Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Moc se omlouvám, ale chytla jsem nějaký virus, musím dnešní lekci zrušit,“ napsala nám včera do whatsappové skupiny naše učitelka akvarelu. V chatu ihned začala naskakovat srdíčka, slova pochopení a přání brzkého uzdravení od mých akvarelových spolužáků.
„Jasně, ať je brzo líp!“ napsala jsem i já. V duchu mě zaplavila překvapivá vlna euforie (kterou jsem do zprávy samozřejmě nepřiznala).
Nechápejte to špatně, chodím na akvarel dobrovolně a chodím tam moc ráda. Ale nečekaně zrušená lekce mi dala něco až omamně lákavého: tři hodiny času, na které jsem neměla vůbec žádné plány. Mohla bych podniknout cokoliv, třeba si místo toho malovat doma, jít do kina nebo začít psát tenhle fejeton.
Nic z toho jsem samozřejmě neudělala. Prostě jsem ten čas navíc rozpustila v trochu pomalejším životním tempu: v klidu jsem uvařila večeři (kterou bych jinak dělala nahonem před lekcí), dívala jsem se na film, četla jsem si. „Kdybych já měl padesát tři minut nazbyt, šel bych docela pomaloučku ke studánce,“ říká Exupéryho Malý princ – a přesně o tom to je. Zrušené plány nám dávají možnost zpomalit a chvíli se zcela beztrestně a bez pocitu viny flákat.
Chodila jsem na gympl v době války v Perském zálivu. Nevím, jestli to s tím souviselo, ale v té době se na naši školu snesla série hrozeb teroristických útoků. Někdo prostě zavolal do školy, že je tam bomba. Islámští teroristé to nejspíš nebyli, ale vedení nás vždycky po telefonátu propustilo domů k samostudiu. Dodnes si vzpomínám na ten závratný pocit z náhle volného dopoledne.
Od té doby ten pocit zažívám vždycky, když něco nečekaně odpadne. Může to být porada nebo pracovní schůzka, ale klidně i akce, na kterou se těším, třeba večírek s kamarádkami, protože místo nich získám pocit luxusu ze zvolnění životního tempa.
Trik samozřejmě není v tom, vůbec nic si neplánovat. Zrušení plánů totiž přináší navíc ještě pocit překvapení, jako když vám na účtu nečekaně přistane pětistovka navíc. Malý dárek od vesmíru, který můžete využít podle svých představ. Čas, který jsem si na ně vyhradila, mám najednou sama pro sebe. Můžu přesadit pár kytek, nalakovat si nehty nebo jít docela pomaloučku ke studánce.
