Patrik (4) je jako hadrový panáček. Díky každodennímu cvičení ale sílí. Pomůžete mu dál bojovat?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se Páťa narodil, zažili jeho rodiče chvíle bezmoci. Z mámina bříška se mu nechtělo, po vyvolávaném porodu dostal infekci, kterou měla i jeho maminka, prodělal otravu krve a deset dní strávil v inkubátoru. Byl napojený na mimotělní oběh a lékaři mu dávali silná antibiotika. „První dva dny jsem měla pocit, že se mi to zdá, že se vzbudím a bude to zase všechno dobré,“ vzpomíná maminka Lenka Nováková. Na Páťu se chodila dívat jako na rybičku v akváriu. Vzít ho poprvé do náručí mohla po více než týdnu. A na společnou cestu domů si Novákovi museli počkat dokonce celý měsíc.

Boj za Páťův život ale příchodem domů neskončil, naopak. Poporodní komplikace si totiž vybraly daň. Patrik trpí centrální hypotonií – svaly má ochablé, ruce a nohy naopak zaťaté. Lékaři mu diagnostikovali netypickou dětskou mozkovou obrnu a také zrakovou vadu. Ve čtyřech letech jen válí sudy, neumí se sám plazit, neleze, nesedí a ani nechodí. Stále nosí plínky a se vším potřebuje pomoct. Zjistit, co potřebuje, je přitom pro rodiče někdy opravdový oříšek. Páťa totiž ani nemluví. „Kolikrát se rozpláče a my ani nevíme, co ho trápí. Někdy ho stačí jen pochovat, někdy nevím, co s ním. Je to hrozný pocit, že nevíte, jak mu pomoci,“ popisuje maminka.

Naštěstí u Nováků převládají chvíle, kdy se malý Páťa směje. „On má takový ten upřímný hlasitý dětský smích, rád dělá blbosti, tak je u nás často veselo. I na terapiích – někdy se při cvičení zakloní hodně dozadu a terapeutka ho musí přemlouvat, aby se vrátil. Ale on ji má na háku, směje se a dělá jí naschvály,“ popisuje maminka. Dodává, že Páťa dokáže být pěkný paličák, má svoje názory, které umí dát i bez řeči pořádně najevo. „Když s námi nesouhlasí, umí se pěkně vztekat. Je vidět, že vnímá, že city tam jsou.“

Rodiče dělají pro Patrika první poslední, absolvují s ním různé rehabilitace, s maminkou je denně na cestách. „Cvičení je pro Páťu zásadní, jedině tak posílí svaly a posune se dál. Dneska, když ho posadíme, pár vteřin vydrží sedět sám. To bylo ještě před rokem nemyslitelné,“ říká s nadějí v očích maminka. „Není to ale tak, že by si sedl na botník a já bych mu mohla obout boty. Hypotonici jsou jako hadrové panenky, svaly je neudrží. Když nosíte človíčka, který vám v náručí jenom visí, je to mnohem těžší, než když vám trochu pomůže a chytí se kolem krku,“ vysvětluje.

Ze začátku Patrik cvičil Vojtovu metodu. Pokrok se ale nedostavoval. Namísto toho chlapeček při cvičení jen plakal a dokázal odporovat tak silně, že se maminka bála, že jí spadne. „Zvolili jsme tedy terapie, které jsou formou hry. Vždycky mu říkáme, že si jdeme hrát, i když je to taky pěkná dřina,“ popisuje maminka.

Dnes má Páťa každý všední den něco - neurorehabilitace, plavání, ergoterapie… Nejvíc si ale oblíbil ježdění na koni. „On má odmala rád výzvy, čím je to těžší, tím víc se do toho pouští a chce to dělat. Vidím, že má obrovskou motivaci. A jak se na koni musí neustále vyrovnávat a zatínat svaly, moc mu to pomáhá. Sedí stále rovněji,“ vypráví Lenka Nováková.

>>>Léčitelé z říše zvířat: Kůň stimuluje celé tělo

Všechny terapie ale stojí spoustu peněz, zdravotní pojišťovna na ně nepřispívá a rodinný rozpočet už bohužel nestačí. Tím spíš, že se maminka věnuje většinu dne Páťovi a naplno pracovat může jen tatínek. Novákovi se proto s žádostí o pomoc obrátili na Konto Bariéry, a to se jim rozhodlo pomoci.

Vánoce jsou čas zázraků a splněných přání. Pro rodiče malého Páti je zázrak už jen to, že je jejich syn navzdory všem zdravotním komplikacím naživu. A přání? Jedno teď rodině můžeme splnit společně.

Aby Patrik mohl i v příštím roce dál jezdit na hipoterapie a ergoterapie, potřebuje 80 tisíc korun. Přispět mu můžete do společné sbírky Konta Bariéry a portálu Seznam.cz zasláním libovolné částky:

Pokud se podaří vybrat víc peněz, přispěje Konto Bariéry Páťovi také na další potřebné rehabilitace. I díky vaší pomoci bude Patrik zase o kousek blíž k tomu, aby si jednou rozbalil dárky pod vánočním stromečkem sám nebo prostě jen objal své rodiče.

Psycholog Patrik Procházka si všude vozí vlastní židli