Článek
Pochvala nic nestojí, určitě potěší a rozhodně zvedne náladu. Pánové uznání v srdci milují. Ale umí ho navenek přijmout? A co by jim ženy měly říkat? To nás zajímalo v další Aréně mužů!
Pánové, milujete, když vás ženy chválí, nebo vlastně komplimenty nedokážete přijímat? A jak na chválu reagujete?
Pavel Trajer (27 let), programátor:„Jo, milujeme! Chlap potřebuje cítit, že ho holka potřebuje a že má ve vztahu nezastupitelnou roli. Ale rozumně: Chválu nám dávkujte podle toho, jak sebejistě se zrovna cítíme, a když se cítíme jako mistři světa, trochu si rejpněte :)
Chvála každý den nemá tu správnou šťávu. Na druhé straně, oboustranná podpora je ve vztahu naprosto zásadní. Čím sebejistěji se cítíme ve vztahu, tím sebejistější jsme i v běžném životě. Inu, když se dva chytnou za ruku, nespadnou, když jeden zakopne o pařez.
Myslím si, že chválu přijmout umím. Přece jen už to dělám nějaký pátek. Používám dvě reakce: Když vím, že se mi to opravdu povedlo, odpovím na chválu skromně: ,Díky, díky, já vím.' Když vím, že se mi to opravdu povedlo, a nechci se opakovat, tvářím se překvapeně a odpovím: ,Vážně? Jé, díky za pochvalu.'"
Míra Hejda (30 let), moderátor: „Asi jsem z těch, které to potěší, ale moc to neumí přijmout. Když mě Zorka chválí, třeba i před kamarády, mam pocit, že bych měl jít třeba dolít hostům pití. Jako bych se styděl. Přesto jsem vnitřně rád, že to udělá. Když tak o tom teď přemýšlím, to je divná vlastnost chlapů :)."
Tomáš Libert, 36 let, psycholog a objevitel: „Chvála je pro mě vždy moc prima! Je jako pohlazení, které mi dobíjí baterie. Naučil jsem se ji přijmout a pěkně za ni poděkovat. Přestože nic nestojí, člověk ji tak málo slyší.
Otázkou je samozřejmě její vřelost, pravdivost a také čeho se týká. To, že si někdo všiml, že se nám něco povedlo, je milé. Lepší však je, když nás někdo pochválí za to, jací jsme. Úplným vrcholem je pro mě ocenění. Zřejmě to nejkrásnější, co nám druhý může dát, je chvíle, kdy se zastaví a řekne nám, jací vlastně báječní tak dlouhý čas a v mnoha směrech jsme a že je prostě skvělé, že jsme!"
Ladislav Jenšík (27 let), hráč amerického fotbalu a trenér:„Chválu přijímám všema deseti... Některé věci berou ženy jako samozřejmost. O to více pochvala potěší! Přesto ale reaguji rozpačitě a červenám se, možná právě proto, že se mi pochvaly tolik nedostává..."
A jak je to s chválou u vás doma? Děláte si na ni čas?
