Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„To za nás nebylo.“ Jedna z vět, která čas od času asi každému dnešnímu rodiči směrem k dětem uklouzne. Týká se to možností, jaké děti mají, odvahy prezentovat samy sebe a své názory, ale i třeba toho, jak nejsou ochotné dělat kompromisy. O tom, že se malé děti vyvíjí rychleji a máme tu tzv. malé dospělé, byl přesvědčen i psycholog Radek Ptáček, který mluvil například o dřívějším vstupu do puberty. Vývoj jde kupředu nejen mezi generacemi, ale i v rámci generace dnešních dětí jako takové, jak ukazuje například výzkum Mladé hlasy, který pro UNICEF realizovala agentura STEM/MARK a jenž se zaměřoval na žáky základních a středních škol.
Psycholog Jan Kulhánek je opatrnější a tvrdí, že tyto závěry nelze zobecňovat. „Můžu říct, že děti jsou v něčem vyspělejší a v něčem jsou zase dětštější, nezralejší.“
Co má na vyzrálost dětí vliv?
V úvodu jsme řekli, že doba jde kupředu… A je zcela logické, že to děti ovlivní. Řeč je mimo jiné o rychlém rozvoji technologií, ale také o proměně rodičovské role.
- Technologie od narození: Dnešní děti se narodily do doby, kdy je zcela samozřejmé mít chytrý telefon, tablet či počítač, být online. Jsou velmi zdatné, a to jak v ovládání nejrůznějších přístrojů, tak využívání možnosti mít na dosah informace. Bylo by chybou tvrdit, že dětem čas strávený s mobilem v ruce nic nepřináší, ale je třeba dohledu a jisté moderace ze strany rodičů. Pozitivní je, že roste počet rodičů, kteří dohlížejí např. na to, jak děti využívají internet, jak vyplývá z výzkumu agentury STEM/MARK.
- Moderní rodičovství: Proměnou prochází jak vztah rodičů a dětí, který se mění ve více partnerský, tak přístup k výchově. Rodiče se dětem více věnují, zároveň je vedou k samostatnosti. Jan Kulhánek patří k odborníkům, kteří upozorňují, že prostor je v nastavování hranic, ve kterém rodiče často selhávají. „Společnost ovlivňuje všechny, ale hodně záleží na klimatu a na tom, jak je funkční rodina, jak se rodiče dětem věnují, jaké jim dávají podněty a jak plní svoji rodičovskou roli, jak umí nastavit zdravé hranice apod.“
V čem jsou dnešní děti napřed?
Když se hovoří o rychlejším rozvoji dětí, co si pod tím představit? Jan Kulhánek ve své praxi vidí rychlejší rozvoj hlavně ve schopnosti zpracovávat informace, komunikovat v online světě, vnímá, že jsou děti samostatnější.
- Zpracovávání informací: Informace umí děti hledat, umí si o ně říct. Ale pozor, Jan Kulhánek upozorňuje, že děti jsou pozadu ve schopnosti čtení a porozumění textu, mají potíž dostat se víc do hloubky - protože to obnáší například nutnost číst knihy. A kde je podle výzkumu prostor, je práce s dezinformacemi - děti nemají pocit, že o nich vědí dost.
- Komunikační dovednosti: Děti jsou velmi čilé v rychlých konverzacích a tzv. small talk na sociálních sítích. Ustupuje ale bohatost jazyka a schopnost vést hlubší konverzace... Což podle Kulhánka souvisí opět třeba se čtením knížek.
- Samostatnost: Dnešní děti se rozhodně nebojí říct svůj názor (více než třetina dětí toto právo i silně vnímá), nebojí se prosadit a jsou v tom podle Jana Kulhánka i podporované. „Vidím to u svých dětí - moje třináctiletá dcera si jde klidně sama koupit boty do obchodu.“ A děti si výrazněji začínají uvědomovat, jak je důležité např. hlasovat ve volbách, jak vyplývá z výzkumu agentury STEM/MARK.
A v čem jsou děti pozadu?
Jsou ale i oblasti a dovednosti, kde na tom nejsou dnešní děti lépe než generace před nimi. Podle Jana Kulhánka se jedná o emoční vyzrálost a v oblasti sociálních dovedností například o schopnost dělat kompromisy.
- Emoční inteligence: Řeč je o tzv. EQ, tedy emoční inteligenci lidí. V této oblasti dnešní děti mohou být pozadu. Hůř snášejí stres a kontrolují emoce. „Na jednu stranu jsou otevřenější a svobodnější a na druhou stranu komplikovaněji snášejí zátěž. Nerad používám výraz sněhové vločky, ale na určité situace nejsou děti společností a rodinou dobře trénované,“ říká Jan Kulhánek.
- Schopnost snést nepohodlí: Umí se prosadit, ale nerady dělají to, do čeho se jim nechce. A podle Kulhánka nejsou schopné například kompromisů ve vztazích a ochotné mít závazky. „Mít závazek znamená v řadě věcí kompromisně ořezat svoji svobodu, přizpůsobit se. A to myslím, je pro ně prostě obtížné.“