Těžce nemocná Luisa se díky Sanitce splněných snů měsíc před smrtí vydala na vytoužený výlet

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hospic Anežky České v Červeném Kostelci se pro kadeřnici Luisu stal domovem ve chvíli, kdy v posledním stadiu rakoviny slinivky břišní trpěla takovými bolestmi, že potřebovala neustálou medikaci. „Přála bych vám Luisu vidět, když jsme pro ni přijeli. Sršela energií a přivítala nás s takovou radostí, že nás málem smetla. Se svou sestrou a kamarádkou vytvořily trio, na které nezapomeneme,“ vzpomíná zakladatelka a koordinátorka Sanitky snů Petra Homolová na den, jejž společně s Luisou a jejím doprovodem prožili. Bohužel výlet do Safari Parku Dvůr Králové byl pro Luisu tím posledním, měsíc poté zemřela.

Luisa onemocněla rakovinou slinivky ve čtyřiceti. Mladá, stále usměvavá a optimistická kadeřnice si vyslechla krutou diagnózu a v té samé chvíli se rozhodla, že udělá pro vyléčení maximum. O její nezdolné povaze i posledním společném výletě jsme si povídali s její kamarádkou Ditou, která byla kromě rodiny pro Luisu během nemoci nejbližším člověkem.

>>>Mezi mladými přibývá lidí s nejzákeřnější rakovinou - slinivky břišní. Lékaři bijí na poplach

Jak dlouho jste se s Luisou znaly?

Poznaly jsme se asi před 11 lety na jedné akci a před zhruba pěti lety jsem si otevřela salon vedle jejího. Nestaly se z nás konkurentky, ale kamarádky, náš vztah nabral na intenzitě a byla jsem i u jejích prvních zdravotních obtíží – to jí bylo čtyřicet a stěžovala si na bolest pod žaludkem, která vystřelovala do zad. Lékaři dlouho tvrdili, že jde o zánět, ani CT nic neukázalo. Až po nějaké době, zhruba po půl roce bolestí, se dostala ke specialistům do Hradce Králové. Udělali jí biopsii a byla zjištěna rakovina slinivky břišní.

Jak to přijala?

Nechtěla zemřít, často říkala, že na smrt není připravená a ani se připravovat nechce, takže se vrhla do léčby. Neustále se ujišťovala, že doktoři dělají maximum, hledala možnosti a z Hradce Králové se dostala do Prahy. Po první operaci a následné sérii chemoterapií to chvíli vypadalo dokonce i nadějně… Ale asi po čtyřech měsících mi řekla, že cítí stejnou bolest jako na začátku, a byla přesvědčená, že se to vrátilo… bohužel měla pravdu. Nález už byl i na žaludku a šířilo se to dál. Lékaři ji připravovali na to, že je to špatné.

Ale ani tehdy se nevzdala – řekla mi, že chce žít, že se se smrtí smiřovat nebude. Přes všechny zdravotní obtíže, které způsobovala nemoc i léčba, pokračovala v modernizaci domu – chovala se, jako kdyby nemoc nebyla. Nedopřála si chvíli klidu, protože kdyby se zastavila, tak by to na ni dopadlo plnou silou. Lu taková byla celý život, měla ráda všechno naplánované a nečekané události ji rozhodily. Ale nemoc, to jsou samé nečekané události. Věděla, že se její čas krátí, ale vzdát to nechtěla – těsně před Vánoci opravy dokončila a na silvestra musela nastoupit do hospice.

Obrátit se na hospic musel být pro ni zásadní krok.

Měla už tak velké bolesti, že potřebovala pomoc. Původní plán byl, že jí pomohou od bolestí a půjde domů - a bude tam občas jen docházet. A poprvé to tak bylo, po týdnu šla domů. V pátek ji propustili, ale už v sobotu se bolesti vrátily s takovou silou, že měla potřebu uspořádat své „poslední věci“. Byly jsme u ní s její sestrou, takže nám řekla, jak si představuje svůj pohřeb, a ukázala ve skříni šaty, které jí máme dát do rakve. Bylo jasné, že doma už to nepůjde, že potřebuje neustálou medikaci, aby se bolesti daly vydržet.

Jak jste se dozvěděly o Sanitce splněných snů a možnosti, že by Luisa díky ní mohla vyrazit na výlet, který by jí pobyt v hospicové péči zpestřil?

Nějaký výlet jsme plánovaly pro Lu s její sestrou dlouho. Jen jsme pořád čekaly, až se jí udělá líp. No a pak jsme se nezávisle na sobě obě dozvěděly o Sanitce snů – přišlo mi skvělé, že by ten výlet mohl být pro Lu bezpečnější, kdyby proběhl s doprovodem zdravotníků. Proto jsem je oslovila a překvapilo mě, že se ozvali už druhý den a hned nabídli několik termínů.

Jak to Luisa brala – těšila se, nebo měla strach, jestli to zvládne?

Strach? To ani náhodou! Tak ji to nabilo, že nepotřebovala ani „připíchnout“ proti bolesti. Říkala, že se cítí, jako kdyby nemoc nebyla. Výlet mimo hospic byl pro ni obrovskou vzpruhou. Byla jak vyměněná a zapojovala se do plánování - snažily jsme se, aby to co nejvíc připomínalo rodinnou vyjížďku, udělala jsem řízky a napekla tvarohové buchty pro nás i posádku sanitky…

Zdravotníci ze Sanitky snů na vás vzpomínají jako na velmi veselou a optimistickou trojici, a to nejen díky tomu pohoštění…

Bylo to s nimi prima, jsou tak milí, že za chvíli nevnímáte ani sanitku, ani že jde o zdravotníky. Prostě jste parta výletníků. Byl to nejhezčí, ale i nejsmutnější den, který jsem s Luisou zažila. Bylo krásné vidět, jak je šťastná… ale přitom mi došlo, že jsme spolu takhle naposledy, že brzy přijde konec. Cestu tam a den v zoologické jsem si užila a moc jsme se nasmály, ale cestu zpátky jsem probrečela vepředu u řidiče, aby mě Lu neviděla.

Bavily jste se s Luisou o jejích pocitech?

Byla opravdu šťastná a užila si to naplno – mohla krmit nosorožce a žirafy, došly jsme si na kafíčko a povídaly si. Luisa se smála, vtipkovala, a dokonce neměla bolesti, takže nechtěla být jen na vozíku. Cestou zpátky a po návratu byla už hodně unavená, ale prohlížely jsme si fotky a pořád opakovala, že to bylo skvělé, že chce, aby se o Sanitce snů dozvědělo co nejvíc lidí a mohli zažít tu radost jako ona. Bavily jsme se o tom, jak důležité je lidem, kteří jen leží a čekají na smrt, nabídnout kousek radosti, chvíle, kdy na nemoc zapomenou. Chtěla, abych tuhle zkušenost sdílela za ní, pokud by už nemohla.

Bohužel už nemůže, konec přišel zhruba měsíc po výletě.

Ano. Zanedlouho začala chřadnout a odešla. Stýská se mi po ní moc. Ale jsem ráda, že když si na ni vzpomenu, mám v paměti její rozesmátý obličej právě v zoologické a jsem šťastná, že jsme to spolu zažily. Sanitka splněných přání nás vrátila do chvíle před nemocí a umožnila prožít bezstarostný a krásný den.

Pokud chcete i vy podpořit Sanitku splněných snů na její cestě, pak můžete poslat peníze na transparentní účet nebo přes QR kód.