Heidi Janků: V devadesátkách jí v comebacku pomohly erotické fotky a travesti show. Dnes si užívá velkou rodinu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poznala zklamání i velkou lásku, uvědomuje si, že i sama zklamala. Koho a proč? Čím ji zaujal muž o třicet let starší a jak vnímala řeči, že je zlatokopka? Proč se bála mít děti a jak vychází s potomky svého muže? Proč nafotila erotické fotky? I o tom otevřeně mluví zpěvačka Heidi Janků v rozhovoru z cyklu Intimní zpovědi.

Našla jsi ztracený ráj? Ten z písničky, kterou jsi zpívala s Vašem Patejdlem?

Myslíš tady u mě doma? Nevím, jestli je to ráj, ale bydlím tady moc ráda, takže možná, že jo.

Jak sis ho vůbec představovala?

Ztracený ráj? Je to zamilovaná píseň. Tak s člověkem, se kterým se podaří, že duše a těla splynou.

Ty jsi byla hodně zamilovaná do svého muže, takže se ti to povedlo. Navzdory tomu, že když jste spolu začínali, Ivo Pavlík byl ženatý a ty vdaná.

Ano.

Janků není tvoje rodné příjmení.

Není, já jsem rozená Hantlová. Heidi Hantl. Nechala jsem si jméno po svém prvním manželovi. Když jsem se rozvedla a Ivoš už s Věrou dlouho nežil, chtěla jsem se vrátit k původnímu jménu, ale s Ivošem jsme se shodli, že to je moc tvrdé, navíc mě lidé začínali znát jako Heidi Janků, tak jsem to nechala. Já nepálím mosty, nemám to v povaze, tak jsem nechala Janků po prvním manželovi. Přestože jsme se nerozešli dobře.

Považuješ to za minus ve svém životě?

Mám to jako černý puntík.

Že jsi opustila muže, který tě miloval?

Ano. I že toho kvůli mě spoustu obětoval. Třeba nedokončil vysokou školu – abych já mohla zpívat, on šel do práce.

Vyřešili jste si to někdy?

Nikdy. Když jsme se rozvedli, tak on to bral jako svou prohru, a už jsme se potom nikdy nesetkali. Ale já nechci ty mosty pálit, ráda bych si to s ním vyříkala. Bohužel už taky není mezi živými.

Není? Takže to byl stejný případ jako s tatínkem: to, co mezi vámi bylo, jste si nevyříkali?

S tatínkem by to bylo složité – vyříkat si to. Já jsem mu asi nikdy neřekla tatínku. Tam ty vztahy byly na nule, na bodu mrazu. Třecí plochy byly tak silné, že jsme si to nikdy nevyříkali.

Bylo to tím, že maminka odešla tak mladá – když ti bylo jedenáct?

Nemyslím, že to bylo tím. Prostě měl o mém životě jiné představy, nechtěl zpěvačku, nechtěl, abych se věnovala muzice, protože vždycky říkal, že muzikanti jsou svině. Přitom byl taky muzikant. Hrál na dechové nástroje.

A maminka?

Na violoncello. Ale on holdoval alkoholu, tak tam to bylo všechno špatně. Bohužel můj první manžel měl taky k alkoholu blízko. Ne tolik jako můj otec, ale taky tam ten alkohol hrál roli. Vypadalo to, že mám na takové muže v životě smůlu, ale Ivoš byla naopak téměř abstinent, moc nepil.

Když ses s ním dala dohromady, brala jsi ho víc jako manažera, nebo sis rovnou říkala, že to je zajímavý chlap, že by to mohlo přejít ve vztah?

Poprvé mě viděl v kulturáku, kde jsem zpívala s kapelou Majestic, se kterou on kdysi hrával. A zpívala s nimi Věra Špinarová, kterou si Ivoš pak vzal. Když jsme se poznali, s Věrou už nebyl, měl přítelkyni. A mě on taky netankoval, byla jsem zamilovaná do svého prvního muže. Pak jsem odjela na dva měsíce s Pavlem Novákem na turné, a když jsem se vrátila, hráli jsme na plese, kde byli Ivoš s Věrou jako hlavní protagonisté večera. Tam mě viděl podruhé a po svém manažerovi mi vzkázal, že jestli na sobě budu pracovat, tak by ze mě mohlo něco být. A chtěl moje telefonní číslo.

