Sušenky a oplatky, které jsme milovali za socialismu. Některé z nich skončily v propadlišti dějin!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Češi sušenky milují. V posledním roce v obchodech nakoupili přes 110 tisíc tun cukrovinek, oplatek a sušenek. Stálicí je už léta oplatka Tatranka. Své jasně dané místo měla i v době před rokem 1989. Původně měla tvar trojúhelníku a byla plněna lískooříškovou náplní. Na její popularitu později navázaly arašídové Horalky. „Jako malá jsem měla nejraději Hořické trubičky. Když jsem jezdila na školu v přírodě, maminka mě vybavila nejen jimi, ale také Tatrankami, Vlnkami nebo Albertkami,“ svěřuje se dnešní padesátnice Jana Málková z Karlových Varů.

Pamatuje si na ně ještě? Světlý řez slepovaný krémem, kdy vrchní díl byl vlnkovaný. Tento specifický tvar je odlišoval od ostatních oplatek. Z trhu zmizely v roce 2011. Přestože jejich fanoušci v roce 2015 dokonce založili facebookový profil „Vraťte nám naše Vlnky“ a vznikla i petice za návrat této sladkosti, oplatky se do výroby nevrátily.

Za zmínku jistě stojí lázeňské oplatky. V dobách socialistického Československa byly pod názvem Karlovarské oplatky (vyráběly se přitom v Mariánských Lázních) k dostání pouze v Karlových Varech, Mariánských a Františkových Lázních. Lidé si je odsud vozili jako dárky a obdarovávali jimi celou rodinu. „Pamatuju si, že když jsme jezdili na návštěvy mimo Karlovy Vary, vždy jsme vozili jako pozornost oplatky. Příbuzní si je vždy přáli,“ vybavuje si pamětnice Lucie Nováková z Karlových Varů. Světlé se prodávaly buď celé, slepené rozemletými oříšky s cukrem (ve stáncích a prodejnách i teplé), nebo více kusů spojených čokoládovou náplní rozřezaných na trojúhelníky. Ty měly název Lázeňské trojhránky.

K dostání ještě byly kulaté oplatky čokoládové – tmavé těsto spojené čokoládovou náplní. „Ty mi vždy chutnaly víc. Byly i silnější,“ směje se Lucie Nováková. Dnes lázeňské oplatky seženete snad všude a mají nepřeberně příchutí.

Také tato sladkost patřila za socialismu k velmi oblíbeným. Mnohdy se jimi doplňoval i tác s vánočním cukrovím. Díky svým tvarům se totiž na talíři krásně vyjímaly. Měly barevný střed, který je oživil. Světlé, vanilkové měly uprostřed marmeládu, tmavé kakaové zdobil světlý puntík. Bohužel ani ony nepřežily.

Typický biscuit – sladké, tvrdé, ploché a nekvašené sušenky se prodávaly v průsvitném balení s modrým nápisem. Oblíbily si je hlavně maminky, protože byly vhodné i pro malé děti. Daly se jíst samostatně, někdo si je slepoval marmeládou. „Já si dokonce vzpomínám, že jsem si občas dvě k sobě slepila i máslem,“ vybavuje si paní Nováková.

Jméno dostaly podle Theodora Fiedora, který se svou ženou založil v Opavě rodinný podnik, v němž začali tyto oblíbené kulaté oplatky vyrábět. Mimochodem právě on vyráběl i výše zmíněné sušenky Lucie. Původní opavský závod Fiedor se v padesátých letech stal sice součástí národního podniku - Průmysl trvanlivého pečiva Praha - nicméně své oplatky, sušenky a další pečivo stále prodával pod značkou Opavia.

Na oblíbené „Clubky“ se sbíhají sliny i dnes. A dodnes se vyrábějí. Někdo tvrdí, že jsou stejně dobré, jiní, že už to není, co to bývalo. Verdikt ponecháme na vás… Každopádně obal vypadá jinak. Dříve byly v průsvitném celofánu s červeným nápisem, dnes jsou ve žlutém obalu s modrým textem.

Stejně jako Vlnky či Albertky z trhu zmizely i další sladkosti. Patří mezi ně například: oplatky Svěženky, Sportky, Slavie či tyčinka Vanda. A na jaké sušenky a pišingry si vzpomínáte vy?

Retro potraviny, které přežily dodnes a milují je pamětníci i jejich vnoučata: Májka, Tatranky a další