Jak to bylo s prostitutkami. Ty první své tělo prodávaly kvůli místu v nebi, pro peníze až později

Článek si také můžete poslechout v audioverzi.

V některých státech je prostituce zcela legální způsob obživy, který spadá do stejné kategorie jako jakákoli jiná zaměstnání. U nás, stejně jako v mnoha dalších státech, nejsou sexuální služby sice zakázané, ale vlastně ani legální – prostitutky tak žijí v jakémsi legislativním vakuu. Mohou si svým tělem vydělávat, ale práce to podle zákona není. Společnost ví, že jsou, mnozí jejich služby vyhledávají, ale přesto jsou na jakémsi pomyslném okraji společnosti.

A když se s námi vydáte na cestu za historií nejstaršího řemesla, zjistíte, že v určitém směru se ani za tisíce let nic nezměnilo…

Nejspíš to začalo ještě dřív, ale první zmínky o ženách živících se poskytováním sexuálních služeb lze dohledat už z dob asi 4000 let před naším letopočtem. Své o prostituci věděli už Sumerové na území Mezopotámie, ale i Babyloňané či Asyřané.

Na tom pomyslném začátku nešlo ale podle studie A Historical Study Prostitution (Historická studie prostituce) z roku 2022 jen o peníze, šlo i o boží službu. Prostituce se totiž odehrávala v tamních chrámech, kde ženy pracovaly buď jako služky nebo právě sexuální pracovnice. „Pro otce byla čest posílat do chrámů své dcery, někdy už ve chvíli, kdy se narodily,“ píše se ve studii. Odměnou za jejich službu sice nebyly peníze, ale příslib místa v nebi pro ně i jejich rodiny. Být takovou „svatou prostitutkou“ byla čest, v některých místech se dokonce věřilo, že jejich sexuální aktivity zajišťují úrodnost země a prosperitu.

Existovala i klasická pouliční prostituce, ale ta neměla ten božský punc, tudíž tyhle ženy a dívky na tom byly zcela opačně než jejich šťastnější kolegyně v chrámech. Jim bylo poskytování sexuálních služeb zakazováno a samozřejmě na ně společnost pohlížela jako na odpad.

Nicméně po staletí je to vždycky stejné: když je poptávka, je i nabídka, a tak holky z ulic a nevěstinců rozhodně nemizely. Proto přišly alespoň pokusy tuhle „nesvatou“ prostituci regulovat. Pokusil se o to například slavný Chammurapiho zákoník ze 17. století před naším letopočtem, který poprvé v historii upravoval postavení prodejných žen ve společnosti. Nejen že tak svým způsobem jejich činnost zlegalizoval, dokonce je i v určité míře chránil (například před vykořisťováním a zneužíváním, tedy něčím, čemu my dnes říkáme „pasáctví“), dovoloval jim dědit po svých otcích a podobně.

Jestli se ale někdy prostituci opravdu dařilo, bylo to v antice. V antickém Řecku dokonce existoval jakýsi kastovní systém lehkých žen. Nejnižší kastou byly sexuální otrokyně, ženy, které prostituci neprovozovaly z vlastní vůle. Jen pro zajímavost: říkalo se jim pornai, takže už víte, odkud přišlo slovo porno. O trochu lépe na tom byly klasické prostitutky z ulic či nevěstinců, které své tělo prodávaly z vlastní vůle.

Ovšem nejlépe na tom byly luxusní prostitutky, které se dají přirovnat třeba k japonským gejšám nebo k tomu, čemu my dnes říkáme společnice. Nenabízely totiž jen sexuální služby, ale i společnost na úrovni. Byly vzdělané, uměly se chovat a vystupovat a muži s nimi nejen spali, ale brali je s sebou na nejrůznější schůzky, společenské události a podobně. „Byly víc než jen sexuální otrokyně pro muže, pomáhaly jim také v jejich sociálním a intelektuálním rozvoji,“ píše se v Historical Study of Prostitution. Je jasné, že jejich postavení nebylo vůbec špatné, navíc vydělávaly o mnoho víc než jiné prostitutky.

>>>Sex: Zahrajte si na smyslnou gejšu! Proč milování s ní muže tolik láká?

V antickém Římě šli ještě dál a prostituce tam byla nejen legální, ale především cenově relativně snadno dostupná. Prostitutek bylo dost, stejně tak zákazníků, nevěstince provozovali i vážení občané (jeden měl třeba i císař Caligula), s prostitutkami se obchodovalo na trzích… Tenhle byznys jednoduše prosperoval. Sice se na prostitutky společnost dívala skrz prsty, ale jejich služeb využívala s velkou chutí.

Asi všichni tušíme, že zlé časy nastaly lásce za peníze s rozmachem křesťanství. Veškerý sex kromě toho manželského je hřích, a tak se postavení prodejných žen dost zhoršilo. Jenže lidské pudy a sexuální touha je nejspíš silnější než víra, a tak ani Bůh nedokázal prostituci vymýtit, jen dámám z ulic na čas zkomplikoval život.

Ocitly se na totálním okraji společnosti spolu se žebráky, kriminálníky a malomocnými. Byly vykázány jen do určitých oblastí, často za brány města, do zapadlých uliček a podobně.

Jejich zákazníci stejně vždycky moc dobře věděli, kde je najdou…

Na lepší časy se prostitutkám blýskalo v době renesance, kdy došlo obecně k uvolnění mravů, hlavně pak v jižní Evropě. Králové i královny měli své oficiální milence a milenky, ženatí muži běžně chodili do nevěstinců, protože manželský sex se provozoval jen tehdy, když bylo potřeba zplodit potomka.

Jenže na konci 15. století dorazil do Evropy syfilis a vypukla epidemie, kterou do Evropy nejspíš přivezli námořníci z objevitelských cest po Americe. K tomu se pak v 16. století začalo rozmáhat protestanství (reformní odnož křesťanství) a jeho příznivci po holkách z nevěstinců a ulic tvrdě šli. Prostitutky opět stály na totálním okraji společnosti, navíc se od nich často vyžadovalo, aby se od počestných žen odlišily i vzhledově – byly nuceny si třeba ostříhat vlasy, byly označovány různými znaky a písmeny. Ale časem se naučily tato nařízení obcházet a svou živnost opět uhájily.

A tak, jak to bylo s prostitucí v dávné historii, to s ní bylo i nadále. Nad těmi, co ji provozují, si počestní občané rádi odplivnou, ale zároveň s chutí jejich služeb využijí. Všichni ví, že zakázat ji v podstatě nelze, ale na její legalizaci má odvahu málokdo.

Například rakouská vláda v 19. století zavedla pravidlo, podle kterého provozovatelé nevěstinců museli vlastnit koncesi (a ta něco stála), čímž minimálně vykřičené domy dostaly punc legálnosti. Nakonec jsme se vrátili v podstatě na úplný začátek. Prostituce tu je stále, pořád vlastně mimo jakoukoli legislativu. Na holky, co si vydělávají svým tělem koukáme skrz prsty, ale když na to přijde, víme, kde je najdeme…

Vyber si práci, která tě bude bavit. Tuhle radu jste asi slyšeli už všichni. Ale jak to mají ženy, co prodávají své tělo? Baví prostitutky sex, nebo jim jde jen o peníze? Sexuologové mají jasno!