Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, ve vaší poradně mě zaujal dotaz o líné kamarádce, která se pořád válí a všechno jí vychází. Možná mám pohled z druhé strany. S manželem žijeme od studií v Praze, pracujeme dost, v našem oboru se na pracovní dobu nehledí. A naše rodiny (z obou stran je to stejné), když se sejdou, tak si vyprávějí, kolik mají práce. Sedí, pijou kafe a melou, jak „dělají“ – v práci, na baráku, na zahradě… My s mužem mlčíme, protože je to praštěné.
A oni si teď myslí, že my se v Praze válíme a všechno nám jde samo. Začali nás úkolovat (máme pro ně shánět věci – podle nich je v Praze všechno lepší, někdy objednávají na naši adresu balíčky, které jim pak vozíme), mají pocit, že k nám mohou přijet kdykoliv bez ohlášení, a nechápou, že home office není dovolená.
Stejné je to se šéfem. Když „jen“ pořádně pracuju, tak si myslí, že se vůbec nenamáhám. Když některé kolegyně vzdychají, tak jsou považovány za přetížené a šéf má tendenci jim ubírat a mně naopak úkoly přidávat. Moje bezdětné kamarádky mají zase pocit, že jejich život je plný výjimečných činností, a proto prostě „nestíhají“. A já, protože mám rodinu (tři děti), tak je jasné, že mám vždycky čas, kdy se to hodí jim. Co si o tom myslíte? Už mě to zmáhá, být za „línou Pražandu“, ale zase mě fakt neláká vyprávět si s lidmi, že třeba musím dát prádlo do pračky… Děkuju vám za odpověď. Šárka
Odpověď
Milá Šárko, existují lidé, kteří potřebují demonstrovat, jak jsou pracovití. To tak prostě je. Pomáhá jim to v sebedefinici – „oni se práce přece nebojí“. Určitě jste viděla některý díl Výměny manželek, kde se ženy navzájem v cizích bytech vymezují proti té druhé. Většinou se snaží „národu“ dokázat, že vytírají přinejmenším dvakrát denně na rozdíl od té druhé paní, která je přece špindíra.
Je to stejné jako třeba v posilovně. Určitě znáte holky, které chodí pravidelně dlouhé roky, cvičí pokaždé dvě a půl hodiny a vypadají pořád stejně. A pak je tam někdo, kdo trénuje chytře, stačí mu šedesát minut a je vysvalený jako opice. Ne vždy je délka práce přímo úměrná výsledku.
Vy s manželem nepotřebujete okázale dávat najevo, že si svoji práci uděláte efektivně. Váš hodnotový systém je evidentně nastavený zcela jinak než u vašich dvou mimopražských rodin. Nepotřebujete předstírat, že máte plný kalendář. Možná právě naopak: když ho máte prázdný, jste rádi, že máte čas na život. A život není o práci, ale o rovnováze mezi prací a osobním životem.
Nebojujte s pocity jiných lidí
Mimochodem, máte pravdu, že lidé, kteří vzdychají, jak toho mají hodně, nakonec snáze dosahují svých manipulativních cílů. Šéf v práci určitě raději zaúkoluje vás, která si nebudete stěžovat, než ukňouranou potížistku, s níž se mu nebude chtít dohadovat.
Vy se ale ptáte, co máte změnit, aby vás okolí nepovažovalo za líné Pražáky, kteří mají za nula práce větší výplaty. Vy dobře víte, že to tak není, a bojovat s pocitem ostatních lidí nemá smysl. Stanovte si ale hranice a trvejte na nich. Oznamte, co jste ochotni dělat, která pravidla platí, a dejte jasně najevo, že je nebudete porušovat. Přepadové návštěvy neakceptujte, balíčky vozte, jen když se vám chce, a jejich fňukání poslouchejte, jen když na ně budete mít náladu.
Co můžete opravdu udělat
Hlavně se zamyslete nad tím, proč se stýkáte s lidmi, kteří podle toho, co popisujete, mají zcela jiné představy o světě, v němž žijeme. Jasně, nepočítejme do toho nejbližší rodinu, tu si nevybíráme. Ale přátele si určujeme sami – ti nám přiděleni nejsou.
Mě také nebaví povídat si s kdekým o způsobu ukládání nádobí do myčky nebo jiných rutinních činnostech. Zřejmě právě ve výběru kamarádů a známých můžete udělat tu zásadní změnu. Ve vaší „socio-demo“ bublině určitě existuje nespočet párů, které by s vámi sdílely podobný náhled na svět. Musíte tomu jen jít trochu naproti.
A nenervujte se kvůli tomu. Často není nutné opravovat názory rodičů (a příbuzných) a stejně je mít rádi. Prostě zkuste k vymezení hranic přidat ještě jednu změnu. Naučte se jejich připomínky velkoryse přejít a nenechte se vykolejit jejich mylnými představami. To platí samozřejmě pro rodinu. Cizí lidé, byť patří do kategorie přátelé, to je něco jiného. Jejich názory poslouchat nemusíte, a pokud vám lezou na nervy, nestýkejte se s nimi.
