Aspoň jednou! Těchto 7 knih by si měla přečíst každá žena

Tyto knihy se u nás v rodině dědí po generacích. Ne vždycky tedy původní svazky, které se postupem let někde ztratí, zapomenou, nebo úplně rozpadnou. Předáváme si mezi sebou silné příběhy, které se během života mění s námi. Jsou jiné, když si je přečtete v pubertě jako povinnou literaturu, jsou jiné, když se stanete mámou, nebo když prožíváte manželkou krizi.

Pokaždé ale vás zasáhnou, pohladí po duši a leckdy v nich najdete odpověď na svoji současnou životní otázku, ačkoliv jde vlastně „jen“ o romány. Nejen v klasické literatuře ale najdete takové příběhy. I já mám své současné favority, které jednou budu s chutí také předávat své dceři.

Poprvé jsem četla Betty, která se musela vyrovnat s odchodem z města a prací na farmě, někdy v pubertě a od té doby se k ní vracím. Betty, jako oddaná partnerka, následovala svého muže za jeho snem mít slepičí farmu, akorát že pro ni to byla tak trochu noční můra. Nejen, že na starosti měla celý chod domácnosti a svému muži musela pomáhat s ryze mužskými pracemi. Nový život za moc nestál. Rozhodně nebyla dokonalou manželkou a hospodyní, jak byly ženy v té době (román vyšel v roce 1945). Kniha je vlastně autobiografickou zpovědí samotné autorky, která nepříliš spokojené manželství popisuje velmi humorně a ironicky. A nejen já se k ní, zejména v těžkých životních chvílích, vracím a se slzami v očích a záchvatech smíchu v ní listuji.

Představte si, že vám muže odvedou do války a vy zůstanete na krku se čtyřmi dospívajícími dcerami. A nemáte pomalu ani vindru, nemoci obcházejí kolem a vy to musíte všechno nějak ustát. Čtyři dcery, Markéta, Jo, Beth a Amy jsou od sebe jen pár let, každá má v sobě svého démona, o kterém ví a chce se ho zbavit. Každá řeší svůj problém, přímo úměrný svému věku, ale přitom se navzájem velice prolínají a všechny si uvědomují, jak důležité je stát při sobě, zejména když rodinu stihne tragédie. To všechno je promícháno s milostnými vztahy dcer, které touží najít si manžela.

Příběh rodiny Bennetových zná spousta lidí hlavně z filmového zpracování, které rozhodně nedělá své starší sestře, knize, ostudu. Ale kniha prostě stojí za přečtení a je kouzelná, mnohem lépe se totiž dokážete vžít do myšlenek a problémů všech pěti dcer, které si prožívají svá milostná dramata, a rozpor mezi tím, co se po nich chce, vzhledem k jejich rodinnému postavení, a co vlastně skutečně chtějí. A nejlepší je, že si v hlavě můžete vytvořit svého pana Darcyho a zamilovat se do něj znovu a znovu, stejně jako hlavní postava celého příběhu Elisabeth. Každá žena má totiž svého pana Darcyho, ke kterému bude vždy tíhnout.

Nikoliv láska mezi ženou a mužem, ale mezi přítelkyněmi je hlavním tématem tetralogie Geniální přítelkyně. Ženské přátelství občas dokáže být tak složité, jak si málokdo dovede představit. Něco mezi věčným bojem, kdo bude lepší, a bezbřehou láskou a obětování se té druhé. Příběh začíná po druhé světové válce v chudinské čtvrti italské Neapole, kde i základní vzdělání je luxus, a odkud pochází dvě kamarádky, Elena a Lina. Obě dvě jsou rozdílné, ale navzájem se potřebují a jedna druhou doplňuje a ačkoliv o tom často ani neví, díky sobě navzájem se snaží být lepší. Každý díl mapuje určitou důležitou etapu jejich života, od dětství, přes dospívání až po zralý věk.

Když se mluví o druhé světové válce, často je to hlavně ve spojitosti s mužskými hrdiny, kteří šli do bitev a bojovali za budoucnost Evropy. Ne, že by jim člověk chtěl tyto zásluhy brát, ale kolikrát se v těchto dílech vzpomínalo na ženy? Které, zatímco jejich muži byli povoláni, najednou musely zastávat role nejen ženské, ale i ty mužské? Nezřídka kdy čelily agresi a často i násilí ze stran vojáků a těžkému životu, který s tím šel ruku v ruce.

Slavík je kniha o dvou sestrách, jedna žije na francouzském venkově, druhá ve francouzské metropoli. Jedné muže do války odvedli a ona zůstala sama s dcerou a její taktika je být neviditelnou a doufat, že se muž brzy vrátí. Taktika její sestry je naopak být co nejaktivnější ve francouzském odboji. Obě jsou rozdílné, ale když se po letech spolu setkají, dokážou spolupracovat a navzájem jedna od druhé převezme to nejlepší z obou rozdílných povah.

Vlasta Kalálová byla jednou z prvních žen, které u nás na začátku dvacátého století vystudovaly medicínu. Celý život se pak věnovala léčbě tropických nemocí a entomologii, dokonce pracovala v Bagdádu, kde otevřela československou nemocnici. Byla velice urputná, šla si vždy za snem a byla schopna obětovat mu mnohé. Ve třicátých letech se vrátila do Československa, kde ji později zastihla druhá světová válka, na jejímž konci přišla o rodinu, i dvě děti.  Tato smutná zkušenost jí dala impuls do další pracovní náplně a začala se věnovat mladým lidem postiženým válkou po celém světě. Svoji houževnatost prokázala i později, kdy se snažila dopisem přimluvit u Klementa Gottwalda, aby zmírnil trest smrti pro Miladu Horákovou.

Když jste malá holčička, nepříliš hezká a obézní, říkají vám „mobydyk", vyrůstáte v sedmdesátých letech, váš otec emigroval a maminka veřejně vystupuje proti režimu, zdá se, že dětství nemůže stát za nic. Pokud ale nejste Helenka Součková, která na tohle všechno kouká optikou malého dítěte. I když příběh vypráví o neveselých věcech, je podán humorně a na člověka to působí jako pohlazení po duši. I Hrdý Budžes má pokračování, navazují na něj knihy „Oněgin byl Rusák“ (2006) a „Darda“ (2011), které dále vypráví příběh Helenky Součkové, která se dostane na gymnázium, a třetí kniha pak ukazuje, že i když už je po revoluci a komunistický režim je minulostí, není to ještě záruka pro kvalitní život.

Jaká je vaše nejoblíbenější kniha?