Asexuálové: Co o nich víme a kolik jich vlastně je?

Podle webu „Asexualita“ je definice následující: Asexualita označuje absenci sexuální touhy či absenci sexuální orientace, případně obojí. Zní to celkem jednoduše, ale je to složitější a existují dva rozdílné názory.

Podle názoru samotných asexuálů i odborníků existují vlastně dva druhy asexuality. „Za prvé jsou to lidé, kteří nemají žádné sexuální touhy, tedy vůbec nepociťují fyzickou potřebu sexu,“ vysvětluje americký manželský a partnerský terapeut a sexuolog Stephen Betchen. Sex neprovozují ani sami se sebou. „Za druhé jsou to pak lidé, kteří sice nějaké fyzické nutkání mají, ale nemají potřebu ani chuť je uspokojovat s jiným člověkem. Nevzrušují je ženy ani muži, ani cokoli jiného. Ukájejí se masturbací, která ale postrádá jakýkoli erotický podtext.“ Je to pro ně obyčejná činnost, nutná potřeba, jako je třeba hlad či žízeň, kterou je prostě potřeba nějak zahnat.

Anthony F. Bogaert ve své knize „Understanding Asexuality“ (Porozumění asexualitě) dokonce píše, že řada asexuálů byla v období puberty či v jiné životní etapě sexuálně aktivní, ale nikdy se u nich nevyvinula nějaká sexuální orientace, nikdo je nikdy nepřitahoval. Asexualita podle něj ani nevylučuje touhu mít děti či navázat nějaký dlouhodobý partnerský vztah, jeho součástí je ale jen emoční blízkost a sdílení, žádný fyzický kontakt. Jednoduše řečeno, asexuálové jsou podle něj schopni lásky, ale nepotřebují ji spojovat se sexem.

Druhý tábor ale považuje asexualitu za druh sexuální dysfunkce. Podle nich jsou asexuálové jen ti, kdo ani nemasturbují, jsou tedy absolutně bez sexuální potřeby, a označují to za poruchu, tedy nadneseně za nemoc (ty, kdo sexuální pnutí cítí, za asexuály nepovažují). „Většina těch, kteří se za asexuály prohlašují, jimi nejsou. Mají totiž sexuální potřeby, proto doma vesele masturbují. Jde jen o to, že z různých důvodů nechtějí či nemohou navazovat partnerské sexuální vztahy,“ tvrdí například sexuolog a člen Sexuologické společnosti ČLS JEP Petr Weiss a dodává, že tato pravá asexualita je velmi výjimečná.

Odborníci se neschodnou ani v otázce, zda se s averzí k sexu lidé rodí, nebo ji nějak získají. „Jedni pokládají asexualitu za jakýsi druh orientace, jako je heterosexualita, homosexualita či bisexualita,“ myslí si Stephen Betchen, čímž vlastně říká, že ji považují za vrozenu. „Rozhodně to není žádná orientace, ale důsledek poruchy zdraví. Způsobit to mohou například velmi vážné hormonální změny,“ zní opačný názor doktora Weisse.

Homosexuálů jsou prý v populaci zhruba čtyři procenta, i když podle mnohých jich je víc, jen se ke své orientaci nehlásí. Bisexuálů je prý dokonce 90 procent, jen je u každého míra této orientace jiná, takže mnoho z nich nejspíš ani nenapadne, že by do téhle kategorie spadali.

Ale kolik je asexuálů? Podle řady vědců je asexuálů asi 1,05 procenta, ale třeba právě Anthony F. Bogaert věří, že jich je víc. Má pravdu? Jde o to, jaký názorový proud přijmete, však také sexuologie není žádná tvrdá věda. Pokud budete za asexuály pokládat jak ty, kteří nikdy necítí žádné vzrušení, tak ty, kteří sice s nikým nespí, ale masturbují, bude jich víc. Pokud souhlasíte ale spíš s tím, že asexuál je pouze ten, kdo trpí naprostou absencí libida, bude jich méně.

A co si o tom myslíte vy? Setkali jste se s někým takovým?