Článek
Představte si, že buňky ve vašem mozku jsou jako malí roboti, kteří mají svůj úkol. Někteří ovládají paměť, další schopnost orientovat se v prostoru, jiní zase základní životní úkony. A najednou začne jeden robot po druhém vypovídat službu…
Příběh čtenářky Lenky
„Maminka si před pěti lety začala stěžovat, že zapomíná, ale já to přikládala věku. V šedesáti je to už běžné, ne? Postupně se však přidávaly další potíže. Jen stěží zvládla nákup, přestala si vařit, na stole se hromadily nezaplacené složenky a ani její domácnost nebyla už tak uklizená jako dřív. Jenže tohle všechno mi došlo až v momentu, kdy mi volala její sousedka. Našla uplakanou maminku nedaleko domova – nedokázala si vzpomenout, do kterého z těch tří paneláků má vstoupit…“
Tehdy Lenka pochopila, že něco není v pořádku, a absolvovala s maminkou řadu vyšetření. Kromě podrobných pohovorů a paměťových testů také CT mozku. Výsledek? Alzheimerova choroba v pokročilejším stadiu.
A co říká teorie?
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, které patří mezi nejběžnější typy demence. Laicky řečeno dochází k nevratným změnám v mozkových buňkách, a tím k úbytku mozkové hmoty. „Podstatou nemoci je ukládání bílkovin zvaných beta-amyloid a tau protein do mozkové tkáně, což vede k postupnému zániku buněk. Nejohroženější jsou právě buňky paměťové,“ vysvětluje MUDr. Robert Rusina z Centa pro neurodegenerativní onemocnění CNS ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. Nemoc zpravidla začíná pomalu, takže zkraje vás ani nenapadne, že by občasná ztráta paměti mohla signalizovat něco horšího.
Kde se vlastně bere?
To je otázka, na kterou vám patrně nikdo nedá jasnou odpověď. Může za to životní styl, špatné stravování, stres, dědičné dispozice? Platí od všeho trochu, ale žádný vliv nebyl dodnes prokázán stoprocentně.
Pokud se však ve vaší rodině tato nemoc už vyskytla, měli byste při prvních případných projevech navštívit praktického lékaře. Raději zbytečně než pozdě. Ten vás pak může poslat na specializovaná vyšetření k odbornému lékaři, neurologovi nebo psychiatrovi. A kromě už zmiňovaných testů se na diagnostiku používá také magnetická rezonance.
Jak se léčí?
Na Alzheimera neplatí zázrak, nasazují se léky. „Ovlivňují metabolismus acetylcholinu, což je hlavní přenašeč vzruchů v paměťových oblastech, a nejen tam, případně dalších neuropřenašečů. Tyto léky působí na zachovalé, nemocí nepoškozené buňky,“ dodává odborník. Proto je tak zásadní podchytit chorobu v začátcích – někteří pacienti díky medikamentózní léčbě dokážou i řadu let žít bez výraznějších obtíží. A v době, kdy o sobě ještě mohou rozhodovat, si tak uspořádat budoucnost (kdo se o ně bude starat, až to sami nedokážou, jak vyřeší finance, práci a podobně).
Ovšem také je třeba počítat s tím, že někteří pacienti reagují na léčbu lépe, jiní méně dobře. S postupující nemocí se mohou začít objevovat i úzkostné stavy, deprese nebo poruchy chování. I tyto obtíže se dají cíleně léčit, mnohdy velmi úspěšně, pokud se včas rozpoznají.
Dá se nemoci předejít?
Předejít ne, ale přesto jsou věci, které byste měli vědět. Podobně jako pomáhá pravidelný pohyb v prevenci onemocnění srdce, tak i trénování mozku (křížovky, sudoku, četba, zájem o okolní dění, pravidelné sociální kontakty a podobně) mohou pomoci oddálit nástup příznaků nemoci a zvýšit odolnost neuronů. Už voláte babičce, aby zašla s kamarádkou do cukrárny?
Víte, oč běží? Máte v rodině Alzheimera? Zkuste poradit ostatním, co se vám v péči o nemocného osvědčilo!