Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Svou fotbalovou kariéru započal František Plánička v klubu Slovan Praha VII. Krátce nato přestoupil do staroměstského SK Olympia a poté do SK Bubeneč. Společné tréninky se Slavií a Spartou přinesly změnu. Nadaného brankáře chtěli do Slavie, jenže Bubeneč se ho nechtěla vzdát. Nakonec si kluby plácly a za 800 korun se František Plánička stává posilou „sešívaných“. Tehdy se psal rok 1923.
Začátky nebyly jednoduché
Zprvu to neměl nový brankář vůbec snadné. Klub totiž angažoval ještě jednoho brankáře – Josefa Štaplíka, který byl považován za ještě lepšího gólmana. Pánové byli nasazováni na zápasy střídavě, ale František Plánička brzy dokázal zúročit své schopnosti díky obrovské píli a velké sebekázni. V roce 1926 jej SK Slavia Praha nasadila do národní reprezentace. František Plánička se postupně vypracoval na jednoho ze dvou nejlepších brankářů Evropy. Tím druhým byl Španěl Ricardo Zamora.
Z práce na stadion
Fotbalisté tehdy nehráli profesionálně a František Plánička kromě tréninků a zápasů docházel i do zaměstnání. Byl vyučený soustružník. Ze svého platu si ale dokázal ušetřit na školu, a získat tak místo úředníka v penzijním ústavu. Kromě pondělních odpolední, jež věnoval rodině, trávil většinu času na stadionu. Za československý tým odehrál v roli kapitána 37 zápasů.
Stříbro z mistrovství světa 1934
V roce 1934 byl československý fotbalový tým outsiderem. Na mistrovství světa v Itálii se ocitl bez lékaře, a dokonce i bez trenéra (obě funkce zastával narychlo zmocněný novinář Karel Petrů). Jenže českoslovenští fotbalisté šokovali. Plánička stál v bráně jako neprůstřelná zeď, hráči postupně roznesli na „kopytech“ Rumunsko, Švýcarsko i Německo. Ve finále vyhrávali nad Italy. Ti po neodpískaném faulu vyrovnali. Když v nastavení domácí dali další gól, sudí zápas ukončil. Pláničkův tým sice odjížděl domů se stříbrem, celý svět ho ale považoval za vítěze.
Prosil novináře, aby nemusel zápas komentovat
O mnoho smutnější byla situace po zápase s maďarským týmem v roce 1937. Od protivníka inkasoval František Plánička osm gólů, což nesl velice těžce. Novináře se slzami v očích prosil, aby nemusel bolestnou situaci komentovat. V roce 1938 nastává v jeho sportovní kariéře zlomový moment. Na mistrovství světa ve Francii hráli ve čtvrtfinále českoslovenští reprezentanti proti Brazílii. Během zápasu si František Plánička zlomil ruku, s obrovskou bolestí dohrál do konce a teprve poté se nechal ošetřit. Zraněná ruka byla bohužel již v minulosti jednou zlomená a slavný brankář se musel rozloučit s reprezentací.
Brankář František Plánička
Fotbal hrál do vysokého věku: I přes odchod z reprezentace kvůli zranění zůstal svému sportu věrný. V brance stál ještě mnohokrát, protože pomáhal trenérům, doprovázel na zápasy národní tým, přispíval cennými radami. Díky vynikající kondici hrál kopanou rekreačně až do vysokého věku.
Žil střídmě: František Plánička měl příkladnou životosprávu. Stravoval se střídmě a zdravě, nikdy nekouřil, nepil alkohol, a dokonce ani kávu. Vitalitu si udržel až do konce života. Lidé, kteří ho znali, na něho vzpomínají jako na skvělého člověka.
Získal řadu ocenění: V roce 1996 mu bylo in memoriam uděleno nejvyšší ocenění klubu Slavie – plaketa Johna Maddena. Vyjma posmrtného ocenění získal několik významných titulů za svého života, patří mezi ně titul Zasloužilý mistr sportu, Fotbalový rytíř či Cena Václava Jíry.
Legenda se vrací: V roli Pláničky Jaromír Nosek
Osobnost nejlepšího československého brankáře 20. století zaujala i režisérku Olgu Struskovou, která fotbalovou legendu „povolala“ na prkna Strašnického divadla. Inscenace vznikla ve spolupráci divadla, městské části Praha 10 a fotbalového klubu Slavia k příležitosti letošního 120. výročí narození milovaného sportovce a nese prostý název František Plánička: Fotbalový rytíř. Připomíná jeho sportovní začátky, celou hvězdnou kariéru včetně smyslu pro fair play ve hře i v životě.
Pro hlavní roli divadlo oslovilo herce Jaromíra Noska. „Hledali jsme takovou osobnost, která by mu byla co nejvíce podobná, a herce, jenž bude sportovně nadaný. Když se na Jaromíra podíváte, tak ta podoba tam je,“ líčí producentka a ředitelka Strašnického divadla Ála Šebková. Představení slaví úspěch – můžete na něj zajít hned v úterý 17. prosince.
