Ach jo, nikomu se nelíbím!

Odborníci se shodují v tom, že pravá puberta nastává kolem třinácti let. To je období, kdy naše ratolesti procházejí dramatickými hormonálními proměnami. A ty, jak známo provázejí i změny fyziologické. Co se týče psychiky, odráží se do ní jednak ony hormonální procesy, ale také porovnávání se s ostatními. „Některé děti se například mohou obtížně vyrovnávat s tím, že jsou na nich známky dospívání patrnější dříve než u ostatních, jiné se naopak stydí za to, že jsou oproti vrstevníkům méně ,vyvinutí' – nebo si tak alespoň připadají,“ komentuje problémy spojené s dospíváním psycholožka Martina Fenclová.

Zejména mnohá děvčata se takovým posuzováním často nadmíru trápí. Jejich čas strávený před zrcadlem nebývá projevem narcismu, ale spíš zkoumání vlastních nedostatků a snahy je napravit. „Pro rodiče nemusejí být takové ,nápravy' zrovna vkusné, ale hlavně je neshazujte a neposmívejte se," varuje Martina Fenclová. Podle ní se dívky, které nejsou spokojené se svým vzhledem, to snaží kompenzovat extravagancí a módními výstřelky. I když se to nezdá, vaše kritika, byť jakž takž potlačovaná, komplexy jenom prohloubí.

„Vanda se hrozně naštvala, když jsem ji nachytala před zrcadlem, kde evidentě zkoumala, jestli má dostatečně přitažlivá prsa. A vůbec celou postavu. Snažila jsem se ji uklidnit a povzbudit, ale ona o to nejenže nestála, dokonce jakoby ji ponížilo, že o jejích problémech vím," líčí své pocity z dcery Vandina matka Jitka.

1. Pochopit a mlčet! Podle psycholožky Franclové je to typické chování a je zbytečné se jím stresovat. „Samozřejmě je správné dát najevo pochopení, třeba říct, že jste se v daném věku chovala stejně a měla stejné problémy. Ale někdy to ,puberťáci' vnímají jako nežádoucí atak do svých vitřních pocitů, takže je raději nechte být. Předejdete tím zbytečnému vyvolání pocitu studu, bezmoci... odhalení, na které by chtěli zapomenout," doporučuje Marta Franclová. 

2. Podporovat sebevědomí! „Další důležitou rolí rodičů je povzbuzovat v dětech už od raného věku zdravé sebevědomí. Pokud tento úkol neopomíjejí, jejich potomci mají větší naději, že projdou pubertou s co nejmenšími šrámy. Ale každopádně je potřebné jim zdůrazňovat, že každý je jiný, každý může mít svůj půvab, své přednosti. Zkrátka naučit je srovnat se sám se sebou. V opačném případě dítě zbytečně psychicky trpí, navíc vzniká riziko dlouhodobějších důsledků – frustrace, uzavřenost, neschopnost navazovat vztahy, poruchy v příjmu potravy a podobně,“ varuje psycholožka.

3. Utěšit a krotit! Kluci i holky, kteří mají obavy, že se nikomu nelíbí a nikdy si nenajdou partnera, by měli být utvrzováni v tom, že pravá chvíle určitě přijde. Neméně důležité je na druhou stranu „krotit“ ty, kteří s příslušníky opačného pohlaví přemrštěně koketují a své sebevědomí – možná zdánlivé – zakládají právě na schopnosti kohokoli „zbalit“. „Může to být zrádná cesta k promiskuitě a neschopnosti navazovat hlubší vztahy,“ dodává Martina Fenclová.

I když pubertu povětšinou spojujeme s počínajícím zájmem o opačné pohlaví, velmi důležité je, jaké postavení zaujímají děvčata v dívčím kolektivu a kluci v tom chlapeckém. Sebevědomé, vůdčí typy pak bývají atraktivnější i pro opačné pohlaví. „Takoví jedinci nemusejí nutně oplývat krásou zjevu. Je to spíše suverenita projevu a vlastní sebevědomí, čím na sebe přitahují pozornost. Plašší typy si pak připadají jako šedé myšky, kterých si nikdo nevšimne. Ale leckdy mají stejně velkou šanci vzbudit zájem o svoji osobu. Opět proto platí, že hlavní úlohou rodičů je dítě podporovat, ,vymlouvat' mu jakékoli komplexy, nabízet podporu – nikoli si ji ale vynucovat a jakkoli naléhat,“ shrnuje psycholožka.

Jak jste toto období s vašimi dětmi zvládli vy? Těšíme na vaše příspěvky. Posílejte je na známou adresu: info@prozeny.cz.