Hlavní obsah

Muž mi byl nevěrný. Teď se změnil, prý mě pořád miluje a všechno už je OK. Vůbec nechápe, jak moc mi ublížil!

Foto: Dmytro Zinkevych, Shutterstock.com

Foto: Dmytro Zinkevych, Shutterstock.com

Manžel byl naší čtenářce Kamile mnohokrát nevěrný a i jinak se choval nezodpovědně. Ale rozhodl se svou situaci řešit s odborníky a dnes se už cítí v pořádku a „uzdravený“. Kamila by měla být šťastná, že všechno dobře dopadlo, ale místo toho neví, jestli muže ještě vůbec chce. Zvlášť když ho ani nenapadlo, že jí svým dřívějším chováním hodně ublížil. Co jí poradí David Shorf?

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, manžel mi byl dřív hodněkrát nevěrný, měl i období, kdy víc pil. Vždycky když jsem mu na to přišla, tak brečel, že mě i děti miluje a že to není moje vina, že neví, proč to dělá, že to nic neznamená a ať si to tak neberu, že mě nikdy neopustí. Nechci vypisovat, jak strašné to pro mě bylo, trvalo to několik let. Pak se tak nějak zhroutil a začal brát antidepresiva a chodit k psychologovi. Chodil tam dost často a víc než rok, celou dobu se choval divně, moc nemluvil a teď přišel s tím, že už ví, proč to všechno dělal, že už se změnil a že mě pořád miluje a že děkuje, že jsem to s ním vydržela.

Sice mi neřekl, co se s ním dělo, a já nechci vyzvídat, ale pochopila jsem to tak nějak, že měl nějaké vnitřní problémy, které řešil takhle, že si asi (svým způsobem) opravdu nemohl pomoct. Dlouho jsem to s ním z různých důvodů vydržela (moc jsem ho milovala a také jsem chtěla udržet rodinu) a teď to vypadá, že bychom mohli být spolu konečně spokojení. Udělal to, co jsem po něm vždycky chtěla, o co jsem ho vždycky prosila: Aby to nějak řešil. A to se teď stalo, vlastně vypadá dobře a rozumně, jako by se napravil, a také myslím, že to byl od něj i dost výkon, hodně lidí by se třeba ani nezačalo léčit nebo by to třeba sváděli na okolí nebo tak, takže jsem za to ráda a dá se říct, že si ho za to vážím.

Jenomže mezitím se mi zprotivil (myslím jako partner) a vadí mi i to, že to všechno považuje za vyřízené, i když já se z jeho chování už asi nikdy nevzpamatuju… Jako by on byl jediný, kdo měl nějaké problémy. Že mi způsobil strašné trápení, to si snad ani neuvědomuje. A tak místo abych byla konečně šťastná, jsem hodně naštvaná, dokonce poprvé v životě přemýšlím o rozvodu. A on vůbec nechápe, co se děje, když už je teď podle něj všechno v pořádku. Myslíte, že mě to přejde? Nebo že dělám něco špatně? A ještě navíc se bojím, že se zas zhroutí, kdybych se opravdu rozvedla. Děkuju vám za názor. Kamila

Odpověď

Milá Kamilo, asi bychom měli začít s tím, že teď potřebujete odbornou pomoc vy. Ta léta, která jste to držela v sobě, se na vás podepsala a po boji přichází (zpožděně) dojezd vaší psychiky.

Je normální, že v partnerském životě se vybičujete k nadlidským výkonům pro to, abyste vztah udržela pohromadě. Ale s psychickou ani s žádnou jinou energií nemůžete dlouhodobě jet takzvaně „na dluh“. Ne nadarmo se duševní onemocnění objevují právě až po skončení traumatizující události. Třeba v Izraeli se psychiatrické ambulance plní až po skončení válečného konfliktu. Organismus je schopen krátkodobě snášet stresující situace, ale pak vás to dožene a sesypete se.

Ač neříkáte, s čím přesně se partner léčil, dalo by se hádat, že šlo o úzkostné stavy. Chyba byla to, že vás o svém problému dostatečně neinformoval, a vy si tak musíte domýšlet, která část jeho chování byla ovlivněna duševní poruchou a za kterou si mohl jen sám svou povahou. Nedostatek informací je komunikační chyba, jež vás nutí, abyste si věci domýšlela sama. A sama dobře víte, jaké rozličné myšlenky vás během tohoto období napadaly. To vše vás teď – po bitvě – zasáhlo naplno.

Nedivím se, že se vám partner po tom všem zprotivil. Jeho nedospělé chování by se dalo ještě částečně omluvit jeho psychickým stavem. Nyní, pokud je v pořádku, nebo alespoň stabilizovaný, už ale neexistuje důvod ani omluva pro to, že si neuvědomuje, jak vám ubližoval a jak jste přes to všechno vydržela a stála mu po boku.

Řešení spočívá ve změně jeho náhledu. Pokud byl jen zamedikovaný, ale neabsolvoval žádnou psychoterapii, zbavil se možná částečně svého problému; možná i utlumil úzkostné stavy, ale nevyrovnal si účty se svojí rodinou, jmenovitě s vámi. Pokud se ke svému chování nepostaví zpříma a nenarovná poškozený vztah se svou ženou, hrozí, že vaše pocity odcizení, ztráta přitažlivosti a jeho nulová sebereflexe povedou opravdu k rozvodu.

Zkuste mu vysvětlit, že se musí přestat vyhýbat konfliktu, protože tak přenáší boj jen do svého nitra. Dejte mu jasně najevo, že přichází období, v němž budete pro změnu hrát hlavní roli vy, a že si zasloužíte, aby vás vyslechl a zamyslel se nad tím, co se ve vás odehrává. Dejte mu také jasný a srozumitelný signál, že teď musí něco udělat. Pokud se rozhodne, že nic, pravděpodobně prohraje skvělou ženu.

Načítám