbolestné.

Tato vyšetření nejsou rovnocenná a zastupitelná a odborníci sami určují, jakou metodu v konkrétní situaci použijí.

Ignorujete potíže se sluchem? Zvyšujete si riziko demence

Když se ovšem řekne audiometrie, nejčastěji se míní výše zmíněná subjektivní tónová audiometrie. Patří mezi velice častá vyšetření, například se dělá lidem, které trápí pískání a jiné zvuky v uších, a nově také patří mezi screeningová vyšetření u pětiletých dětí. Co se při ní odehrává?

Vyšetřovaný sedí v malé zvukotěsné místnosti s prosklenou stěnou a dostane sluchátka, která umožní vyšetřit každé ucho zvlášť. Pak mu sestra či lékař za sklem pouštějí do sluchátek tóny o různých výškách a hlasitostech a pacient má zmáčknout tlačítko vždy, když uslyší nějaký tón.

Někdy zkouška pokračuje tím, že místo sluchátek dostane člověk oscilátor. Ten lehce rozvibruje lebeční kosti, které zvuk přenášejí do hlavy bez zapojení bubínku a sluchových kůstek, a vyšetřovaný opět mačká tlačítko, když něco slyší. Zkoumá se tak, kde leží příčina nedoslýchavosti – zda ve středním, anebo ve vnitřním uchu.

Vyšetření je zcela bezbolestné, nemá žádné nežádoucí efekty, pacienta nikterak neomezuje a trvá přibližně 15 minut, maximálně půl hodiny.

Výsledky se zaznamenávají do grafu (= audiogramu) a porovnávají s normálním sluchem odpovídajícím věku. Lze tak zjistit, které výšky a hlasitosti člověk vnímá dobře a které mu dělají potíže, případně jakou poruchou konkrétně trpí. Podle toho se navrhují další vyšetření či opatření.

Časté vystavení hluku ničí uši, vnitřní orgány i psychiku.

Audiometrie nevyžaduje žádnou přípravu ani nijak neomezuje a mohou ho absolvovat i těhotné ženy. Jediné, kvůli čemu je dobré ho odložit, je nachlazení, které může výsledek vyšetření zkreslit. Stejně tak může zapůsobit, když se den před audiometrií vystavíte delšímu silnému hluku a sluchové orgány budou dočasně unavené.

Při poruchách sluchu v dospělosti je důležitý i logoped. S čím vším umí pomoct?