Stejné povolání jako slavní rodiče? Nikdo vám neuvěří, že nemáte protekci. A asi ji opravdu máte…

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Termín nepotismus vychází z latinského slova nepos, tedy synovec. Označuje systém obsazování funkcí, kdy dostávají přednost příbuzní. Česky „tlačenka“. Podle psycholožky Lucie Hájkové se ale tento jev nedá zjednodušovat. Talenty a dispozice k té které profesi se dědí. A navíc dítě, když vyrůstá v určitém prostředí, vidí, že rodiče jejich profese baví, a inspiruje se.

Pokud se pak potomek rozhodne vydat jejich cestou, je pro rodiče samozřejmě lákavější předat svoje roky nabírané zkušenosti vlastnímu Petříkovi a Helence než cizímu Frantovi a Kačence. Komu jinému by měl člověk svoje know-how i pracně vybudované kontakty přenechat, když ne vlastní krvi?

Když u železnice pracuje už několikátá generace jedné rodiny, nikoho to nevzrušuje, podobně jako existence lékařských či právnických rodinných „klanů“. Nejvíc „fouká“ na potomky herců a dalších umělců. Proč? Protože jsou vidět. Čím uznávanější a milovanější otec nebo matka, tím tvrdší kritéria. A že má každý člověk své tempo stoupání i jiný „poločas štěstí“ (některý herec jde z role do role už od šestnácti, jiný je objeven po čtyřicítce), se ignoruje. „Po dětech slavných se chce, aby rovnou naskočily do bodu úspěchu, ve kterém se pohybuje otec nebo matka s letitým náskokem,“ zmiňuje častou představu psycholožka.

Dcery a synové talentovaných rodičů vědí, že vše, co udělají, objeví, předvedou, napíšou, namalují či zkomponují, bude dřív či později vystaveno neúprosné konfrontaci s dílem otců a matek. Cokoliv se jim povede, je odbyto řečmi „No jo, tatínek/maminka zaúřadoval/a “. Cokoliv se nepovede, je okamžitě pitváno jako důkaz neschopnosti „protekčních dětí“.

„Předpoklad, že se dítě, které pokračuje v rodové tradici, musí rodiči minimálně vyrovnat a ideálně ho předběhnout, je velmi stresující. Nemusí. Každý člověk je originál a každá generace se kariérně prosazuje za jiných dějinných, politických a společenských okolností,“ podotýká Lucie Hájková.

Když se podíváte na české herecké rodiny, kde to opravdu klaplo, moc příkladů nenajdete. Povedlo se třeba u Jiřiny Bohdalové. Talent a osobitost její dcery Simony Stašové nelze zpochybnit a mnozí její herectví před tím matčiným dokonce upřednostňují. Ona sama říká, že na objevení čekala do Pelíšků a do čtyřiceti byla „ta od Bohdalky“.

Velké množství pokračovatelů rodinné tradice však zažívá bolestnou frustraci, když vidí, že je předbíhají kolegové s horším zázemím. Na rozdíl od nich se totiž nemohou vymluvit, že nemají patřičné kontakty či informace.

Šestašedesátiletá Andie MacDowell je americká herecká star 90. let. Její dcera Margaret Qualley je zase hvězda současnosti. Tato dvojice zvolila zajímavý přístup: otevřeně přiznávají výhodu situace, kdy se sejde talent a známosti.

Matka Andie, která ve svém nejlepším období hrála ve filmech jako Zelená karta, Na Hromnice o den více a Čtyři svatby a jeden pohřeb, má v současnosti vrchol kariéry pravděpodobně za sebou a nadšeně doprovází dceru na červeném koberci – a s humorem mluví o protekci „naruby“. Jimmymu Fallonovi v pořadu The Tonight Show vesele sdělila, že zažívá obrácený nepotismus: „Jsem teď v pohodě, protože jsem máma Margaret.“

Dcera Margaret podobu s maminkou ani zděděné nadání nezapře. Za titulní roli v dramatické minisérii Služka získala nominaci na cenu Emmy a září v „body hororu“ Substance – za ten si vysloužila nominaci na Oscara. Otevřeně se hlásí k tomu, že za šanci ukázat, co v ní je (bez ztrácení času v nějakých pidiroličkách), vděčí právě tomu, že je její matka filmová hvězda. „Můžete mi říkat nepo-baby,“ sdělila s úsměvem v podcastu Happy Sad Confused.

K čemu by bylo dobré, kdyby matka pokrytecky tvrdila, že dceři s kariérou nepomohla, nebo kdyby to dcera zatloukala? A kdo by jim to věřil?

>>>Naše rodina by vydala na nekonečný seriál, říká Bára Kodetová Šporclová