Dala jsi mu ho?

Napsala jsem mu ho na nějaký ubrousek a pustila jsem to z hlavy. Ivoš se asi po dvou měsících ozval a chtěl si dát schůzku. Fascinoval mě větou, že jestli spolu začneme spolupracovat, nebudeme do toho míchat soukromí – že já mám manžela, on přítelkyni… To mi vyhovovalo. Ale vydrželo nám to asi měsíc. Prostě to tak přišlo.

Neodrazovalo tě, že byl o 30 let starší?

Já jsem se do něj tak strašně zamilovala, že ne. Obavy měl spíš on, protože ho všichni strašili, že budu zlatokopka a využiju ho.

Jak to brali Ostraváci z branže – Pavlík má novou kočičku?

Že to nedopadne. Že ze mě udělá zpěvačku a já ho odkopnu. Neměla jsem dobrou pozici mezi televizí, dramaturgy a ani mezi lidmi, kteří znali Věru, protože oni tvořili pár asi deset let a Věra byla fenomenální zpěvačka, měli ji rádi. A najednou mlaďoška, která běhá po pódiu. A pozici jsem neměla dobrou ani doma. Teta, která mi nahrazovala mámu, se se mnou tři roky nebavila.

Co ji přesvědčilo?

Když viděla, že to funguje a že vztah není krátkodobá záležitost. Už v Ostravě k nám chodila na Vánoce, a když jsme se přestěhovali do Prahy, brávala jsem si ji na týden dva o prázdninách. To už byla s Ivošem největší kámoška. Probírali, jaké kdo zobe prášky a tak.

Vy jste spolu dlouho „jenom“ žili. Co bylo impulsem ke svatbě – chtělas bílé šaty?

Ne, já jsem se už nechtěla vdávat, mně bylo dobře, nevnímala jsem, že bychom se měli vzít. Ale když jsme spolu byli asi osm let a koupili jsme si dům, Ivoš měl ze svých dvou předchozích manželství děti… Měl trochu obavy, co kdyby se s ním něco stalo. Ale musím zaklepat, s jeho dětmi mám dobré vztahy.

Ty jsi nikdy nebyla máma, ale dneska jsi babička, prababička.

A teta. Neříkám, že se vídáme často, ale když se vidíme, tak se vidíme strašně rádi. Funguje to strašně hezky, takže já jsem ráda, že mám díky Ivošovi velkou rodinu.

Takhle jsi to chtěla?

Nebýt máma? Nevím. Možná jsem poznamenaná mojí rodinou a tou nevýchovou mého otce. Přemýšlela jsem, jestli to, že jsem netoužila po dítěti, není z obav, jestli bych ho dokázala správně vychovat. Když jsem viděla, co se dělo u nás doma, tak jsem neměla ty správné rodinné vzory. A taky jsem neměla babičku, která by mi pomáhala v době, kdy jsem mohla mít dítě. Tehdy nebyly aupairky a vůbec jsem si nedovedla představit, že bych odjížděla od dítěte zpívat. Mám to v sobě tak, že buď, anebo. Asi bych to neuměla skloubit.

Na začátku devadesátých let, kdy nebylo tolik práce, jsme si s Ivošem říkali, že kdyby dítě přišlo, bylo by to dobré. Ale nepřišlo. Proti přírodě jsem jít nechtěla, tak jsem to nechala tak. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale já nelituju, že děti nemám. Mám je jinak. Já je miluju, mám vnuky, vnučky, dceru, která je o čtyři roky starší než já.

Jste kámošky?

Jsme. Voláme si, jezdím tam na Vánoce, na Velikonoce. Oni jezdí ke mně. A mám nevlastního syna Adama, který mi vede kapelu, takže mám Pavlíka pořád v zádech. Mám vnučku Johanku, která se mnou zpívá v kapele. Takže si nestěžuju. Ano, mateřství jsem nezažila, ale já si myslím, že lásku umím rozdávat i tak.

