Aleně změnila život operace žaludku: Pomohla jí zhubnout 44 kilo!

Dvojnásobná maminka Alena má dneska o dost jiný život než před dvěma roky. My jsme ji poznali jako nadšenou sportovkyni a krásnou, energickou ženu hýřící optimismem. Ani se nechtělo věřit, že to není tak dávno, co vlastnila 106kilové tělo, trpěla vysokým stupněm obezity a s tím i nemalými depresemi.

To, co přede dvěma lety tehdy šestatřicetileté Aleně obrátilo život vzhůru nohama, byla bariatrická operace, při níž jí téměř desetkrát zmenšili objem žaludku. Klíčový zákrok jí však nepřinesl jenom radost z hladké a trvalé redukce váhy, ale také doživotní nezbytnost stravovat se jen po téměř miniaturních porcích.

Alena totiž už nikdy naráz nesní celou pizzu, ani půlku, ale maximálně trojúhelník. K troše svíčkové si nedá více než jeden knedlík. A vypít jedno celé pivo? To taky nehrozí. A tak je to se vším…

Alenin příběh nezačíná tím, že odjakživa měla pár kilo navíc. Je to přesně naopak. Stejně jako teď byla i v mládí sportovkyní tělem i duší. „Kdysi jsem závodně lyžovala. Sport byl ale celkově v mém životě samozřejmostí. V 19 letech jsem si udělala i trenérské kurzy na kalanetiku a bodystyling,“ popisuje Alena.

Skutečně pořádně přibírat začala až po narození druhého dítěte. „Ještě když jsem byla v jiném stavu s první dítětem, dcerou, tak jsem měla 54 kilo, s druhým dítětem, synem, 64 kilo,“ říká Alena.

Pak to ale začalo jít z kopce. Synovi lékaři diagnostikovali vážnou nemoc a Alena téměř rok žila v představě, že se její dítě stěží dožije dospělosti. Diagnóza se sice po roce změnila na léčitelnou chorobu, i tak ale následovaly operace a další stres, který začala zajídat tak, že v roce 2013 měla již 106 kilo.

Nejvíce si však Alena rozházela metabolismus právě věčnou snahou zhubnout. „Vždycky jsem držela nějakou dietu, zhubla jsem třeba 10 kilo a za chvíli zase nabrala. Ale třeba už 15. V roce 2009 a pak 2011 jsem zkoušela užívat Adipex, který mi napsal lékař. Celý měsíc jsem skoro nic nesnědla a hodně zhubla. Po tom, co jsem ho ale vysadila, mě přepadl hlad, že bych snědla půlku krávy,“ vzpomíná Alena.

Po dalších nezdařilých pokusech zhubnout to Alena vzdala. „Přišlo mi, že nic nemá cenu, a začala jsem jíst ještě víc. ,Ať se klidně zabiju žrádlem,‘ řekla jsem si.“

Po nějakém čase však dvojnásobná maminka přece jenom ještě sebrala všechny síly. Trochu ji k tomu „dopomohl“ nepříjemný posměšek známého, který ji spatřil po letech a její zevnějšek ho očividně dost překvapil. V časopise si přečetla článek o možnostech léčby obezity a na jaře v roce 2014 se objednala na konzultaci do OB kliniky.

Tam Alena dorazila v létě a podstoupila celou řadu vstupních kontrol u lékařů různých odborností. Podle výsledků z prohlídek se pak zvolila vhodná léčba.

„Po několikaměsíční léčbě byla paní Aleně doporučena chirurgická léčba obezity – plikace žaludku. Tu jí vzhledem k jejímu pokročilému stupni onemocnění obezitou uhradila zdravotní pojišťovna,“ uvádí MUDr. Petra Šrámková, primářka OB kliniky.

„Pomocí této operace se omezí kapacita žaludku a jeho schopnost pojmout větší porce potravy, což vede i k omezení možnosti přejídat se. Po operaci musí pacient dodržovat pravidelný stravovací režim. Zvládání diety je však díky zmenšení velikosti žaludku snadnější,“ vysvětluje princip zákroku primářka.

Alena vzpomíná, že v prvních dvou týdnech po operaci musela jíst jen tekutou stravu. Následovaly dva týdny na kašovité stravě. Pak začala postupně zařazovat nějaké tuhé potraviny jako zeleninu, libové maso a podobně.

„Některá jídla ale nemůžu doteď. Třeba rajčata a papriky mají tvrdou slupku a nedělají mi dobře. Je to však individuální, jiné ženy mají třeba problém s ořechy či chlebem,“ vysvětluje Alena, které v době po operaci velmi pomohl kontakt se ženami z různých skupin bariatriků. „Nikdo jiný totiž nemůže tak dobře pochopit, s čím vším bojujete.“

Alena si dnes už zvykla a je naprosto šťastná. Jí zhruba sedmkrát denně, ale jen po velmi malých porcích. „Někdy je to pořád ještě těžké. Třeba na Vánoce, když mi mamka v dobré mysli podstrkuje polévku i druhý chod, ale já si obojí vzít určitě nemůžu. Mám v sobě stopku, ten žaludek zkrátka víc než 150 ml naráz nepobere.“

Přesto je Alena teď naprosto spokojená. Začala se věnovat cyklistice, běhu. S oblibou se účastní amatérských závodů a maratonů. A v poslední době začala ujíždět na fitboxu, který by možná chtěla v budoucnu i trénovat.

„Bylo a je to někdy těžké. Ale určitě bych neměnila. Operace mě absolutně restartovala a dodala mi novou chuť do života,“ říká Alena.

Co na její proměnu říkáte? To je ale rozdíl, co?