Článek
Pondělí až čtvrtek mléko, v pátek pacholík. To byla mléčná dráha, na které jsme se ve škole vezli v polovině osmdesátek. Kvůli pátku bych pila i mléko! Ale ne každý den, to se fakt nedalo. Mysleli to tehdy s dětmi dobře, ale podle mého nikdy před experimentem mléčných svačin, ba ani po něm, neteklo kanalizací tolik drahocenné bílé tekutiny. Jestli vápník něco zpevnil, tak spíš než kosti českých školáků to byly trubky českých škol. Mohl za to vikslajvantový pytlík, do kterého se tehdy mléko balilo. Jakmile jste ho jednou načali, už jste nemohli jinak, než obsah vypít. Anebo vylít. Neznám totiž dítě, které je schopno během dvou minut, které mu zbývají z velké přestávky (neb bylo kromě svačiny třeba ještě stihnout pošťouchnout pár kluků, pomluvit pár holek a dopsat pár úkolů), vypít čtvrt litru mléka. To by nezvládl ani náš kocour Alfréd, a že ten je nějaký mlékofil!
Naše děti to také neměly lehké. Mléčné svačiny sice odvál čas, zato nastoupil teror vlákniny a vitaminů. Vplížil se pod rouškou barevných krabiček, na které jim otec kreslil žertovné obrázky ve snaze odlákat pozornost od mrkve, kterou jsem vkládala do krabiček. A když jsem měla obzvlášť krvelačnou náladu, přihodila jsem i řapíkatý celer. Ten se mi ale vracel oschlý a netknutý tak tvrdošíjně, až jsme se s dětmi domluvily na kompromisu – strouhané mrkvi s jablkem. Celer by prý nepozřely. Tak jsem ho vesele házela do odšťavňovače spolu s citrusy a jak jim to chutnalo! Dodneška si stěžují, že od dětství už nikdy nepily tak dobrý fresh. Nemám to srdce jim říci, co jejich oblíbené pomerančové šťávě dodávalo říz. Takové retroaktivní trauma, děkuji pěkně! Stačilo, že se musely vyrovnat s neexistencí Ježíška.
Dětské svačiny jsou téma v každé době a každém věku. Dokonce i v mém, byť do školy nechodím dobrých třicet let. Ale když v pondělí otevřu krabičku se štrůdlem, který mi narychlo, ještě než odjedu, upeče v neděli moje máma, je mi najednou zase osm. Kam se hrabou všechny pacholíky, bio-natural-snacky a velezdravé tyčinky plné energie. Na krabičku od maminky nikdo a nic nemá.
Další vtipné fejetony si můžete přečíst v sekci Očima padesátky, kam Lucie Šilhová pravidelně přispívá.