Teď jsi v Praze a všichni ti ostatní na Moravě. Necítíš se vykořeněná, když tady už Ivo není?

Ne, já jsem si tady zvykla. V tomhle domě jsem přes dvacet let. Předtím jsme tři roky bydleli ve Všestarech. Tam jsem si přišla opuštěná, nemohla jsem si zvyknout, že jsem najednou jinde než v Ostravě. Deptalo mě to, chvilkami jsem si pobrečela.

Ale byli jste s manželem spolu.

Ano, ale začátky v Praze nebyly ideální. Všichni z branže nám říkali, že jsme se měli přestěhovat dávno, že tu kšefty jedou. Tak jsme se přistěhovali a kšefty nejely. Asi se kolegové začali bát, že jim ty kšefty budeme ubírat. Ty první tři roky opravdu nebyly ideální, pak se to překulilo, našli jsme si tenhle dům a začalo to být zalité sluncem.

Ještě jeden nepěkný začátek kariéry jste zažili: tvůj muž dostal zakázku na hudbu k pohádkám v Německu, odstěhovali jste se tam, vzdala ses práce… A ta zakázka nevyšla.

Tam jsem probrečela spoustu nocí. Byli jsme tam tři čtvrtě roku, Ivo skládal hudbu, já jsem pomáhala s produkcí a dalšími věcmi v kanceláři, ale zaplaceno jsme nedostávali. Nikdy jsme nedostali. Žili jsme z úspor. A když došly, tak – abychom dojeli domů – jsme natankovali nádrž za stomarkovku, kterou jsem Ivošovi dala k narozeninám a on si ji schoval.

Vrátili jsme se do Česka v době, kdy česká pop music byla úplně out, po otevření hranic všichni preferovali cizinu. Měla jsem pocit, že na nás budou lidé plivat: byli jsme ti, co fungovali za komunistů. Ivoš se snažil obvolávat známé, ale rádia nehrála české písničky, v agenturách už pracoval někdo jiný…

Co jste dělali?

Nechala jsem se vyfotit.

Do erotického časopisu.

Ano. Abych dala ve známost, že jsem zase tady. Protože když jsme odjížděli, říkala jsem do rozhovorů, že se ke zpívání pravděpodobně nevrátím. Po návratu jsem potřebovala dát najevo, že se vracím. Pomalu se to pak rozjelo.

Jak ti v comebacku pomohla písnička Když se načančám z pohádky Co takhle svatba, princi?

Ta mi pomohla hodně.

Předtím jsi ji na koncertech moc nezpívala.

Kapela ji nechtěla hrát, říkali, že to je sr*čka. Ale po revoluci tady začaly fungovat ve velkém diskotéky a kluby. Sice se tam první roky česká muzika tolik nehrála, ale pak o ni začal být zase zájem. Začala jsem fungovat i já s písničkou Když se načančám. A ještě si myslím, že mi pomohly travesti show – ti kluci měli tu písničku v repertoáru snad všichni.

Znáš se s nimi?

S travesťáky? Já jsem s nimi i zpívala. Třeba Screamers, když dvakrát po sobě vyprodali Lucernu, vystupovala jsem s nimi. A učila jsem je stepovat.

Zpívala jsi i pro děti, moderovala jsi. Co sis ještě nezkusila a ráda bys?

Nevím, jestli to můžu říct, aby se mi to splnilo.

Tomáš Klus když řekl, že chce hrát v pohádce prince, tak dostal roli v Tajemství staré bambitky… a pak natočil i dvojku.

Tak to řeknu: Taky bych chtěla hrát ve filmu. Je mi jedno v jakém, prostě bych si chtěla zkusit nějakou roli. Zatím jsem měla štěk v seriálu. Dlouho jsem moderovala, zpívám, moderuju akce, hrála jsem v muzikálech – moje zamilované byly Jeptišky… Ale do filmu mě zatím nikdy nikdo nechtěl.

>>>Slavné ženy, které se toho nebojí ani po šedesátce: Rozjet to umí Heidi Janků i Helen Mirren